Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Nepřístupný král

V Africe jsme žili na území, kde vládl král Rey Bouba, vysoký šest stop a šest palců. Zřídkakdy opouštěl palác a většina poddaných ho nikdy nespatřila. Dostat se přes všechny stráže a setkat se s ním bylo velmi obtížné a ti, kterým se to podařilo, se k němu směli přiblížit jen se sklopenou hlavou a s očima upřenýma na zem.
|
Typ článku: Články

Při naší návštěvě jsme museli projít otevřeným dvorem pokrytým štěrkem, takže nás oslnilo prudké odražené světlo. Král byl od hlavy k patě zahalen do bílých šatů a to jediné, co jsme v příšeří trůnního sálu mohli spatřit, byly štěrbiny pro oči v královském rouchu.

Muž je rád nepřístupný, nedotknutelný.

Jednou král Rey Bouba onemocněl a myslel si, že umírá. Poslal pro mne a prosil, abych mu dal penicilínovou injekci. Ještě dnes ho před sebou vidím, jak fňuká, když propichuji mýdlovou bublinu jeho nepřístupnosti.

Nedotknutelnost není nic jiného než jeden z obranných prostředků, který králi v okamžiku jeho nedostatečnosti umožňuje se ctí zmizet.

S touto nedotknutelností jsem se v Africe setkával zvláště ve vztahu otců k dcerám. Jen si přečtěte Johanin dopis otci v desáté kapitole mé knihy Život s nenaplněnými touhami (tato kniha u nás nevyšla - pozn. vydavatele). Kniha vypráví o dívce, zcela odříznuté od svého otce, kterému chce dát najevo lásku. Otec však něco takového nedokázal přijmout, ani vyjádřit svou lásku k ní. Žena často podobné projevy nepřístupnosti nachází u manžela napodobujícího ovšem pouze příklad vlastního otce.

Králi se nechce mluvit, stěžují si mnohé ženy. Nejdřív se vdávají, protože nechtějí být samy, a pak se ze stejného důvodu chtějí rozvádět. Jak řekl francouzský kněz Lousi Evely „některé ženy se v den své svatby stávají vdovami".

Manželé mi namítnou: „Moje žena chce, abychom stále dokola omílali totéž." My ale často dostáváme dopisy nešťastných manželek, které píší podobně jako kdysi jedna paní: „Jsem osmým rokem vdaná. Nemohu říci, že bych byla jako manželka a hospodyně nešťastná, ale něco mě přece trápí. Často bych si chtěla jen trochu pohovořit se svým mužem a podělit se s ním o to, co prožívám. Mívám ale pocit, že už si nebudu umět popovídat ani sama se sebou, tak jsem si odvykla. Manžel mě občas vezme s sebou na přednášku nebo konferenci, kde slyšíme mnoho dobrých myšlenek, ale pak už o nich nediskutujeme, nepromýšlíme je, ani se je nepokoušíme praktikovat v životě. On může hovořit a diskutovat s jinými lidmi. Někdy si myslím, že se z toho zblázním, ale radši nic nedám najevo, aby nevybuchl. Nakonec se rozpláču a jeho nelibost přejde v kamenné mlčení."

Nepřístupný král se stává tichým Buddhou.

Z knihy Waltera Trobische „Jaký je muž (a co by o tom měla vědět žena)." Vydalo nakladatelství Velehrad.

Počet přečtení: 2676
Datum: 7. 4. 2012