Živočišná výroba | Prameny zdraví

Živočišná výroba

Kvůli úspoře energie a snížení nákladů tak, aby živočišná produkce byla stále ještě ekonomicky realizovatelná, se moderní zemědělství změnilo v umění.

Živočišná výroba

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Prostor a energie potřebné pro chov dobytka a dalších hospodářských zvířat volně na pastvinách přinutily zemědělce k tomu, aby začali zvířata chovat spíše ve stájích. To s sebou nese specifické problémy i nový rozměr rizik spojených s hromadným krmením.

Moderní živočišná výroba se maximálně orientuje na produkci a zisk; životní podmínky zvířat i konečný dopad na zákazníka jsou proto pouze podružnými faktory.

Vezměme si například chov drůbeže, na němž si můžeme dobře ukázat hlavní zásady moderního zemědělství. Z důvodu úspory energie jsou slepice natlačeny do malého prostoru, aby se nemohly moc hýbat. Žijí ve slabě osvětleném a uměle ventilovaném uzavřeném prostoru, s cílem udržet je v klidu, maximalizovat energii směřovanou do růstu a omezit nutnost vydávat tělesnou energii na termoregulaci a další životní funkce.

Nosnice jsou namačkány v maličkých klecích, kde snášejí vejce přibližně po dobu jednoho roku a poté jsou prodány na výrobu levného masa. Brojleři i nosnice jsou krmeny pro drůbež zcela neobvyklou stravou: rybami, masokostní moučkou i jatečním odpadem. Vnitřnosti a další části těla zabitých slepic, které nejdou na pulty obchodů, jsou spolu s peřím zpracovány na krmení pro další generaci drůbeže, takže se z ní prakticky stávají kanibalové.

Aby se v takovýchto podmínkách zabránilo šíření infekčních chorob, dostává drůbež subterapeutické dávky antibiotik, růstové stimulanty, enzymy podporující trávení a řadu chemických látek sloužících k prevenci všech možných chorob.

Zvířata jsou navíc vybírána k dalšímu chovu tak, aby u nich byly maximalizovány požadované rysy. Nové typy brojlerů například neuvěřitelně rychle rostou a mají mimořádnou schopnost měnit potravu v tělesnou hmotu. V podmínkách moderního chovu trvá pouhých šest týdnů, než kuře „vyroste" z 35 gramů na 1,5 kg. Dříve bylo k takovému nabytí na váze potřeba 17 kg krmiva, zatímco nově vyšlechtěným typům stačí jen 3,5 kg. Výsledkem je kuře, které rychle roste, většinu toho, co sežere, přemění na svalovinu, avšak rozvoj jiných orgánů a tělesných funkcí je omezen.

Taková kuřata mají silně narušený imunitní systém, nedokonale vyvinuté vnitřní orgány jako srdce, plíce a konec trávicího traktu, a musejí být chována v prakticky sterilním prostředí, jinak by mohla v důsledku epidemií a manipulace začít umírat. Jejich srdce jsou dokonce vyvinuta tak chabě, že snadno umírají v důsledku šoku vyvolaného stresem. Tím to však nekončí, protože efektivita zpracování potravy na svalovinu se předává dále i na jiné živočichy určené k lidské spotřebě.

Hromady exkrementů z drůbežáren jsou zpracovávány na krmení pro dobytek (zejména dojnice) a ovce, neboť je to laciný zdroj dusíkatých sloučenin, jež pak baktérie v bachoru mění na bílkoviny. Dochází tak k tomu, že se do dalších částí potravinového řetězce (až po člověka) dostávají nejen vyšší množství dusíku, ale také potenciálně smrtící dávky růstových hormonů a dalších chemických sloučenin. Je více než pravděpodobné, že onen velký problém s BSE („nemocí šílených krav") vznikl právě tímto způsobem.

Důsledkem používání antibiotik ve velkochovech je obecně to, že vznikají nové kmeny baktérií odolné vůči antibiotikům, čímž hrozí, že veškeré úspěchy v boji proti infekčním nemocem přijdou vniveč. Nové odolné baktérie byly zodpovědné za úplnou epidemii otrav způsobených potravinami, které silně zasáhly země prvního a třetího světa. Bakteriální infekce napadající respirační systém nebo vyvolávající úporná průjmová onemocnění dnes patří mezi nejčastější příčiny úmrtí.

Je tak vysoce nepravděpodobné, že by v současné době bylo možné jakékoli domestikované zvíře stále považovat za čisté (viz biblické rozdělení ve starozákonních knihách Leviticus 11 a Deuteronomium 14). Když se zamyslíme nad současnými velkochovy, kde jsou i tak zvaná „čístá zvířata" jako ovce, krávy a drůbež krmena masokostní moučkou, exkrementy, odpadem z kafilérií apod., pak již není možné považovat za čistá žádná z nich.

Z knihy prof. Waltera Veitha „Genesis Conflict". Vydalo nakladatelství Maranatha.

Počet přečtení: 2 405 Datum: 26. 12. 2011