Ze života medúzy | Prameny zdraví

Ze života medúzy

Na školách a univerzitách po celém světě se studenti učí, že medúzy jsou primitivní stvoření, které se od nás v evolučním stromu nacházejí velmi daleko.

Ze života medúzy

Rubrika: Evoluce vs. stvoření | Typ článku: Články

Na rozdíl od pokročilejších obyvatel moří nepatří medúzy k výborným plavcům. Nemají páteř, vodu pumpují jen pomalu a dopředu se pohybují tak, že se to dá stěží rozeznat. Jedná se o férové zhodnocení? Výsledky dvou nedávných studií zabývajících se medúzami staví věc do úplně jiného světla.

Podle lékařů disponují medúzy právě tím, co oni hledají. „Většina čerpadel se vyrábí z pevných materiálů,“ říká Janna Nawrothová z California Institute of Technology. „Pro čerpadla, která mají fungovat uvnitř lidského těla, potřebujeme vyvíjet pružné mechanismy, které budou tekutiny uvádět do pohybu mnohem jemněji, aby nedocházelo k ničení tkání a buněk.“

Podle dr. Nawrothové a jejích kolegů právě pohyb medúzy nese v sobě tajemství, které může pomoci při výrobě miniaturních čerpadel pro lékařské přístroje a měkkou robotickou techniku. Výzkumníci pečlivě sledovali charakteristiky proudění a vírů, které se při pohybu medúzy vytvářejí, zejména je zajímalo tzv. Reynoldsovo číslo. „Měli jsme velké štěstí,“ uvádí dr. Nawrothová. „Právě ty hodnoty Reynoldsova čísla, které jsme v různých fázích vývoje medúzy při jejím pohybu zaznamenali, se pohybovaly v rámci rozpětí, jež je potřebné pro lékařské přístroje.

Dospěli i k dalším objevům. Ukázalo se například, že medúzy při pohybu využívají tenké vrstvy vody, která přilne k povrchu jejich těla – používají ji jako „ploutev navíc“, přičemž energetické výdaje se nikterak nezvýší. Navíc se ukázalo, že v těle medúzy jsou rozmístěny jakési chytré pacemakery, které vylaďují mechanismus pumpování vody.

Vědci plánují, že tyto praktické poznatky ze způsobu, jakým se medúzy pohybují, využijí při vytváření nové řady pružných čerpadel k využití v lékařských přístrojích.

Medúza Mnemiopsis leidyi spotřebovává velké množství jednoho druhu planktonu (často se mu říká zooplankton). Tento zooplankton však vyniká svojí citlivostí na pohyby predátora ve vodě – a průvodní schopností rychlého útěku. Jak vysvětluje Lars Johan Hansson z University of Gothenburg, pro vědce představovalo hádanku, jak dokáže medúza chytit takový zooplankton. „Zooplankton vyniká schopností zaznamenat ve vodě i ty nejmenší turbulence. Ve zlomku sekundy se dokáže vzdálit z místa, odkud turbulence přicházejí.“ Jak je možné, že se tento druh medúzy dokáže tak úspěšně „hydrodynamicky maskovat“ před svojí kořistí?

Hansson s kolegy použili při studiu turbulencí vytvářených ve vodě v důsledku pohybu medúzy pokročilou videotechniku. Zjistili, že tato medúza má ve svých ušních boltcích mikroskopicky tenoučké řasy, díky nimž se okolní proudění velmi zmírňuje – voda totiž proudí mezi boltci. „V důsledku toho, že voda pak okolo medúzy proudí velmi pomalu a bez turbulencí, zooplankton nic nevaruje do té doby, než se ocitne uvnitř boltců medúzy, tedy v bezprostřední blízkosti lovce – a to je již na útěk pozdě,“ vysvětluje dr. Hansson.

Časopis Science Daily okomentoval výsledky výzkumu o medúzách takto: „Navzdory tomu, že se jedna o primitivní stvoření, severoamerická medúza Mnemiopsis leidyi se dokáže přiblížit ke své kořisti jako dnešní nejmoderněji vybavená ponorka, kterou žádný radar nedokáže zachytit – to z ní činí úspěšného predátora.“

Není jistě logické uvádět v jedné větě, že něco je nejmoderněji vybaveno a přitom primitivní. Jediným důvodem, proč se medúza obvykle řadí mezi jednoduchá stvoření, je evoluční teorie – která stále znovu a znovu neodpovídá realitě. Design se nevytváří náhodně, vyžaduje designera.

A Bible nám říká, kdo jím je. Je to ten, který přijde znovu (Židům 9,28), aby soudil živé i mrtvé (1. Petrova 4,5). Je to i ten, který již jednou na zemský povrch soud seslal, a to v podobě potopy. A tak se dnes nacházejí i krásně zachované zkameněliny medúz – což je jen další důkaz pro rychlé pohřbení při celosvětové katastrofě, nikoliv pro dlouhá období trvající fosilizační proces.

David Catchopole, Creation Ministries Int.

Počet přečtení: 262 Datum: 19. 2. 2018