Děti své doby
Během určité doby se udržoval relativní optimismus, který několik pozorovatelů přiměl triumfálně prohlásit, že „v některých částech světa se zdraví dětí zlepšuje i přes znatelný úbytek kojení“, skutečné výsledky tohoto pokusu probíhajícího v gigantickém celosvětovém měřítku však začínají dnes vycházet najevo. Na Západě je to chronicky špatný zdravotní stav dětí a civilizační nemoci dospělých, v zemích třetího světa katastrofální situace, která bolestně připomíná to, co zažila Evropa v letech 1600 až 1800, černém období pediatrie.
Nicméně nejhlubší změnou vyprodukovanou dvacátým stoletím, které bude brzo nazýváno stoletím násilí, je rozvrat rodiny považované za všech dob za základ společnosti. Rodina se stěhuje z vesnice do města. Vztahy v ní jsou stále více vyprazdňovány od své jediné pravé podstaty: závazku života muže se ženou, kterou on slibuje milovat a chránit, neboť ona se stane matkou jeho dětí. Jak však překypovat citem k někomu, kdo se chce stát vaší přesnou kopií? V době, kdy muž i žena bojují ve stejné aréně – na trhu práce, aby zaujali stejnou roli – vydělávali peníze, můžeme bez překvapení zaznamenat nezájem muže o ženu, a tedy i o dítě, a jeho stále častější rezignaci. Křivka rozvodovosti strmě stoupá, žena se stává nepřítelem muže, který již nechápe nic z její mentality, a žena žádá pro sebe s důrazem plynoucím ze zoufalství „více rovnosti“ ekonomické, politické i sexuální. Vynořují se různá feministická hnutí, která zapojují ženy do zápasu, který jim přinese právo volit, antikoncepční prostředky a přirozeně práci, která se však pro většinu z nich stane tyranem, pro kterého obětují ty nejintimnější aspirace svého bytí.
Cigareta, krátké vlasy, kalhoty, později antikoncepční pilulka a dudlík se rychle stanou články řetězu, který nutně musí vést „k osvobození a ke svobodě“. Snadno ovlivnitelné a hluboce ovlivněné ženy neodolají této propagandě a bez toho, že by si položily čtyři základní otázky – Od čeho osvobození a čí svoboda? Proč osvobození a pro koho svoboda? – přijmou pasivně, že jejich ňadra se stávají pouhým sexuálním symbolem, což jen zvýší rozpaky dosud kojících žen, které v kojení chtějí pokračovat a které, budou-li chtít kojit, se budou muset skrývat nebo izolovat. V polovině našeho století vznikne působením reklamy kult čistoty, který naplní člověka starostí o nepříjemné pachy vlastního těla a který přivede ženy, které ještě kojí, i s jejich manželi, k pohledu na mateřské mléko jako na nečistou a znečišťující tekutinu.
Tak byla žena ve svém dobývání svobody, kterou však ještě nedokázala definovat, přivedena k odpírání svých ňader dítěti, aby je mohla poskytnout muži. Odmítáním nechat se oslovovat paní, být svému muži ženou, která pečuje o jeho foyer a je paní jeho domu, se ženě podařilo nechat si tykat a oslovovat se příjmením a stát se zaměstnankyní šéfa, který od ní často za velmi průměrný plat požaduje větší podřízenost a úslužnost, než by po ní chtěl manžel, který, kdyby věděla, jak toho docílit, by jí dal svou lásku. Žena tak nechala v oblasti péče, která je její přirozenou sférou, dominovat mužskou agresivní mentalitu zaměřenou na nemoci a krizové stavy.
A zde je další stránka problému, žena dvacátého století ve snaze překonat určité biologické stránky své sexuality přenechala zodpovědnost za porod svého dítěte „profesionálům“, lidem, kteří – vzhledem ke svému zformování – věnují obvykle jen minimum pozornosti prevenci, zvláště pak jejím nelékařským složkám – hygieně a výživě, ještě méně pozornosti pak sociálním a psychologickým aspektům jevů, které obvykle nezpůsobují žádné problémy, jako je porod a kojení. Matka a dítě v našem století již nepřináležejí k manželovi a otci, nepovažují se za základní elementy tvorby rodiny a tedy i společnosti, ale hledí se na ně jako na pacienty různých specialistů. Porod se stal poprvé v dějinách chirurgickým úkonem prováděným před neznámými diváky na operačním sále. Žena, izolovaná od svých nejbližších, přivádí na svět dítě, které je jí okamžitě vyrváno, aby mohlo být lékařským personálem oživeno, změřeno či zváženo. Medicína odmítá uznat, že dítě se rodí matce a matka bude nést v následujících letech zodpovědnost za jeho výživu a výchovu. Nedochází k navázání citového pouta bezprostředně po narození dítěte. Oddělit ženu od muže ve chvíli, kdy plod jejich lásky přichází na svět, oddělit miminko od mámy ve chvíli, kdy ta nemá jinou touhu, než přitisknout je k sobě, znamená často pro následující léta neúspěch v navázání citového vztahu, ve kterém odmítnutí nebo neschopnost kojit, i když by matka chtěla, není než jedním z příznaků daleko hlubší rány: obsedantní trýzně necítit se jako žena.
Není možné pochopit tragické a v naší společnosti tak rozšířené vzdání se možnosti kojit bez pochopení toho, do jaké míry se stalo zrození tématem tabu, trýznivým, ponižujícím a hluboce zraňujícím procesem pro ženy, muže i děti naší doby.
Ukázka z knihy „Le bébé es sa nutrition“ od Daniele Starenkyj, mezinárodně uznávané autorky knih o přirozeném životním stylu.