Herodes (řecky: syn hrdiny)

V Novém zákoně se setkáváme s několika muži jménem Herodes. Dnes si něco povíme o prvním z nich, Herodovi Velikém. Vládl nad Judskem. Římané mu dovolili nazývat se „králem“. Líbilo se mu být králem a na trůnu chtěl zůstat co nejdéle. Při prvním náznaku jakékoli konkurence byl připraven přijmout drastická opatření. Když se díky jakýmsi „mágům“ z Východu dozvěděl, že v Betlémě se prý narodilo královské dítě, rozhodl se udělat vše pro to, aby toto dítě nepřežilo. Vydal rozkaz, aby v Betlémě a okolí zabili všechny chlapce mladší dvou let.

Dnes naštěstí není mnoho vůdců, kteří by tak lpěli na svém postavení a zašli tak daleko jako tento krutý Herodes. Vidíme však dostatek důkazů, že mnozí, kteří okusili moc, nejsou ochotni vzdát se svého postavení. I v našem demokratickém světě je pro mnohé obtížné odstoupit ze svého mocenského postu. Aby to odvrátili, uchylují se k různým praktikám.

Výjimkou nejsme ani my, obyčejní lidé. Většina z nás čelí v každodenním životě nepřetržitému pokušení upřednostnit vlastní zájmy. Mnozí jsou ochotni podvádět, pokud je to nutné. To je v naprostém protikladu s tím, co nás učil Ten, kterého nedokázal odstranit ani Herodes Veliký.

Bože lásky, pomoz mi nevnímat lidi ve svém okolí jako konkurenty.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.