Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Rostliny a živočichové

Když se podíváme na úžasné vztahy, které v přírodě panují mezi živočichy a rostlinami, je těžké si představit, že by takový soulad mohl vzniknout jen pomocí strategií a protistrategií společné evoluce.
Rubrika: Mýty a omyly
|
Typ článku: Články

Řada rostlin může být opylena pouze k tomu uzpůsobenými druhy hmyzu, které se naopak živí tím, co jim příslušné rostliny nabízejí. Evolucionisté tyto vztahy vysvětlují tím, že se dané systémy vyvíjely společně. Co by se ale stalo, kdyby prospěšné mutace nebyly synchronizovány? Pak by dané druhy nepřežily. Zvážíme-li, že takových vztahů ve světě existují miliony, je pravděpodobnost, že by se všechny objevily čirou náhodou, zcela zanedbatelná.

Rostliny rodu Prótea a obecně rostliny západní oblasti Jižní Afriky zvané fynbos (nejrozmanitější skupina rostlin na světě) zahrnují tisíce druhů, přičemž každý druh je opylován vysoce specifickým druhem hmyzu, který žije jen na příslušných druzích rostlin, kterým je přizpůsobený. Tato vysoce specifická symetrická uspořádání jasně hovoří o plánu.

Dalšími příklady jsou vysoce specifické druhy vos, které opylují různé druhy fíkovníků. Hypotéza společného vývoje rostlin a hmyzu se potýká i s dalšími vážnými potížemi. Zkamenělé lesy v Arizoně ukrývají něco, co vypadá jako včelí hnízda, ale tato hnízda vznikla o více než 100 milionů let dříve, než mělo dojít k evoluci kvetoucích rostlin, které včelám umožňují přežít.

Společná evoluce látek v rostlinách, které je chrání proti býložravcům, představuje další problém, protože různí býložravci by si museli vyvinout protistrategie, které by jim umožnily tyto potravní zdroje využívat i nadále.

Evolucionisté si představují soustavné využívání strategií a protistrategií mezi rostlinami a živočichy. Některé rostliny produkují toxické látky, s nimiž si někteří živočichové poradí a jiní ne. Rostliny také produkují druhotné sloučeniny, které je také chrání před přílišným spásáním. Tyto sloučeniny (jako například taniny) mají nejvyšší koncentraci v povrchových pletivech (v mladých listech a pupenech) a živočichové mají sklon se jim vyhýbat, čímž je zajištěn růst rostlin. Rostliny také zvyšují koncentraci těchto sloučenin i ve starších listech, k čemuž dochází tehdy, jsou-li listy polámány, například při okusování.

Zlomené listy uvolňují feromony, které vyvolávají zvýšení koncentrace odpudivých látek ve zdravých listech, a to dokonce i na blízkých stromech. Obecně se dá říci, že tato schopnost zabraňuje přílišnému spásání vegetace na daném místě, neboť rostliny s vyšším obsahem těchto látek živočichům tolik nechutnají, takže se přesunou do oblastí, kde jsou hladiny nižší.

Místo toho, abychom předpokládali, že se takovéto jemně vyvážené strategie vyvíjely po miliony let, zdá se logické předpokládat, že tento systém je výsledkem dokonale promyšleného plánu.

Zaprvé, vůči určitým chemickým sloučeninám jsou přizpůsobeni jen určití živočichové, kteří si vybírají jako svůj zdroj potravy právě rostliny, které je obsahují. Tím je zajištěno rovnovážné využívání široké škály zdrojů potravy (například živočichové se specializací na určitý druh potravy jako třeba koala, kterého „přitahují" eukalyptové oleje, jimž se ostatní druhy vyhýbají). Za druhé tím, že rostliny koncentrují odpudivé látky v citlivých částech svého těla, zajišťují si i stálý růst a rozmnožování. A za třetí tím, že se tyto hladiny zvyšují v místech, která jsou nejčastěji spásána, až poté, co je živočichové spásat začali (jako například v situaci, kdy starší listy produkují feromony, jež vedou ke zvýšení koncentrace odpuzujících látek), zabraňují příliš silnému spásání.

Je to geniálně navržený a úžasně fungující systém, který jasně vypovídá o existenci návrhu (plánu). Kdyby se jednalo jen o strategii odpuzující býložravce, pak by si rostliny vyvinuly natolik účinnou toxickou obranu, že by býložravce zabily a zabránily tak jakékoli další konzumaci svých tkání.

Z knihy prof. Dr. Waltera Veitha „Genesis konflikt". Vydalo nakladatelství Maranatha.

Počet přečtení: 4581
Datum: 10. 5. 2012