Chce, abyste se omluvil | Prameny zdraví

Chce, abyste se omluvil

Pro ženu v manželském vztahu je velmi důležité, aby zažívala pocit spojení se svým manželem.

Chce, abyste se omluvil

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Pokud dojde k rozepři, konfliktu nebo jen pocitu napětí, není mezi vámi úplný mír, a nemůžete tedy mezi sebou cítit ani skutečné spojení. Bez míru ve vašem vztahu vaše manželka nebude cítit vaši blízkost ani otevřenost a určitě si bude myslet, že jí nerozumíte. To vše má svůj původ v napětí nebo roztržce mezi vámi.

Nezávisle na vědcích, kteří spojení zkoumají, jsem studoval Bibli a narazil na jeden paradox. Zjistil jsem, že Bůh měl v úmyslu, aby v manželství existova určitý konflikt (viz 1. Korintským 7,3-4). I sekulární výzkum ukázal, že jistý konflikt existuje i v těch nejlepších manželstvích.

Když létají jiskry a manželé jsouo spolu v konfliktu, vážném či drobnějším, samozřejmě to znamená riziko. Situace se může ubírat jedním ze dvou směrů. Jiskry mohou roznítit zvládnutelný oheň, který prohřeje dům a přinese teplo a pohodlí, nebo mohou způsobit požár, který celý dům spálí. Všechny manželské páry si musí uvědomit, že jiskry se objevovat budou. Otázka je, jak si s nimi poradí.

Manželé to spolu mohou „vyřešit“

Když spolu máte konflikt, manželka to pravděpodobně pozná dříve než vy. Cítí se být vámi zavržená, jak to vy z její strany necítíte; proto chce, aby se to mezi vámi vyřešilo, a s tímto cílem jde za vámi. Když dáte hlavy dohromady a problém řešíte, dáváte dohromady také svá srdce. To je pro ni velice cenné. Pro vaši manželku je velmi důležité vědět, že je mezi vámi dvěma zase mír.

Neodmítejte cestu k usmíření tím, že před konfliktem s manželkou utečete. Konflikt neznamená, že máte špatné manželství. Bible ve skutečnosti říká, že ti, kdo vstoupí do manželství, „budou mít soužení“ (1. Korintským 7,28 – ČSP). Protože máte rovnocenné, ale odlišné potřeby, budete prožívat konflikt. Můžete to však vyřešit jako partneři. Muž by neměl jednat nezávisle na své manželce a žena by neměla jednat nezávisle na svém manželovi. Manželé by měli a mohou jednat společně.

Jako by zde Bůh říkal: „Dopustím, aby ve vašem manželství existovalo napětí. Chci, abyste na tom pracovali, protože až napětí mezi vámi budete řešit, váš vztah se prohloubí a pak ještě trochu víc, a tak tomu bude po celý váš život – dozadu a dopředu, dozadu a dopředu.“

Moje žena vždycky začne být „historická“

Když jsem s jedním mužem mluvil o jeho manželství, prohlásil, že pokaždé, když se s manželkou pohádají, začne být „historická“. Abych se ujistil, že jsem mu dobře porozuměl, zeptal jsem se ho, zda nechtěl říct „hysterická“. „Ne,“ odpověděl, „historická. Pořád vytahuje něco z minulosti.“

Takto v historii vyniká mnoho žen. Proto manželovi příliš neprospěje, když se snaží ukončit konflikt slovy: „Tak na to prostě zapomeňme.“ Ona takto neuvažuje a nezapomene na to. Na chvíli možná ano, ale zase si vzpomene a nakonec svému manželovi začne opět „přehrávat historii“.

Téměř každý ženatý muž, s nímž jsem kdy mluvil, může vyprávět o zdánlivě neomezené kapacitě své manželky pamatovat si, co kdo řekl, kde se to stalo, co měl kdo na sobě atd. Vaše žena je utvořena tak, aby se mohla stávat „historickou“, připomínat problémy, na které jste už úplně zapomněl, vracet se na začátek a snažit se je vyřešit. Vytahuje je, aby mohla pročistit vzduch a cítit ve vašem vztahu lásku. A vy, nebohý manžel, který stojí ve zmatku před zdánlivě nadlidskou pamětí, budete muset dojít do bodu, kdy přijmete, že tu působí její propojená osobnost a že ona na to „prostě zapomenou“ nemůže.

Kdykoliv začne být „historická“, snaží se s vámi smířit. Chce, abyste k ní byl otevřený, a snaží se podpořit porozumění a mír mezi vámi. Chce mít jistotu, že se na ni nezlobíte, aby se mohla cítit milovaná. Nesnaží se vás provokovat, přestože to tak může vypadat, když přednáší svou historickou tirádu. Pro manžela je těžké tomu uvěřit. Muž, který mi vyprávěl, že jeho žena bývá často „historická,“ byl víc než skeptický, když jsem se mu snažil vysvětlit, že se jen mezi nimi snaží zvýšit pocity lásky.

