Manželství - ano nebo ne? | Prameny zdraví

Manželství - ano nebo ne?

Podle řecké mytologie jsme my lidé měli původně čtyři ruce, čtyři nohy a jednu hlavu se dvěma obličeji. Protože se nejvyšší řecký bůh Zeus bál, že by autorita bohů mohla být těmito bytostmi ohrožena, rozhodl se tyto lidi rozpůlit vedví. Odsoudil nás tak k tomu, abychom hledali svou druhou polovinu, od které jsme byli odděleni - naši ztracenou „spřízněnou duši".

Manželství - ano nebo ne?

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Kupodivu dnes mnoho lidí staví svou naději manželského štěstí na tomto předpokladu.

Manželství - ano nebo ne? A proč? V celých dějinách lidstva bylo manželství středem lidského života. A i když se počet lidí v manželství v naší společnosti snížil, procento těch, kteří doufají, že se vezmou, vůbec neklesl. Touha po manželství je v nás hluboce zakořeněna.

Jenže spousta mladých mužů se nechce oženit, dokud nenajdou někoho, kdo je s nimi velmi kompatibilní - kdo je bude sexuálně přitahovat a nebude se je snažit měnit. Hledají někoho, kdo se bude hodit do jejich života a bude je milovat, aniž by museli na sobě pracovat. Mladé ženy nejsou nijak pozadu. Jejich nároky jsou rovněž přehnané. Chtějí manžela, se kterým budou emočně i sexuálně spokojeny a jenž jim umožní, aby "byly samy sebou". Snad nikdy v historii nebyla společnost naplněna takovými idealistickými představami o tom, jak by měl/a vypadat manžel/manželka.

Když spolu chodili, tak se Zuzce na Tondovi líbilo, jakou má schopnost soustředit se a dotáhnout věci do konce. Dnes, když jsou manželé, ji dovádí k šílenství skutečnost, že je workoholikem a je neustále pryč. Tomáš obdivoval na Jitce, že je schopna navázat přátelství téměř s kýmkoli. Nyní, když jsou svoji, ho frustruje, že se věnuje více svým přátelům než jemu. Když spolu chodili, obdivovala Andrea na Markovi jeho neuvěřitelný smysl pro humor. Nyní jí coby manželku dráždí jeho věčné žvanění, neumí ta ústa zavřít.

"Kompatibilita" mezi dvěma lidmi, která je podsouvána různými filmy i časopisy, působí jako mor. Jde jen o to najít spřízněný protějšek, se kterým budete šťastní. Zaznívají věty jako: Chci se rozvést. Asi jsem se zmýlil, to není ta pravá. Nebo: V létě se vdávám, protože ho miluju. Pokud se však věci změní, rozvedu se bez váhání. Rozvodovost se během posledních desetiletí zdvojnásobila a rozvod se pomalu ale jistě stává normou.

Lidé řeší dilema, kdy buď budou svobodní a osamocení, nebo ženatí a frustrovaní. Díky tomu často směřují k něčemu mezi manželstvím a příležitostmi k sexu - mají sexuálního partnera/partnerku, možná spolu i žijí. Vždyť žít spolu před manželstvím muže zlepšit šanci na dobrou volbu manželství, jestli jste kompatibilní - jestli je "chemie" mezi vámi dostatečně silná. Opravdu?

Ovlivněni pornografickým průmyslem mohou muži odkládat svatbu se svou nynější partnerkou v naději, že nakonec přece jen najdou kombinaci spřízněné duše a krásky k pohledání. V skrytu frustrované ženy zase žijí s vnitřním podezřením, že stejně nikdy nenaleznou tu správnou osobu. Stále více lidí odkládá svatbu a přehlíží skvělé potenciální protějšky, protože nejsou "dost dobří". Život jde dál a my se například dozvídáme, že více než polovina prvorozených dětí se u nás rodí mimo manželství...

Manželství bývalo veřejnou institucí pro obecné dobro, nyní je soukromou dohodou k uspokojení jednotlivců. Dřívější náhledy na manželství jsou považovány za zastaralé, zatímco nové vnímání má "osvobozovat". Skutečně? Žel nás nechává v pasti mezi nerealistickými touhami a panickou hrůzou z manželství.

Manželství totiž člověka obnažuje. Je nejzranitelnějším vztahem, který existuje. V něm jsme vystaveni druhé osobě takoví, jací opravdu jsme. V manželství se projevují všechny naše vzájemné odlišnosti a rozdílnosti. A díky pádu do hříchu nám to dělá velké problémy. Nedokonalost druhé strany je záhy příliš velké sousto, zatímco své vlastní nedostatky přiznáváme neradi. Je nám nepříjemně, když nám je někdo připomíná.

