Neutíkej před svým stínem
A vstal a utíkal. Ale pokaždé, když vykročil a udělal krok, ho jeho stín neúnavně pronásledoval dál. Řekl si: Musím běžet rychleji. A tak běžel rychleji a rychleji. Běžel tak dlouho, až klesl mrtev k zemi. Kdyby jednoduše vstoupil do stínu stromu, zbavil by se svého vlastního stínu. A kdyby se pod stromem usadil, nebylo by zapotřebí ani dalších kroků. Ale tato myšlenka ho nenapadla.
Myšlenka posadit se jednoduše do stínu stromu nenapadne dnes spoustu lidí. Raději utíkají před sebou samými, jako muž v příběhu, který nám zanechal Čuang-C'. Avšak člověk, jenž utíká před vlastním stínem, běží vstříc smrti. Nikde nenalezne klid. Proč jsou dnes lidé tolik neklidní?
Ekonomický tlak
V dnešní době doléhá na mnoho lidí ekonomický tlak. Hospodářská soutěž se stává ve věku globalizace stále tvrdší. Ředitel společnosti se nemůže pohodlně usadit ve svém křesle, musí neustále dbát na to, aby neztratil podíly na trhu, aby měl v pořádku účty, aby dokázal včas reagovat na potřeby doby. Tyto potřeby se dnes mění tak závratnou rychlostí, že zaměstnanci si nemohou vychutnat včerejší úspěchy. Musí neustále hledat nové cesty, aby byli schopni obstát. Vše je spojeno s neustálou přestavbou společnosti, kontinuální obměnou pracovních pozic a stále novými vzdělávacími opatřeními. Avšak neustálou změnou struktur nelze dosáhnout klidu a ani v klidu pracovat. Krátkodobý úspěch je vykoupen nespokojeností ze strany zaměstnanců a jejich psychickým a fyzickým vykořisťováním. Neklid manažerů vytváří ve společnosti hektickou atmosféru a tento tlak se přenáší směrem dolů.
Vnější mobilita
Součástí zmíněného je také vnější mobilita, kterou se naše společnost vyznačuje. Každý, kdo chce dnes najít zaměstnání, musí být mobilní a flexibilní. Musí být ochoten častěji měnit své bydliště. Tak však nemůže nikde zapustit kořeny a nalézt klid. Stačí někdo pozorovat dopravní ruch na dálnicích, aby si člověk uvědomil neklid, který charakterizuje naši společnost.
S mobilitou v zaměstnání je spojen požadavek navštívit všechny možné akce. Mnoho lidí tráví zejména volný čas mimo domov. Musí se vydat do přírody nebo dokonce letět do dalekých končin, aby si mohli užít svůj volný čas. Ale takový volný čas není naplněn pokojem, nýbrž hektičností a neklidem. Ať už je to průvodce, který nutí rekreanty k neustálému poklusu, nebo bavič, který nás „chrání", abychom se nedostali do kontaktu sami se sebou.
Mark Twain se domnívá, že zaneprázdněnost naší doby je výrazem bezcílnosti a ztracené orientace: „Když ztratili z očí cíl, zdvojnásobili své úsilí." Ten, kdo svůj cíl ztratil, se snaží vyplnit vnitřní prázdnotu činností. Chce si dokázat, že jeho život má smysl.
Nestřídmost
Další důležitou příčinou neklidu naší doby je všeovládající nestřídmost. Tato nestřídmost se projevuje v reklamách, které nás naléhavě pobízejí, abychom nakupovali ještě více, abychom neustále zkoušeli nové věci. Reklama oslovuje naše nestřídmé potřeby, naši touhu po trvalém štěstí, okamžitém uspokojení, bezpečí a úspěchu. Za nestřídmostí reklamy se skrývá zcela přesná představa, kterou o sobě máme - obraz člověka, který si může všechno dovolit, který nezná žádné hranice, který má vše pod kontrolou.
