Bolest lásky | Prameny zdraví

Bolest lásky

Naše největší bolest pochází z naší neschopnosti pomáhat druhým - zvláště těm, které velmi milujeme. Jeden můj blízký přítel se těšil, až pošle svého syna po absolvování střední školy na kolej. Pomáhal mu s prohlížením různých škol a dychtivě čekal na jeho volbu.

Bolest lásky

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Ale když bylo po maturitě, syn přijel domů ve starém červeném kabrioletu s kudrnatým děvčetem a řekl otci, že pojede se svou dívkou na západ, budou spát v autě a hledat si práci, když jim dojdou peníze.
Můj přítel si představil pouze drogy, sex a bláznovství a strachoval se o holý život svého syna. Přesně tak. Ale všechny jeho prosby a varování jenom posílily synovo rozhodnutí utéct z "buržoazního" prostředí a objevovat "skutečný svět".

Byla to velmi děsivá situace, strach mého přítele si lze jen těžko představit. Přesto však konečná otázka nezněla: "Jak pomoci tomu vzpurnému teenagerovi?", ale "Jak ochránit otce, aby ho jeho syn nezničil?" Pořád jsem mu říkal: "Ať se stane tvému synovi cokoli, nesmíš mu dovolit, aby tě připravil o spánek, chuť k jídlu a radost. Musíš si přiznat svůj vlastní talent a dary jako muž a víc než kdy předtím žít život, který je jenom tvůj." Nebylo snadné mu to říkat, protože jsem sdílel jeho obavy. Ale ať byl odchod jeho syna jakkoli bolestný, musel ho nechat odejít, nejen fyzicky, ale i citově. Jenom tak mohl syn, až by se jednou vrátil, najít doma zdravého otce.

Naše ustaraná mysl
Lidé často říkají: "Nedělej si starosti, všechno dopadne dobře." Ale my si děláme starosti a nepřestaneme si je dělat jenom proto, že nám to někdo řekl. Jednou z bolestných věcí v životě je, že si děláme velké starosti o naše děti, naše přátele, partnera, práci, budoucnost, rodinu, zemi, svět a o nekonečně mnoho jiných věcí. Známe odpověď na Ježíšovu otázku: "Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?" (Mt 6,27) Víme, že naše starostlivost nám nepomůže ani nevyřeší žádný náš problém. Přesto si děláme velké starosti, a proto velmi trpíme. Přejeme si, abychom se přestali starat, ale nevíme jak. Dokonce i když poznáme, že zítra si už ani nevzpomeneme na své dnešní velké starosti, stále je pro nás nemožné vypnout svou ustaranou mysl.

Moje matka, velmi pečlivá a zbožná žena, si dělala velké starosti, zvláště o mne a mé bratry a sestry. Když jsem bydlel doma, nikdy nešla spát, dokud si nebyla jistá, že jsem se bezpečně vrátil domů. To se stávalo nejen, když jsem byl mladý a rád jsem se potloukal s kamarády dlouho do noci, ale i později, když jsem odcestoval daleko letadlem, vlakem a autobusem a dostal se do nebezpečné situace.

Kdykoliv jsem se vracel domů, ať mi bylo osmnáct nebo čtyřicet let, zůstávala moje matka vzhůru, dokud si nebyla jistá, že jsem bezpečně v posteli!

Většinou se v tomto příliš nelišíme. A tak je důležitá otázka: Můžeme udělat něco pro to, abychom si dělali méně starostí a byli více v klidu? Jestli je pravda, že nemůžeme nic změnit tím, že si budeme dělat starosti, pak bychom tedy měli naučit své srdce a mysl neplýtvat časem a energií na ustarané přemýšlení, které v nás vyvolává vnitřní zmatek. Ježíš říká: "Zaměřte svá srdce nejprve do Božího království." To nás navede správným směrem.

Z knihy Henri Nouwena "Tady a teď". Vydalo nakladatelství Zvon.

Počet přečtení: 2 890 Datum: 12. 1. 2008