Necháme se proto raději unášet "vznešeným" ideálem romantické dokonalosti, jehož dopad je kontraproduktivní, přináší frustraci, zklamání, rezignaci. Mnozí pak nejsou ochotni bojovat ani dělat kompromisy. Když jejich očekávání není naplněno, z manželství utíkají. Možná i do manželství je přivedla snaha utéci sami před sebou, možná chtěli zamaskovat, kým ve skutečnosti jsou. Očekávali, že v manželství budou vypadat lépe. Nikoli že manželství odhalí jejich slabé stránky. Existuje nějaká cesta z této pasti?

Manželství vyžaduje velké úsilí

Lidé mají tendenci nechat si vtisknout "moderní" představu o manželství, o manželovi/manželce a o lásce obecně. Tato představa, kterou si zafixovali, pak jejich manželství škodí. Problémy nejsou výsledkem dysfunkčního manželství, nejsou chybou osoby, kterou jsme si vzali. Problémy mají svůj kořen v našem postoji k manželství.

Pokud jsme například přesvědčeni, že náš manžel/manželka je s námi, abychom vypadali lépe, místo abychom vnímali, že je s námi, aby nám nastavil/a zrcadlo a pomohl/a vidět, kým opravdu jsme, budeme považovat své manželství za omyl pokaždé, když bude odhalena nějaká naše chyba.
Chybné uvažování přináší vždy špatné výsledky. Kdykoli se očekávání liší od každodenní zkušenosti, dostáváme se do emočního tlaku. Děje se tak na příklad, pokud se domníváme, že nám manželství má dát štěstí a lásku, místo aby nás učilo milovat se navzájem a čelit těm nejodpornějším stránkám sama sebe. Manželství nás samo o sobě nezlepší, může nám však pomoci se rozvíjet.

Manželství je nádherné, ale náročné. Je plné radosti a síly - a taky krve, potu a slz, pokořujících porážek a vyčerpávajících vítězství. Žádné manželství se nedá popsat jako pohádka, která se stala skutečností, ne, není procházkou růžovým sadem. Manželství od nás hodně vyžaduje, ale ještě víc nám může dát.

Četné výzkumy potvrzují, že manželství přináší do života mnohonásobný užitek. Lidé v manželství vykazují vyšší stupeň spokojenosti se svými životy než svobodní, rozvedení nebo ti, kteří žijí na "psí knížku". Děti, které vyrostou v manželských rodinách s oběma rodiči, jsou na tom lépe než ty, které nemají takovou příležitost. Vyrůstat v úplné rodině a žít v manželství posiluje kvalitu lidského života.

Manželství však představuje tolik práce, že nevíme kde začít. Proč tedy nezačít tím, co apoštol Pavel opakovaně říká mužům - aby milovali svou ženu tak, jako Kristus miloval svou církev (Ef 5,25.28.33)? Jako by Pavel chtěl říci: Dělejte pro svou manželku to, co Ježíš udělal pro vás, a zbytek se poddá. Taková láska nepřichází sama od sebe. Podobně jako se nerodí profesionální sportovci, byť mají sebevětší talent. Aby mohli dosáhnout dobrých výsledků, musí podstoupit disciplínu a hodně na sobě pracovat. Tak i manželství vyžaduje velké úsilí. Naše povaha je plná defektů a je absurdní očekávat, že život v lásce a harmonii s jinou lidskou bytostí bude snadný.

Bible nikde neříká, že máme nalézt tu správnou osobu, kterou Bůh pro nás vybral. Naopak, učí nás, jak žít dobře s člověkem, kterého jsme si vybrali. Filmy, písně, romány a televizní pořady nám často vštěpují myšlenku, že pravá láska přichází sama, když se setkáme s tou pravou osobou. Výsledkem takové perspektivy je zoufalství a rozvody. Úspěšné manželství však není výsledkem toho, že jsme si vzali tu správnou osobu, ale toho, že děláme správné věci a za své rozhodnutí jsme ochotni nést zodpovědnost.

Vztah muže a ženy je prostorem, ve kterém se rozhoduje o životě většiny lidi. Buď muž a žena najdou v tomto vztahu cestu k sobě, k Bohu i bližním, nebo zůstanou nedospělí a jejich vztah umře...

Petr Činčala, Centrum Generace

Počet přečtení: 2 504 Datum: 20. 7. 2014