Nestřídmost určuje také současnou výrobu. Vyrábíme stále více, bez ohledu na to, zda má taková výroba vůbec smysl. Jezdíme stále rychleji, musíme stihnout stále více věcí za kratší dobu. Musíme trávit dovolenou na stále vzdálenějších místech. Musíme si kupovat stále dražší automobily. Zdá se, jako by mnoho lidí bylo pod jakýmsi tlakem. Musí se mít lépe než ostatní. Klid může nalézt pouze ten, kdo je střídmý. Pouze člověk, který zná svoji míru, dokáže říci „ne" potřebám, které jsou mu vnucovány.
Hluk jako rušitel klidu
I člověku toužícímu po klidu brání dnes okolní hluk v tom, aby se mohl těšit z ticha. Hluk ho všude ohlušuje: dopravní hluk, hluk v závodech, hluk médií. V létě můžeme zaslechnout, jak v některých domech současně běží nejrůznější rozhlasové a televizní programy. Jsou lidé, kteří mají rádi při práci klid. Avšak kolegyně v kanceláři nebo kolega na stavbě bez ustání mluví. K práci se tak navíc přidává stres pramenící z množství slov, která na člověka doléhají po celý den. Sotva někteří lidé přijdou z práce domů, zapnou si televizi nebo rádio. Potřebují zvukovou kulisu, která by skryla jejich neschopnost být sami se sebou a naleznout klid.
Kromě hluku je to především hektičnost, jež nám brání dosáhnout klidu. Neustále slýchám nářky nad tím, že žijeme v hektické době. Aniž by člověk chtěl, je štván ke shonu. Naříkáme na požadavky přicházející zvenku, avšak neustále vyvíjíme tlak sami na sebe. Budeme-li důkladněji pátrat po důvodu tohoto tlaku, narazíme na odmítání sebe sama. Člověk není dobrý takový, jaký je, nemůže se mít tedy ani rád. V naději, že by se posléze mohl mít rád, se tedy snaží udělat ze sebe něco víc.
Cesta k opravdovému pokoji
Po ničem jiném dnes lidé netouží tolik jako po pokoji, který by jim umožnil nalézt nejen vnější, ale také vnitřní klid. Trpí neklidem dnešní doby, hlukem, který je obklopuje, hektičností, která je vhání do spárů smrti.
Ve své touze po vnitřním klidu však lidé zároveň strádají vlastní neschopností dosáhnout opravdového pokoje. Několik málo okamžiků, které si člověk dopřeje, aby se na chvilku od všeho odpoutal, ho nedovedou k pokoji, ale vystavují ho konfrontaci s vnitřním hlukem, s jeho hlasitými myšlenkami, starostmi, obavami, pocity viny, tušením, že jeho život pravděpodobně neprobíhá tak, jak si kdysi vysnil. Člověk utíká před nepříjemnými chvílemi ticha a hledá zapomnění v hluku, který na něj doléhá ze všech stran. Utíká se opět ke své práci, aby se tak vyhnul nepříjemné pravdě.
Cesta k opravdovému pokoji je nesmírně náročná. Je to cesta, která mne odvádí ode mne samotného a vlastních starostí a která končí v Bohu. Výrok sv. Augustina o neklidném srdci, které může nalézt klid pouze u Boha, nejsou jen zbožná slova, ale vychází z naší nejhlubší zkušenosti.
My sami nedokážeme utišit svá neklidná srdce. Potřebujeme Boha, pod jehož ochranou jsme v bezpečí, jehož láska nám dává tušit, že nás Bůh se vším bez výhrady přijímá, včetně našeho neklidu, mučivých starostí a obav. V jeho blízkosti tak můžeme odhodit smrtelný útěk před sebou samými. Můžeme nalézt opravdový pokoj, po kterém všichni tolik toužíme.
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží." (Matouš 11,28-30)
Z knihy Anselma Grüna Pokoj v srdci. Vydalo nakladatelství Paulínky.