Partnerské vztahy
Muž a žena se v zásadě liší mnohem víc, než jsou ochotní uznat. To je důvod, proč mají oba tak velké potíže při vzájemném chápání a proč tolik potřebují jeden druhého pro růst své osobnosti. Půjdu až tak daleko, že prohlásím, že muž nikdy nemůže úplně porozumět ženě, stejně jako žena nikdy plně nepochopí muže.
Muž například myslí víc teoreticky, zatímco žena je více soustředěna na lidi. Když někdy hovořím se svou ženou o nějaké obecné otázce a rozebírám dvě protikladné myšlenky, ona se mě najednou zeptá: O kom to prosím tě mluvíš? Já přitom nemyslím na nikoho konkrétního, jenom rozvíjím svoji myšlenku. Moje manželka však pociťuje potřebu přenést ji na nějakou konkrétní osobu. Žena myslí na lidi a vše poměřuje z tohoto hlediska. Podívejme se pro srovnání na setkání několika mužů u karet nebo u kávy. Rozvíjejí obdivuhodné teorie o tom, jakým způsobem by bylo možno dosáhnout celosvětového míru a bratrství. Tyto teorie jsou čistě abstraktní, oddělené od reality a nemají žádnou souvislost se současnou politickou situací. Kdyby tu s nimi byla manželka některého z nich, smála by se tomu a prohlásila by: Kdybys mi radši pomohl utřít nádobí nebo se víc zajímal o svého syna a jeho problémy s učením, abych se o něj nemusela strachovat a nemusela s ním obíhat psychology a učitele. Muž získává cit pro lidi díky své ženě a jejímu vlivu. Civilizace, kterou by vybudovali jenom muži, by zůstala abstraktní, chladná, technická a odlištěná.
Žena mimo jiné myslí detailně. Detaily ji zajímají víc než obecný nadhled. Kdykoli je s mužem, cítí potřebu vyložit mu všechno, co se přes den stalo. Musí vypovědět, jaký měla jedna přítelkyně klobouk a jaký kabát si oblékla a co jí řekl školník nebo skladník a jak mu odpověděla. Manžel ji brzy přestane vnímat, protože nechápe, že jeho žena je utvořena tak, že tyto detaily jsou pro ni velice důležité. Jemu to všechno připadá nezajímavé a nudné. Když manželka vycítí, že už ji muž neposlouchá a čte si v novinách o celosvětových problémech, cítí se velice osaměle. A z osamělosti zabředá do ještě větších detailů, které pro ni začnou být významné – do drbů, sousedské závisti nebo do srovnávání cen v různých obchodech.
Tato žena se stane ještě upovídanější a vypráví toho víc a víc, i když přitom vede pouze monolog. Manžel jí v odpověď chvílemi pokrčí rameny. A do jejich domova vtrhne nuda, největší nepřítel manželství, jak napsal dr. Theodor Bovet. Je přece jasné, že se manžel potřebuje od své ženy dozvědět, jak důležité jsou konkrétní a osobní drobnosti, bez nichž jsou obecné ideje jen prázdnou teorií. Čím více si toto uvědomuje, tím více může rozšířit manželčin duševní obzor, obohatit její myšlení a prohloubit kulturní zájmy. Nuda, na niž si jednou bude stěžovat, je něco, zač je sám zodpovědný, protože právě on měl své ženě dodávat hlubší a užitečnější myšlenky.
Řeč sama má jiný význam pro muže a jiný pro ženy. Muži řečí vyjadřují myšlenky a předávají informace. Ženy mluví proto, aby vyjádřily své pocity a emoce. To vysvětluje, proč se žena o zkušenosti, kterou prožila, zmíní třeba desetkrát. Nechce o ní svého muže informovat. On ji ostře přeruší: Vím, už jsi mi to říkala. Ona však o tom potřebuje mluvit, aby se zbavila vnitřního napětí, které ta zkušenost zanechala v jejím srdci. Mnoho mužů se například nikdy nedostane k tomu, aby vyjádřili své city a řekli: Já tě miluju, což by žena mohla slyšet třeba stokrát. Když se manželka nakonec zeptá: Miluješ mě?, muž jí odpoví: To víš, že ano. Ano, ona to ví, ale ráda by to slyšela stále znovu. A tato touha je o to větší, pokud jí to manžel nikdy neřekl.
