Zkamenělé myšlení | Prameny zdraví

Zkamenělé myšlení

Dodnes se učí darwinizmus na našich školách jako naprosto spolehlivá teorie. Tragédie je v tom, že Darwin, který žil před 150 lety, vyslovil myšlenku vývoje a dnešní lidé si myslí, že jeho myšlenky byly ověřeny a potvrzeny a dnes se jen modifikují a dopilovávají určité detaily. Opak je však pravdou.

Zkamenělé myšlení

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Skutečností je, že ačkoliv se vědci všemožně snažili dokázat Darwinovy argumenty, narazili na jedné straně na bariéry, které nelze překlenout, a na druhé straně na obrovské mezery mezi jednotlivými organizmy, které v žádném případě nevypovídají o spojitosti.

Jedinými přímými důkazy jsou fakta odpozorovaná z chovatelství a šlechtitelství a příklady z jeho cest po Galapágách, při kterých pozoroval variabilitu určitých živočichů. Jedná se tedy o skutečnosti týkající se variací uvnitř jednoho druhu, tedy o poznatky z tzv. mikroevoluce, kterou bych raději nazval variabilitou působící uvnitř druhu - jež však nikdy nevede k transformaci mimo hranice druhu. Z těchto poznatků učinil Darwin hypotetické závěry i pro tzv. makroevoluci, tj. mimodruhový vývoj. Důkazy, které by potvrdily její všeobecnou platnost, však nikdy nalezeny nebyly. Všechny vědní obory mají obrovský problém dokázat, že vývoj se ubíral tou cestou, kterou vymyslel Darwin. V čem jsou slabiny jeho teorie?

Nesoulad s fosíliemi

Hlavní důkazy pro Darwinovu teorii měly ležet v minulosti. Od té si sliboval velmi mnoho. Avšak všechny paleontologické průzkumy v této oblasti až do jeho současnosti zcela svědčily proti jeho teorii. Sám napsal: „Počet přechodových odrůd, které existovaly dříve, však musel být opravdu obrovský. Proč tedy není každá geologická formace plná takových přechodových spojovacích článku? Geologie nesporně neodhalila žádný takto jemně odstupňovaný řetěz, organizmů. To je snad nejvážnější námitka, která může být proti teorii vznesena. Myslím, že vysvětlení spočívá ve značné neúplnosti geologických nálezů."

Darwin dále tvrdil, že chybějící mezičlánky mezi druhy určitě budou nalezeny ve formě fosilií, dosud pohřbených v útrobách Země. Jejich bohatství čeká teprve na objevení. Tímto tvrzením se inspirovalo mnoho paleontologů, kteří překopali všechny světadíly v takovém nadšení, že by se právem toto úsilí dalo přirovnat ke zlaté horečce. Jiní se zase pustili do hledání chybějících mezičlánků mezi tvory žijícími v neprobádaných krajinách a džunglích. Přechodné formy nebyly objeveny, a to ani v hlubinách oceánu, který v r. 1975 začala systematicky prozkoumávat americká oceánologická expedice „Challenger". Nic nenalezla.

Všechny tyto průzkumy měly ovšem význam, neboť obohatily naše znalosti o životě na Zemi. Bylo objeveno mnoho druhů dosud neznámých živočichů, ale mezi nimi ani jediný, který by se hodil jako onen chybějící mezičlánek. A zde je nutno si uvědomit, že nález nějakých tří či čtyř exemplářů by vlastně na potvrzení Darwinovy teorie nestačil. Aby mohla platit evoluční teorie, musely by být nalezeny tisíce a tisíce přechodových forem, a to nejen mezi zkamenělinami, ale také mezi dnes žijícími živočichy. Málokdo si totiž uvědomuje, jak velká propast leží mezi jednotlivými druhy a kolik tisíc drobných modifikací by bylo zapotřebí, aby se mohlo doložit, že se např. z pozemských savců staly velryby.

Protože bylo objeveno mnoho nových druhů, často velmi kuriózních a druhově radikálně izolovaných od ostatních živočichů, narostla by tak současně potřeba dalších mezičlánků aby všechny fosilní i současné druhy, třídy a kmeny mohly být pospojovány do souvislého řetězce s jediným prapředkem.

Kdyby na Zemi proběhla evoluce tak, jak si to Darwin představoval, musely by zkameněliny svědčit o začátcích a průběhu vznikám nových forem živých organizmů. U mnoha nálezů by musely být ve stavu vývoje oči, nohy, křídla, paže atd. Musely by být nalezeny rybí ploutve, které se postupně měnily v nohy obojživelníků s chodidly a prsty, žábry měnící se v plíce. Na fosiliích by muselo být vidět, jak se přední končetiny plazů mění v ptačí křídla, zadní končetiny v nohy s drápy, šupiny v peří a tlamy v zobáky z rohoviny. A tak bychom mohli uvést stovky přeměn, které by musely být nalezeny, kdyby opravdu proběhla evoluce. Nalezeny ovšem nebyly. Nálezy svědčí o něčem docela jiném. Zkamenělí živočichové se objevují náhle, bez spojení s nějakými předcházejícími organizmy. A právě toho se Darwin nejvíce obával. Sám otevřeně doznal: „Kdyby četné druhy... skutečně vstoupily do života všechny najednou, byla by tato skutečnost osudnou pro domněnku o vývoji."

Po více než jednom století rozsáhlých vykopávek byly nalezeny miliony zkamenělin, které jsou v muzeích na celém světě evidovány a přesně určeny. Jejich svědectví je naprosto shodné se svědectvím Darwinovy doby. Přechodné spojovací články mezi organizmy prostě nejsou k nalezení. Švédský botanik Heribert Nilson tuto situaci vylíčil následovně: „Z paleontologických nálezů se nedá vytvořit ani jedno schéma evoluce. Množství zkamenělin bylo již natolik úplné, že nepřítomnost přechodových článků již nemůže být zdůvodňována nedostatkem fosilních nálezů. Mezery jsou skutečné a nikdy již nebudou vyplněny."

Nemožnost nalézt v přírodě skutečné mezičlánky zbavuje vlastně Darwina toho největšího důkazu pro evoluci - důkazu, na který nejvíce spoléhal. Tuto skutečnost si evolucionisticky smýšlející lidé dodnes nedovedou nebo nechtějí uvědomit a často jsou tak málo informováni, že o tom ani nevědí.

Z knihy Blahoslava Balcara „Tajemství života". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 2 392 Datum: 9. 2. 2012