Pokoj tomuto domu!

Znáte někoho, kdo nemá rád, když je mezi lidmi pohoda a mír? Ano, existují lidé, kteří se radují vždy, když se jim podaří někoho rozčílit tak, že se vztekne — a pak udělá něco, co by normálně neudělal. Tito lidé se vyžívají v tom, když se jim daří mezi druhé zasévat vzájemnou nedůvěru a zlobu.

Pokud jsem ale Ježíšovým učedníkem, měl bych mít přesně opačný přístup k životu. Mým cílem by měla být pohoda a mír s každým člověkem. Ježíš mne ale upozorňuje, že se to vždy nepodaří, protože někdo po pokoji a míru netouží.

Ježíš mne posílá šířit pokoj, ale předtím mne chce tímto pokojem vybavit. Všem svým následovníkům slíbil: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ (J 14,27).

Jak takový pokoj vypadá? Náš český termín „pokoj“ je prý odvozen od stavu dítěte, které právě jeho matka nakojila. Má plné bříško, je v mámině náruči a cítí se v bezpečí.

Myslím, že je to velice výstižný popis stavu, který prožívá křesťan, když přijme Ježíšův pokoj. Ví, že ho Ježíš chrání, dává mu vše potřebné a navíc může s důvěrou a nadějí očekávat budoucnost. Nejen tu, která se týká těch pár let pozemského života, ale i tu, kterou přinese věčnost v nebeském království.

Ježíš mi dává svůj pokoj a přeje si, abych jej šířil dál. Tím mi svěřuje velikou moc. Pokud ho poslechnu, pak všude tam, kde se setkám s lidmi toužícími po pokoji, se o něj mohu dělit.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.