Zelené hřebíky do rakve | Prameny zdraví

Zelené hřebíky do rakve

Na světové konferenci o regulaci tabáku byl v březnu představen Atlas tabáku.

Zelené hřebíky do rakve

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Jedná se o rozsáhlou publikaci mapující negativní dopady celosvětové „tabákové epidemie“ – od environmentálních a sociálních problémů pěstování tabáku přes zisky tabákových společností až po zdravotní následky kouření. Jedno číslo mluví za vše: minulý rok se vyprodukovalo 6 bilionů cigaret, tedy 800 kusů na každého obyvatele Země.

Zemědělská produkce tabáku se v posledních padesáti letech postupně přesunula do rozvojových zemí, kde se ho v současnosti pěstuje celých 90 %. Jednou ze zemí, kde v posledních letech produkce prudce vzrostla, je Zimbabwe, kde se na tabák specializuje podle posledních odhadů sto třicet tisíc zemědělců, o čtvrtinu více než před rokem. S rostoucí produkcí rostou i problémy. Velká část tamních pěstitelů tabáku používá agrochemikálie, které jsou zakázané nejen v EU, ale dokonce i přímo v Zimbabwe. Tyto chemikálie jsou sice účinnější a levnější než ty povolené, ale také mnohem škodlivější pro životní prostředí. Zamořují půdu a často zabíjejí nejen hmyz, ale prakticky vše živé v polích.

Ani zemědělcům samotným tyto jedy samozřejmě neprospívají na zdraví. Obvykle nemají ani základní ochranné pomůcky, práce na tabákových polích je navíc velmi fyzicky náročná a část pracovníků také trpí takzvanou zelenou tabákovou nemocí (Green Tobacco Sickness), která není zjednodušeně ničím jiným než otravou nikotinem. Rolníci absorbují při kontaktu s rostlinou nikotin kůží do krevního oběhu a nadýchají se ho i ve formě prachu, který vzniká při sušení tabáku. Nemoc se projevuje zvracením, svalovou slabostí, závratěmi a bolestmi hlavy.

Cigarety místo lesů

Deštné pralesy musí ustupovat nejen rozšiřujícím se polím, ale i sušení tabáku. Sušárny připomínají stodoly, do kterých se vhání teplý vzduch vycházející z pece. V Zimbabwe se jako palivo používá hlavně dřevo. Šlo by to i s uhlím, ale to je často nedostupné či moc drahé. V Latinské Americe i Africe se tak většina tabáku suší teplem ze spalování dřeva. V Zimbabwe se tak kvůli tabáku ročně odlesní asi 50 tisíc hektarů. Místní ministerstvo zemědělství varovalo, že za několik málo let bude většina oblastí, kde se získává tabák, prakticky odlesněná. Produkce se proto přesune do jiných oblastí, kde ještě nějaké dřevo zůstalo, a místní obyvatele čeká chudoba a sociální problémy.

Jak známo, přílišná specializace zemědělství na jeden exportní artikl zadělává na problémy v budoucnosti, protože pokud poklesnou výkupní ceny nebo přijde neúroda, neexistuje za něj žádná náhrada. Zmiňovaný Atlas tabáku uvádí, že 30 % zimbabwského obyvatelstva trpí v současnosti podvýživou. I proto zavádějí některé nevládní organizace a agentury OSN programy, které mají zemědělcům pomoci přejít z tabáku na jiné zemědělské produkty. Africké země navrhují jako ekologičtější řešení používat uhlí místo dřeva. Z pohledu ochrany klimatu se však o žádný „hit“ až tolik nejedná.

Nicméně, v Africe se v globálním měřítku tabáku pěstuje relativně málo. Největšími producenty jsou Čína, Indie, Brazílie a USA. V těchto zemích je problémem nadměrné užívání povolených i nepovolených agrochemikálií, které devastují životní prostředí, ohrožují pracovníky a potenciálně i spotřebitele. V mnohých zemích pracují na tabákových polích běžně děti. Dětskou práci při pěstování tabáku zdokumentovala organizace Human Rights Watch dokonce i v USA, kde mohou děti pracovat v zemědělství od 12 let (při školní docházce). Převážná většina těchto dětských brigádníků je z chudých rodin hispánského původu. A právě u dětí se projevuje zelená tabáková nemoc nejsilněji.

