Muž je hlavou, žena srdcem | Prameny zdraví

Muž je hlavou, žena srdcem

Muž a žena se vzájemně neliší jen některými tělesnými a duševními znaky, ale jsou od základu a do všech podrobností odlišní, asi tak jako Rembrandtův a Raffaelův obraz. Nejde o připodobnění, ale o oboustranné doplnění, ne o unisono, ale o harmonii.

Muž je hlavou, žena srdcem

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Perspektivní hloubka krajiny - jak ji vidíme - spočívá v tom, že naše pravé oko vnímá trochu jiný obraz než levé. Spolu vidí plasticky, když jedno oko zavřeme, všechno se stane plochým. Tak spolupůsobí i muž a žena v manželství.
Hlavní úlohou ženy je rodit a vychovávat děti, proto má žena přirozený vztah ke všemu životodárnému a duši formujícímu. Má sklon dívat se na neživé předměty jako na živé a tím má v rukou klíč k pohádkovému světu. Muž však, protože je povolaný ochraňovat a živit, má zvláštní vztah k neživým věcem - které je možné libovolně rozdělovat a spojovat. Proto má sklon chápat i živé bytosti jako stroje.

Žena chápe i souvislosti jako celek, jako přirozeně rozvinuté a dané. Proto má udržující, často konzervativní rysy. Muž však chápe všechno, jako by to bylo složené z částí, které se dají opět rozložit a změnit. Správný muž chce existující obnovit a zlepšit, má sklon k revolučnosti. Tato schopnost tvořit a rozkládat je založena na specificky mužské logice. Pro muže 2 x 2 je 4 platí vždy a všude. Pro ženu však není 2 x 2 vždy 4, ale podle okolností, jednou je to 3,9, jindy 4,1 nebo 4,15. Muž ji proto považuje za nelogickou, ona však má ve svém světě s touto svou matematikou pravdu - přece každý biolog dobře ví, že v živé přírodě 2 x 2 nikdy není přesně 4. Je tomu tak pouze ve světě neživých věcí - který je právě světem muže.

I celou svou osobu prožívá žena jako celek. Tělesná nevolnost, únava anebo vlivy počasí snadno působí na její duševní rozpoložení. Platí to ale i naopak: duševní stavy vyvolávají u žen často migrény, srdeční potíže apod. Měsíční cyklus působí na duši ženy a je jí také zpětně ovlivňován. Toto všechno nazývá muž rád "hysterií". Když však přihlédneme blíže, zjistíme, že tato tělesná a duševní harmonie ženy funguje vlastně jako účelná ochrana před větším poškozením. U muže je tomu právě opačně - a protože je u něj vzdálenost mezi tělem a duší podstatně větší, může se tělesně zruinovat, aniž by si to vůbec uvědomil (a podobně se může i v duševní oblasti ubírat těmi nejtěžšími cestami bez toho, že by zakoušel nějaké tělesné utrpení). Muži do jisté míry chybějí vnitřní varovná a brzdící zařízení.

Tak má žena i instinktivní jistotu, které se muži většinou nedostává. Určité věci, které musí muž svým rozumem složitě kalkulovat, chápe žena úplně samozřejmě; a proto i v kritických situacích reaguje žena většinou rychleji než muž, který je více závislý na stanoveném programu. Tento nedostatek instinktivní jistoty přináší muži specifický pocit méněcennosti. Cítí, že žena je více uzemněná a zakořeněná, že vlastní celek, ze kterého on zná jenom části.
Tyto odlišnosti nemusíme ovšem chápat jako absolutní protiklady. Každý muž a každá žena mají i zárodky druhého pohlaví; až ve dvojici se póly zvýrazní natolik, že se společně doplňují do celku.

Kromě protikladů mezi mužem a ženou, které jsou spjaté s pohlavím, jsou však ještě další, které se nalézají v charakteru osoby jako takové. A protože se protiklady přitahují, vdává se často žena extrovertního cítícího typu za muže introvertního a racionálního, anebo si intuitivní introvertní žena bere vnímavého muže extroverta. Tento rozdíl způsobuje v manželství zpočátku určitý odliv ve vzájemném chápání, ano, manželé si dokonce z času na čas pravidelně "lezou na nervy". Je důležité vědět, že tato protikladnost charakteru je všeobecným pravidlem, které je pro manželství spíše dobrým znakem, a že tu jde, jako při rozdílech daných pohlavím, o oboustranné doplňování, o harmonii protikladů.