Muž vyjadřuje své city jiným způsobem: pohlazením, pohledem nebo dokonce jakýmsi drsným zabručením. Může své city vyjádřit i mnohem nenápadněji a je na ženě, aby se tomu naučila rozumět. Dobře se pamatuji na ženu, která velice trpěla tímto nedostatkem něžných slůvek z manželových úst. Jednoho dne ke mně přišla velice rozčilená. Její manžel, aniž ji předem varoval, přivedl dělníky, aby opravili podlahu v obývacím pokoji. Všechno v domě bylo vzhůru nohama a všude byla špína. Na chodbách bylo třeba zakrýt nábytek. Velice jí to rozzlobilo. Řekl jsem jí: Každý se vyjadřuje svým vlastním způsobem! Váš muž vám právě tímhle řekl, že vás miluje. Řekněte mu, že vás určitě velice miluje, když vydal tolik peněz na to, aby vám ještě víc zkrášlil obývací pokoj.
Mnoho manželských párů žije ve stálém konfliktu mezi zájmem o práci a o domov. Setkáváme se s tím zvláště tehdy, když je manželova práce zajímavá a vyčerpávající. Manželka většinou nechápe, jak je pro muže důležité jeho povolání. Vdala se za muže, nikoli za jeho práci. A tak hned od počátku vyvolávají jejich rozdílné zájmy konflikty. On o své práci se svou ženou příliš nemluví, a to právě proto, že cítí její vnitřní podrážděnost. Tak ho práce vzdaluje od ženy. Ona zase v jeho práci vidí pouze obtíže a problémy, které trápí jejího muže a které ničí jeho osobnost, i když přijde domů. Vidí pouze obchodní obědy, na něž není pozvaná, služební cesty, na něž se manžel vypravuje, přesčasy, které tráví v úřadě, a nutné telefonní hovory, které je vyruší vždy v nejnevhodnější chvíli. Manžel při zazvonění telefonu zakleje, a když položí sluchátko, ventiluje si svůj hněv na ní. Nevidí už svého manžela, jak se chová o několik minut později u lůžka nemocného. Není svědkem toho, jakou péči, dychtivost a zájem vynakládá její muž, když se jako lékař zabere do daného případu.
Proto může mladá žena pociťovat silnou averzi k povolání svého manžela, zatímco pro něj je to ta nejnapínavější věc na světě. Tak žijí manželé ve dvou odlišných světech. Ona dává najevo pohrdání, když vyslovuje slova „tvůj úřad“. Myslí si, že je vytlačena z manželova života, že živoří kdesi na jeho pokraji a dostává jen sem tam nějaké pamlsky, jež si musí vyprosit. Na druhé straně se může pomstít tím, že si vytvoří svůj vlastní svět, o němž mluví stále méně, protože její manžel jej pokládá za pošetilost. Její šaty, kroužky, setkání s přítelkyněmi – to všechno pro něj není nic než marnost.
Aby si manželé navzájem porozuměli, musí se zajímat i o to, co přitahuje toho druhého, a pochopit, proč ho to tak láká. Člověk však mluví o svých zájmech pouze tehdy, když u druhého vycítí opravdový zájem, zatímco ten druhý může hlouběji vniknout do zájmů svého partnera jenom tehdy, když mu on o nich vypráví. Tímto způsobem si rozšiřují obzor oba partneři, jinak by se jim stále zužoval. Skutečné porozumění vždy chce, aby se člověk přestal starat pouze o sebe. Potom může domov sloužit jako základna pro manželovo povolání a naopak jeho povolání může obohacovat duchovní život rodiny. Tak lze vyřešit konflikt, kterým trpí mnoho manželů.