Sedm zásad kázně, jíž učí sám život | Prameny zdraví

Sedm zásad kázně, jíž učí sám život

Děti jsou dobří maratónci a patří k praporu záškodníků. Vědí, že když budou dostatečně dlouho fňukat, prosit a hádat se, nakonec vás udolají. Musíte prokázat větší výdrž než ony.

Sedm zásad kázně, jíž učí sám život

Rubrika: Děti a rodiče | Typ článku: Články

Vědí, že když budou dostatečně dlouho fňukat, prosit a hádat se, nakonec vás udolají. Musíte prokázat větší výdrž než ony. Uvedou vám tisíce důvodů, proč vaše výchova „není spravedlivá“. Šéfem jste však vy.

Trvejte na svých rozhodnutích, ale ne za každou cenu

Rozhodli jste – tak na svém rozhodnutí trvejte. Možná nebudete rozhodovat vždy tak moudře jako Šalornoun, nicméně dítě musí pochopit, že vaše slovo platí. Když si prosadí svou, bude příště fňukat ještě víc. Když vydržíte, děti pochopí, že jim fňukání není nic platné.

Jsou ovšem určité výjimky. Nesmíte zapomenout, že poslední autoritou nejste vy, ale sám Bůh. Pokud vám dojde, že jiné rozhodnutí by bylo moudřejší nebo spravedlivější, můžete svůj názor změnit.

Vztahy jsou důležitější než pravidla

Zásady kázně, jíž učí sám život, nejsou zalité do betonu. Musí zde být určitá vůle. Lidé volají po pravidlech výchovy, ale výchova je spíše umění než pravidla. Výchova se neodehrává výhradně v souřadnicích „ano“ – „ne“; nejsou to přímky a šipky. Někdy musíte postupovat podle toho, jaký máte pocit. Cíl je však vždycky stejný: Učíte děti milovat druhé, učíte je dávat druhým přednost, učíte je, že je lepší dávat nežli brát a že záleží na tom, jak se chovají.

Pokud je výchova ve vaší rodině pouze záležitostí pravidel napsaných na stěně, nebude vám fungovat. Děti se sice možná podvolí, ale nevyrostou z nich milující a zodpovědní dospělí. Pravidla mají hodnotu, pokud jsou vyjádřením vztahů, které v rodině panují. Pravidla by měla vyjadřovat, jak od členů rodiny očekáváme, že si budou prokazovat lásku. Když děti vidí, že rodičům jde o rodinu, půjde jim o rodinu také.

Minulé léto musely mé dvě nejmladší dcery, dvanáctiletá Hannah a sedmiletá Lauren, letět domů do Arizony z Buffala ve státě New York. Měl jsem v New Yorku ještě nějakou práci, nicméně jsem se rozhodl, že je doprovodím, abych se ujistil, že se dostanou bezpečně domů. Dalším letem se pak vrátím do New Yorku. Když letuška vyslechla mé plány, ptala se mě: „To nám nedůvěřujete? Nabízíme službu, kdy děti bezpečně dopravíme k rodiči čekajícímu u východu. Můžete se na nás spolehnout.“ – „Jenže péče o děti je můj úkol, ne váš,“ odpověděl jsem.

Vidím kolem sebe spoustu rodin, které přihlašují své děti na všechny myslitelné aktivity. Děti s sebou nosí diář, v němž mají zapsány všechny zápasy, tréninky, hodiny, schůze apod. Důsledkem je, že rodiče se se svými dětmi vidí jen tehdy, když je vezou autem na nějakou akci.

Život je příliš krátký na to, abyste si mohli dovolit promarnit formativní roky vašeho dítěte, které vám roste před očima. Nebojte se omezit mimoškolní aktivity svého dítěte. Ten čas potřebujete k vytváření rodinného života.

Žijte v souladu se svými hodnotami

Dneska se hodně mluví o tom, že bychom dětem měli vštěpovat hodnoty. Osmileté děti se dívají na vulgární televizní seriál „South Park“, desetileté holčičky se pohupují při lascivních písničkách skupiny Spice Girls a dvanáctileté se líčí a oblékají jako Britney Spears. Mnoho dětí je přesvědčeno, že je dovoleno podvádět a lhát – jen vás při tom nesmí chytit. A když vás chytí, jedinou reakcí je pokrčit rameny. Společnost hledá řešení. Jedno nabízím: Žijte v souladu s hodnotami, které vyznáváte.