"Muž je hlavou manželského svazku", uvádí švýcarský občanský zákoník a opírá se přitom o biblické pojetí. Většina mužů si na této hodnosti zakládá. Ženy se však touto formulací většinou cítí být uražené a tlačené do pozadí. V časech rovnoprávnosti se zdá být tato věta značně přehnanou. Ve skutečnosti se jí však nemíní rozdíl v právech, důležitosti anebo hodnosti, ale pouze rozdíl ve funkci. V manželství tvoří muž a žena společně jednu bytost, jednu osobu, živý celek a každý z nich v něm představuje jeden orgán. Označením být v manželství hlavou dostává muž řadu konkrétních úloh, před kterými nesmí utíkat.

Vedle hlavy má však organismus manželství i "srdce" - a tím je žena. Žena, která stojí muži po boku radou a pomocí, která mu vede domácnost. A můžeme dodat, že je to i ona, kdo vychovává děti. Muž buduje formu, žena ji naplňuje, muž řídí člun, žena se stará o cestující, muž je ohništěm, žena je plamenem.

Chápeme-li tento vztah správně, pak nemusí existovat mezi mužem a ženou žádný boj o moc. Každý může být šťastný, že s pomocí druhého plní svou vlastní úlohu.

Už v úvodu jsme konstatovali, že muž má před ženou většinou pocit méněcennosti, protože žena má větší intuici než muž. Je proto velmi citlivý na její kritiku, o hodně víc, než si oba uvědomují, a této kritiky se bojí. Aby případné kritice předešel, odtahuje se muž často od své úlohy kormidelníka a přenechává zodpovědnost ženě. Svoji citovou zbabělost kompenzuje však mnohdy panovačným vystupováním a diktátorskými způsoby. Ale i žena má před mužem pocity méněcennosti, které jsou dány výchovou a na některých místech i ještě vládnoucími konvencemi. Čím více jsou tyto pocity méněcennosti potlačené, tím dříve se žena pokouší je kompenzovat kritikou, malichernými výčitkami a snižováním mužů obecně a manžela zvlášť. A nastupuje boj o moc.

Čím více však bere na sebe muž svoji odpovědnost a čím více se stává skutečnou hlavou manželského svazku, tím lépe se ženě daří a tím lépe zastává i ona svoji úlohu srdce. Ale musí dát muži sebejistotu, kterou od přírody nemá, musí mu důvěřovat, a to i když zpočátku selhává, ona ho musí svoji lásku a chválou přímo "nafouknout", inspirovat, aby správně plnil svoji úlohu kormidelníka.

Jestliže žena tuto chválu, toto soustavné povzbuzování svého manžela zanedbá, anebo když ho dokonce shazuje, pak se on cítí být před ní jako dítě a dříve nebo později si najde jinou ženu, která se na něj bude dívat správně a před kterou se bude moci cítit zcela jako muž. Nebezpečí dlouhodobé nevěry je tu velmi velké. Většina ztroskotání manželských svazků má své kořeny v tom, že muž si připadal před ženou méněcenný, ona ho v tom utvrzovala a jiná žena z něj dokázala udělat "hlavu".

Nepoměr sil mezi mužem a ženou je jednou z nejčastějších podmínek manželské roztržky. Je-li žena silnější, moudřejší, zkušenější, temperamentnější než muž a dává-li mu to pocítit, pak jsou obvykle oba dva nešťastní a vzájemně si na sebe stěžují.

Když však muž převezme plnou odpovědnost jako "hlava" rodiny a žena jako "srdce" ji naplní pulzujícím duševním teplem, pak je nejen pro ně, ale i pro jejich děti vytvořen pevný základ budoucího šťastného vývoje.

Z knihy T. Boveta "Manželství

Počet přečtení: 2 648 Datum: 13. 2. 2006