Špičkový sport jinak | Prameny zdraví

Špičkový sport jinak

Výkvět evropské atletiky měřil v první půli srpna svoje síly v Mnichově. S vysokými ambicemi odcestovala do dějiště šampionátu i historicky nejpočetnější česká výprava. Optimismus sportovních příznivců však kalily zdravotní obtíže, které pronásledovaly naše přední atlety.

Špičkový sport jinak

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Kvůli vleklému zranění zad se účasti vzdala tyčkařka Hamáčková, se stejnými obtížemi se potýkal i oštěpař Železný. Desetibojař Šebrle se sice již zotavil z loňské operace třísel, jeho kolegu Dvořáka však trápily bolesti achilovky. Po dlouhé pauze vynucené složitou operací kotníku se s napětím očekával start běžkyně Formanové.

Vrcholoví sportovci. Jejich společným jmenovatelem je úspěch, vysoké výdělky a tělesná krása! Široké veřejnosti jsou předkládáni jako nedosažitelný, avšak následování a obdivu hodný vzor. Jsou pilíři vrcholového sportu založeného na dosahování úspěchu za každou cenu a neustálém uspokojování veřejné poptávky po úžasných výkonech přesahujících možnosti lidského organismu. Jedině takto koncipovaný sport totiž přitahuje pozornost médií, sponzory i zájem veřejnosti a přináší všem zainteresovaným pohádkové zisky.

Fyzický výkon je však limitován fyziologickými a biomechanickými možnostmi lidského organismu. K jejich neustálému posouvání proto nestačí být "jen zdravý", je nutné být zdravější než zdravý, tedy svým způsobem nemocný.

Špičkový sportovec, či spíše pacient, totiž v zájmu nutného předpokladu úspěchu, v podobě rané specializace a extrémní jednostranné fyzické zátěže, rozvíjí některé svoje schopnosti a dovednosti na úkor jiných, a drasticky tak porušuje rovnováhu harmonického rozvoje své osobnosti. Se svým tělem zachází jako s pouhým mechanickým nástrojem sloužícím k dosahování špičkových výkonů. Častá zranění a zdravotní obtíže jsou proto jen logickým a nutným důsledkem bezohledného přístupu člověka ke svému tělu.

Lidský organismus má řadu důmyslných ochranných mechanismů varujících před možným poškozením nadměrnou zátěží jakéhokoliv druhu. Ty slouží k tomu, aby jedinec přežil, zachoval si svoje fyzické a duševní zdraví. Překonávání obtíží a limitů je výsostně lidské a obdivuhodné, záleží však na tom, ve jménu čeho jsou překonávány.

Je rozdílné podávat "nadlidský" výkon při záchraně života bližního, anebo v zájmu liberálně tržních mechanismů vrcholového sportu.

Sportem bylo na začátku dvacátého století označováno to, co oživilo olympijskou myšlenku - ideály harmonického rozvoje osobnosti, čestné soupeření, poctivost, neúplatnost. Sportovec byl synonymem těchto hodnot, které se ze sportu již téměř zcela vytratily, jeho nesporný mravní étos byl bezohledně liberálně tržně vytunelován. Na začátku nového tisíciletí je slovem sport označována aktivita diametrálně odlišná. Je nejvyšší čas tuto skutečnost reflektovat a nalézt pro ni vhodnější označení, definující ji jako atraktivní odvětví showbyznysu, nebo usilovat o nový obsah vytunelovaného slova.

Společnost si špičkový sport v podobě novodobých olympijských her původně vytvořila jako sebekorigující očistný mechanismus, kompenzující dravou soutěživost raného kapitalismu. Nyní se opět nalézáme v období soutěživosti bez pravidel, postrádajícím však ekvivalent někdejší olympijské myšlenky. I dříve tolik zdůrazňovaná národní hrdost a její sportovní obhajoba jsou ve sjednocující se Evropě odsouvány na okraj zájmu.

Za co tedy nyní vlastně bojuje vrcholový sportovec, ve jménu čeho překonává limity lidského organismu? Je nutné hledat odpovědi na tyto otázky, neboť vrcholový sport představuje jeden z největších paradoxů současné doby. Svým těsným propojením s politikou a ekonomikou je však zároveň dokonalým modelem problémů a chyb veřejného života. V kontextu vývoje společnosti je proto i jednou z oblastí kde by, při reflektování jeho paradoxů, mohla začít náprava věcí veřejných.

MUDr. Jan Hnízdil Převzato z MF DNES z 8.8. 2002

Počet přečtení: 2 117 Datum: 28. 11. 2006