Vaše děti se od vás učí pozorováním. Co se asi naučí? Když vám pokladní omylem dá dvacetidolarovku místo desetidolarovky, jak se zachováte? Strčíte těch deset dolarů do kapsy? Ptáte se proč ne? Vaše dítě se dívá. Co si váš malý Alphonse pomyslí o poctivosti? Když vám na dálnici řidič udělá myšku, co se vaše děti naučí z vaší reakce? Co se vaše děti od vás naučí, když vás mine atraktivní příslušník opačného pohlaví, když si vaši přátelé začnou z někoho dělat legraci, když rozhodčí v dorostenecké lize pískne špatně? Jaké hodnoty od vás děti převezmou? Nestěžujte si na společnost, pokud je rozpor mezi vašimi slovy a činy.

Nedávno jsme u naší nejmenší, Lauren, našli desetidolarovou bankovku. To je pro sedmiletou holčičku spousta peněz. Věděl jsem, že ode mě ji nedostala.

Zeptal jsem se: „Lauren, odkud máš tu desetidolarovku?“ Zarazila se, vrhla na mě svůj sladký pohled a zamumlala: „Našla jsem ji.“ – „A kdes ji našla?“ – „Na cestě.“ Lauren naštěstí nedokáže přesvědčivě lhát. To už u mě byla manželka a pokračovala ve výslechu. „Lauren, kdes ji našla? Řekni pravdu.“ – „V tašce.“ – „V jaké tašce?“ – „V kuchyni.“ – „Miláčku, musíme říkat pravdu. Kdes našla ty peníze?“

Pak jsme dali dohromady celý příběh. Naší druhé dceři Kris, která je už vdaná, jsme dali dvacet dolarů, aby nám zašla něco koupit. Kris nechala tašku s nákupem v kuchyni a nechala v ní i peníze, které dostala nazpátek. Bylo to asi patnáct dolarů. Obsah tašky jsme vyprázdnili – až na ty drobné, které tam pak našla Lauren. Ta teď vytáhla z kapsy i zmuchlanou pětidolarovku.

Jak jsme se měli v tu chvíli zachovat? Jaká opatření by byla v souladu s kázní, jíž učí sám život? Mohli jsme Lauren nějak pokutovat nebo ji v něčem omezit. „Vysoké finance“ ale byly pro Lauren dosud neznámým oborem. Měli jsme pocit, že jí tak docela nedochází, co udělala. Nicméně potřebovala určité poučení.

Když jsem ji večer ukládal do postýlky, vyprávěl jsem jí příběh o chlapci, který něco ukradl. Celý ten příběh jsem si vymyslel, ale líčil jsem ho co nejbarvitěji. Chlapce zatkli a dali do vězení. Chtěl jsem, aby Lauren došlo, co je to krádež.

Druhý den jsem se Lauren v autě ptal: „Co se stane s lidmi, kteří kradou?“ – „Jdou do vězení,“ odpověděla. Dobrá, došlo jí to. Přesto jsem v následujících dnech ještě několikrát mluvil o kradení a lhaní. Lauren musela pochopit, že takové jednání je u nás doma – a koneckonců všude v životě – nepřijatelné.

Někdo by mohl říci, že jsme Lauren vlastně nekáznili. A opravdu – nepotrestali jsme ji za to, že vzala peníze, které jí nepatřily. Nicméně poučovali jsme ji. Našli jsme vhodnou chvíli k poučení a využili jsme ji. V dané chvíli jsme usoudili, že stačí slova a že činů zatím není třeba. Pokud by se něco takového opakovalo (o čemž silně pochybuji), můžete si být jisti, že by následovalo okamžité a přísné jednání.

Proto hovořím o kázni, jíž učí sám život, jako o určitém umění. Vaše děti potřebují především pochopit, oč v dané situaci jde. Potřebují pochopit, jaké důsledky bude jejich jednání mít, a naučit se v budoucnu dělat lepší rozhodnutí.

Z knihy Kevina Lemana Jak vychovat děti a nepřijít o rozum. Vydal Návrat domů.

Počet přečtení: 210 Datum: 11. 6. 2018