„To rozhodně ne,“ řekl v ohromení. Nicméně to tak je, protože právě tak myšlení ženy funguje. Dvě ženy, dobré přítelkyně, se mohou vážně nepohodnout, ale později – třeba další den nebo jen za půl hodiny – to vyřeší, když si navzájem vyjasní svá stanoviska. Celé to vyloží na stůl a nakonec jedna druhou poprosí o odpuštění. Potíž je v tom, že typická žena přijde domů a bude se snažit stejným způsobem řešit konflikt i s manželem. S ním to tak ale nefunguje. Proč? Protože typický muž řeší konflikt bez mnoha řečí, sdělování pocitů a omluv.

Když ukončíte diskusi slovy: „Prostě na to zapomeň,“ vaše žena si pravděpodobně bude myslet, že se na ni dál potají zlobíte a že to ve skutečnosti vyřešené není. Bez pořádného řešení nemůže být dost dobře šťastná a spokojená.

Pro každého manžela, který chce omezit množství nekonečných hádek, je cesta k míru jasná. Musí se naučit prostě říct: „Miláčku, je mi to líto. Odpustíš mi, prosím? Tohle jsem nechtěl.“ Udělejte to, i když podle vašeho mínění větší díl viny leží na ní. Na míře viny tady nezáleží. Jako vždy jde především o lásku a úctu.

Stručný kurz usmiřování

Ještě nevíte, jak se s manželkou usmířit? Zde je několik dobrých metod a principů, které jsou v souladu s Biblí.

Za prvé mějte absolutní jistotu v moc vašeho láskyplného chování. Dovolte mi parafrázovat Přísloví 15,1: „Vlídná odpověď odvrací rozhořčení, obzvláště manželčino.“ Když se k ní během konfliktu jakéhokoli druhu zachováte láskyplně, s velkou pravděpodobností se dotknete nejhlubší části jejího srdce. Váš láskyplný postoj uvede v jejím ženském srdci něco do pohybu. Je tak stvořená. To hlavní je, že vám to vrátí. Když ale „ustoupíte“, určitě to myslete opravdově. Pokud z vaší strany vycítí neupřímnost, budete mít na svědomí další otáčky „kruhu šílenství“.

Jistě, muž se může ptát: „Co když pořád projevuji lásku a pořád ustupuji, a přesto cítím, že si mě manželka neváží. Co mám dělat?“ V takovém bodě máte právo říci: „Snažím se ti ustupovat a projevovat ti lásku, ale připadám si znevažovaný. Cítíš z něčeho, co říkám, nelásku?“ Ženy s dobrou vůlí obvykle kladně reagují na rozumné, láskyplné a upřímné prosby a snaží se být uctivější. Jestliže to vaše žena napoprvé „nepochopila“, velice pravděpodobně to pochopí napodruhé.

Za druhé k míru mezi vámi přispěje, když ji nebudete obviňovat a místo toho přiznáte svůj díl viny. Již jsem to zmínil, ale pro zdůraznění to zopakuji: přiznejte, kde jste udělal chybu, a omluvte se. Pro ženu to znamená důležitý bod obratu, ale jeho význam se ještě zvýší, když dodáte: „Myslím, že opravdu chápu, jak se cítíš a proč takhle reaguješ. Odpustíš mi, prosím?“

O přiznání viny platí ještě jedna věc: Vaším motivem by nikdy nemělo být dosáhnout toho, aby také přiznala, že udělala chybu, ale přesně to se často děje. Ženy jsou stvořeny pro „rovnost“. Například se nechce cítit v podřízeném postavení nebo v neprávu, ale stejně tak nechce, abyste se takto cítil vy. Když přiznáte svoji chybu, předpovídám, že sama brzy řekne: „Není to jenom tvoje vina. Já za to můžu taky. Mrzí mě, co jsem udělala. Odpustíš mi, prosím?“ Téměř pokaždé vám vyjde vstříc. Tak vypadá usmíření ve světě ženy.

Cesta ke smíření může být náročná, ale vždycky se vyplatí. Je paradoxní, že spousta mužů se namáhá v posilovně a snaží se vypadat jako Mr. Universe, protože si myslí, že ženy upoutá svalnaté tělo stejně jako muže žena v bikinách. Tak to ale nefunguje. Ženu zaujme osobnost. Zvláštní je, že jedna z věcí, které na ni opravdu zapůsobí, jsou slova: „Je mi to líto. Prosím, odpusť mi.“ To se jejího ducha dotkne natolik, že vás může vzít za ruku a odtáhnout do ložnice. Možná to stojí i za možnou ztrátu úcty, co říkáte? Neříkám, že to tak funguje u každého manžela, ale je známo, že to tak funguje často. Po jednom programu na naší manželské konferenci za mnou přišel jeden muž a řekl mi: „Víte, to s tím omlouváním opravdu funguje. Tento týden jsem se omluvil čtyřiaosmdesátkrát.“

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydal Návrat domů.

Počet přečtení: 560 Datum: 18. 4. 2019