Kousek křídy | Prameny zdraví

Kousek křídy

Mít z otce strach se u nás doma považovalo za zcela normální. Dokonce i má matka se jej bála. Jako děti jsme si já a má sestra myslely, že je to tak v každé rodině. Že v každé rodině je jeden nepředvídatelný alkoholik, kterého není možné uspokojit, a jedna modlící se matka, která se snaží chránit své děti. Myslely jsme si, že to tak zařídil Bůh.

Kousek křídy

Rubrika: Děti a rodiče | Typ článku: Články

Byly jsme hodné děti; maminka nám to alespoň říkávala. Zčásti ano, protože jsme si nedovolily neposlechnout. Byly jsme tiché, nesmělé, bojácné; dvě holčičky, které skoro nepromluvily. Obzvláště když byl doma otec.

Jednoho dne jsme si našly skvělou zábavu. Byly jsme si jisté, že se na nás nikdo kvůli tomu nemůže zlobit. Náš dům měl dřevěné dveře a my jsme zjistily, že na ně můžeme křídou kreslit a pak naše obrázky zase smazat.

A tak jsme se pustily do malování. Brzy byly celé dveře pokreslené mnoha krásnými obrázky. Byly jsme na naši práci hrdé a myslely jsme si, že se to mamince bude moc líbit. Všechny její kamarádky se nejspíš přijdou podívat na naše dílo a budou chtít, abychom pomalovaly i jejich dveře.

Očekávané pochvaly jsme se však nedočkaly. Místo krásy v našem uměleckém díle uviděla maminka jen čas a úsilí, které bude muset vynaložit na to, aby to vyčistila. Byla rozčílená. Vůbec jsme tomu nerozuměly, ale zlost jsme znaly. Utekly jsme se schovat.

V našem lese nebylo pro dvě malé děti těžké dobře se schovat. Brzy jsme uslyšely vylekané volání, abychom šly domů, ale nenechaly jsme se napálit. Slunce zašlo a setmělo se. Hledající hlasy zněly čím dál víc znepokojeně, plné úzkosti a obav, jenže čím déle jsme byly schované, tím těžší bylo vyjít z lesa ven. To už máma zavolala policii.

Když jsme se k sobě v té tmě tiskly, rozpoznaly jsme další vyděšený hlas, bylo to volání našeho táty. Jeho hlas však tentokrát zněl úplně jinak. Byl v něm strach, trápení a zoufalství – a pak přišla modlitba; slzy a úpěnlivá slova prosící o naši záchranu.

Náš táta na kolenou? Náš táta slibující Bohu svůj život, když mu Bůh vrátí jeho dcery?

Přitahovalo nás to k němu jako k magnetu. Už nevím, jak jsme jej dokázaly najít, jen si pamatuji, jak nás držel v náručí, jako bychom byly velmi vzácné. Po této události byl tatínek jiný člověk. Bůh ho vyměnil za někoho, kdo nás miloval.

Maminka vždy říkávala, že Bůh je Bohem zázraků, a asi měla pravdu. Kouskem křídy změnil celou naši rodinu.

Reinder Bruinsma, z knihy Prožívání radosti. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 237 Datum: 20. 12. 2021