Jidáš Iškariotský (řecký tvar jména Juda: ať je chválen; Iškariotský: člověk z Kariyotu)

Ježíše zradil jeden z Dvanácti. Když se Petra zeptali, zda i on patří mezi ty, kdo byli obviněni z podněcování vzpoury proti vrchnosti a z rouhání, Petr to rázně popřel. Naštěstí si hned uvědomil, co udělal, a litoval toho. Brzy nato svůj vztah s Ježíšem obnovil. Druhým učedníkem, který Ježíše zradil, byl Jidáš Iškariotský. Byla jeho zrada horší než Petrova? Možná máme tendenci si to myslet, protože se nám protiví, když slyšíme, že někdo přijal peníze, aby zradil nevinného člověka. A když si uvědomíme, že třicet stříbrných byla částka, kterou platili za otroka, zdá se nám to ještě horší. Takovou hodnotu připsali Božímu Synu! Mohl být tento hrozný čin Jidášovi odpuštěn?

Ano. Jidáš ve skutečnosti hledal odpuštění, ale šel na nesprávnou adresu. Obrátil se na náboženské představitele, protože na něj dolehly výčitky svědomí (Mt 27,3). Měl jít k Bohu. Žádný hřích není tak velký, aby nemohl být odpuštěn – dokonce ani ta nejhorší zrada. Ale Jidáš nešel se svými výčitkami svědomí k Bohu. Neviděl jiné východisko než si vzít život, čímž ohrozil i svůj věčný život. Silnější varování v Bibli nenajdeme.

Pane, uvědomuji si, že i já jsem Tě někdy zradil svým chováním a tím, že jsem nedal najevo, že Ti patřím. Odpusť mi prosím a pomoz mi, aby se to už nestalo.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.