Nejdůležitější opatření
Ignatovskij si povšimnul, že bohatí Rusové, v jejichž stravě bylo maso a další živočišné potraviny, umírali na infarkt myokardu, zatímco jejich chudší spoluobčané, kteří takovouto stravu neměli, infarktem nebyli postihováni, a rozhodl se svou teorii prokázat experimentálně. Králíkům podával buď jejich obvyklou stravu anebo jim podával v různé formě živočišné potraviny. Zjistil, že když králíci dostávali v podstatě jakékoliv živočišné potraviny, vždy byli postihováni sklerózou cév. Při rostlinné stravě naopak sklerózou cév postihováni nebyli.
Dnes již existují po celém světě tisíce a tisíce šetření srovnávajících zdravotní stav lidí, kteří jedí hodně anebo naopak málo živočišných potravin. Systematicky se ukazuje, že čím méně jíme živočišných potravin, tím méně jsme postihováni hlavními civilizačními chorobami, konkrétně sklerózou cév (aterosklerózou), koronární nemocí srdeční - infarktem myokardu, rakovinou apod. Naopak čím více jíme živočišných potravin, tím více jsme těmito chorobami postihováni.
To, jak výrazně nemocnost a úmrtnost závisí na spotřebě živočišných potravin, nám ukazuje graf udávající úmrtnost na koronární nemoc srdeční v závislosti na spotřebě živočišných potravin.
Údaje o spotřebě potravin byly shromážděny statistickými úřady jednotlivých států a všechny společně jsou uvedeny v oficiálních publikacích FAO (Organizace pro zemědělství). Údaje o úmrtnosti jsou uvedeny ve zdravotních ročenkách jednotlivých států a všechny dohromady jsou v oficiálních publikacích WHO (Světové zdravotnické organizace).
Platí v podstatě jednoznačná závislost: čím nižší je spotřeba živočišných potravin, tím nižší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.
Na jedné přednášce jsem ukazoval tento graf a vystoupil nějaký profesor a řekl mi, že může předložit údaje mnohem novější, údaje z posledních let. (S tímto názorem jsem se setkal častokrát. Nad staršími údaji se mnohdy ohrnuje nos.) Ale nové údaje jsou v porovnání s těmi staršími prakticky bezcenné. V posledních letech se spotřeba potravin v jednotlivých zemích velmi vyrovnala. Tím se smazávají rozdíly v úmrtnosti způsobené rozdílným stravováním a může nad nimi převážit vliv jiných faktorů (kouření, úroveň zdravotní péče apod.).
Starší údaje nám ukazují, že průmyslové země s podstatně nižší spotřebou živočišných potravin mají i podstatně nižší úmrtnost na nemoci srdce a cév, konkrétně na infarkt myokardu. Porovnáním s novými údaji bychom zjistili, že tak, jak se zmenšují rozdíly ve stravování, zmenšují se i rozdíly v úmrtnosti. (Stále však platí, že čím větší je spotřeba živočišných potravin, tím větší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.)
V předních světových odborných časopisech a knihách (vydávaných hlavně v Severní Americe a v Evropě) najdeme přes tisíc takovýchto souborů konkrétních pozorování shrnujících příslušná šetření prováděná ve všech pěti kontinentech v posledních desítkách let.
Se spotřebou živočišných potravin vzrůstá také úmrtnost na rakovinu. Kdybychom si zde uveřejnili obdobné grafy jako je tento graf a v nich bychom si zobrazili, jak se v závislosti na spotřebě živočišných potravin mění úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, na rakovinu prsu, na rakovinu prostaty a na řadu dalších typů rakoviny, tak bychom zjistili, že závislost je úplně stejného druhu.
V zemích, kde je spotřeba živočišných potravin velmi nízká, je velmi nízká i nemocnost a úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty, atd. Četnost těchto typů rakoviny vzrůstá přibližně lineárně se spotřebou živočišných potravin. V zemích s vysokou spotřebou živočišných potravin je pak úmrtnost na zmíněné typy rakoviny pětkrát i desetkrát vyšší. Také výskyt řady dalších chorob klesá se snižováním spotřeby živočišných potravin.
Z těchto důvodů doporučují v USA (kde věda o výživě pokročila nejdál) v podstatě již od konce padesátých let snížit spotřebu živočišných potravin, snížit spotřebu masa, mléka a mléčných výrobků, vajec. V západní Evropě doporučují již mnoho let totéž, i když tyto závěry přijali o něco později než v USA. Obojí doporučení jsou většinou vyjadřována ve formě, že je potřeba ve stravě co nejvíce snížit množství cholesterolu a množství saturovaných tuků. 90% saturovaných tuků a veškerý cholesterol v potravě se nachází v živočišných potravinách. Západoevropská i americká doporučení jsou tedy ve svém důsledku vlastně stejná - snížit spotřebu živočišných potravin.
Kdybychom zcela přestali požívat živočišné potraviny, potom by se v průběhu let infarkt myokardu, tedy nemoc na níž u nás umírá v současné době nejvíce lidí, stal tak vzácným, že by normální lidé ani nevěděli, co to je za nemoc. Úmrtnost na rakovinu by převratně poklesla. Celková úmrtnost by klesla o 40-50 %.
Kdyby se, realisticky, podařilo snížit spotřebu živočišných potravin alespoň na polovinu současné výše, tak úmrtnost by klesla o 20-25%. Vzhledem k tomu, že maso je nejdražší složka stravy, tak by se snížily náklady na stravování, spotřeba krmného obilí a pícnin a snížilo by se tedy tím i znehodnocování životního prostředí způsobované nadměrnou zemědělskou produkcí.
Z knihy Tomáše Husáka "Stop nemocem". Vydalo nakladatelství Pragma, Praha 1, Vězeňská 3.