Výroba cigaret pak představuje další zátěž pro životní prostředí. Výrobci přidávají do cigaret několik stovek syntetických látek jako zpomalovače hoření, umělá barviva, dochucovadla nebo aromata, o jejichž výrobě a jejích dopadech je těžké něco zjistit. Všechny cigarety potřebují papírové a většinou i plastové balení. Cigaretový nedopalek je nejčastějším odpadkem, který se dá najít na zemi, ročně jich zahodíme několik bilionů. Část z nich skončí v půdě či vodě, kde se až několik let rozkládají, uvolňují toxické látky zachycené filtrem, či přímo vstupují do potravního řetězce. Výrobci cigaret také velmi často testují na zvířatech. Přestože několik zemí (například Německo či Velká Británie) již testování tabákových výrobků a složek na zvířatech zakázaly, a dokonce i některé tabákové firmy se dobrovolně rozhodly testování nepoužívat, většina zemí i největší výrobci cigaret však na zvířatech testují. Na zvířatech se v krutých podmínkách zkoušejí například i nové příchutě cigaret.

Hledání etické cigarety

Leckterého čtenáře či čtenářku jistě napadne otázka, jestli tedy existuje nějaká „zelená“ cigareta. V USA se firma Natural American Spirit chlubí tím, že produkuje organický tabák vypěstovaný v USA, nepřidává do cigaret a tabáku chemické aditiva, odebírá elektřinu z obnovitelných zdrojů a používá recyklovaný papír. To vše jistě daleko přesahuje klasické mainstreamové cigarety. Problém nicméně není tak černo-zelený, jak by se zdálo. Propagaci výrobků této firmy kritizují antitabákové vládní i nevládní organizace, které jsou v USA velmi silné. Nelíbí se jim, že firma tímto zeleným PR vzbuzuje dojem, že její cigarety jsou bezpečné, a lidé si jich proto pak dají více. To jistě není planá obava. Známe to od nás: většina našich spotřebitelů kupuje produkty ekologického zemědělství s představou, že jsou zdravější. Bio prostě znamená něco zdravého. Kritici také uvádějí, že American Spirit není žádná autentická alternativa: ve skutečnosti ji vlastní druhý největší americký tabákový koncern Reynolds American.

Fair-trade tabák a cigarety prakticky neexistují, ač by se to logicky nabízelo — tabák se pěstuje na větší ploše než například kakaové boby. Nicméně Fair Trade organizace odmítají dávat na tabák značku, která by indikovala, že tabák může být „dobrý“. Fair-trade tabák totiž škodí zdraví stejně jako každý jiný. Jedná se o kontroverzní téma, od kterého dávají fair-trade iniciativy ruce pryč. Nicméně existuje několik menších iniciativ, které se zaměřují na zlepšení podmínek pěstitelů tabáku, například organizece Fairtab, distribuující férové doutníky z Panamy do Švýcarska a Rakouska.

Bio a fair-trade značení tabákových výrobků je pravděpodobně slepá ulička. Bez možnosti užití loga a vyšších cen ale bio a fair trade nemůže fungovat. Nabízejí se nicméně jiné možnosti, jak zmírnit negativní dopady tabákového průmyslu. Jak již bylo řečeno, některé firmy či státy končí s testováním na zvířatech, testují se rychle rozložitelné filtry, zpřísňují se zákony na využívání agrochemikálií. Indie zakázala balení krabiček do igelitu. Existují projekty, které využívají k sušení tabáku termosolární energii či fotovoltaiku.

Samozřejmě že ideální by bylo přestat tabák produkovat úplně. Globální spotřeba tabáku stále stoupá, tažena rozvojovým světem, zatímco ve většině západních zemí již dosáhla na konci minulého století vrcholu a od té doby jde dolů. Například Nový Zéland má cíl snížit podíl kuřáků v populaci na 5 % v roce 2025. Celý tento vývoj trochu připomíná boj s emisemi skleníkových plynů. Otázka, která se vztahuje k obojímu, je nasnadě: můžeme se my, lidé, zbavit závislosti — na fosilních palivech i na nikotinu?

Jiří Jeřábek, Sedmá generace

Počet přečtení: 2 383 Datum: 4. 9. 2016