Zaobalené obaly | Prameny zdraví

Zaobalené obaly

O čem se nic nedozvíte ani na obalu.Někteří lidé zastávají názor, že v podstatě nemá ani cenu číst to, co má dle údajů na obalu kupovaná potravina obsahovat, neboť si tam prý stejně "dají, co chtějí". V tomto ohledu si dovolím oponovat, neboť co chtějí, tam skutečně výrobci dát nemohou.

Zaobalené obaly

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Pokud by kupříkladu dostali takový nápad, že z důvodu zlevnění výroby přidají do potraviny kobylí trus, není to možné, a to hned z několika důvodů: Spotřebitel by zřejmě nalezl v tomto výrobku viditelné nezvyklé součásti (to je zakázáno!).

Chuťově nepříznivé změny by pravděpodobně způsobily, že by "novinku" nikdo nekoupil.

Všechny látky užívané při výrobě potravin musí být schváleny a jejich soupisy jsou uvedeny v odpovídajících sbírkách zákonů či dalších spisech.

Na druhou stranu musím dát za pravdu tvrzení, že o všech použitých látkách se nemusíme dozvědět ve složení uvedeném na obalu ani u těch potravin, které podléhají povinnosti deklarace. Buď o nich ten, kdo potravinu uvádí na trh, ani sám neví, či na některé pro něho známé položky upozorňovat nechce - a mnohdy ani nemusí. V zákonných opatřeních jsou totiž povoleny určité "výjimky", jež mohou chytrému "napomoci" mnohé před veřejností ukrýt. Buď jde o látky, které jsou vyjmuty z povinnosti deklarace, či se dnes neoblíbené chemické sloučeniny nahrazují z hlediska funkce obdobnými látkami, jež ale lze označit jako suroviny "pocházející" z přírody. Abychom si uvědomili, kde všude se s těmito "triky" můžeme setkat, tak si poněkud rozebereme tuto oblast.

Jak již bylo uvedeno, výrobce v ČR musí dle Sbírky zákonů 98/1997 všechny přídatné látky uvést na obale určeném pro spotřebitele. V tomtéž spise je však i soupis takových látek, jež dle zákona nejsou považovány za přídatné. Mimo jiné jsou tam uváděny:

  • látky, které jsou samy potravinami
  • pomocné látky (tj. prostředky zjednodušující výrobu)
  • chlorid amonný
  • krevní plasma, bílkovinné hydrolyzáty
  • aminokyseliny, mléčné proteiny, gluten, inulin atd.

V těchto případech má naštěstí náš tuzemský výrobce povinnost u balených potravin s dostatečně velkým obalem vyjmenovat ve složení jako použité suroviny alespoň ty látky, které nelze zařadit mezi pomocné. V literatuře se však lze setkat s četnými případy, kdy mnozí zahraniční výrobci dle tamějších zákonných ustanovení neuvádějí některé užité látky, neboť je nezařazují mezi přísady, či mají jiné úlevy a tudíž se na ně nevztahuje povinnost deklarace.

To prý vyplývá též z obecného tlaku konzumentů na producenty, aby zvýšili počet průmyslových výrobků bez přídatných látek. Výrobci naopak tlačí na zákonodárce, aby mohli užívat co nejvíce pomocných látek ke "zlepšování" svých produktů. Takže uvolnění mnohých látek z povinnosti deklarace prý pomáhá oběma stranám - občan má své oblíbené pamlsky "očištěné" od přídatných látek a výrobce zase širší pole působnosti pro zjednodušení a zlevnění výroby.

Při výrobě se tak ovšem užívají kupříkladu produkty získané odbarvením prasečí krve, jež se řadí mezi tzv. funkční aditiva pro čokoládu, keksy apod.! Mnohem horší dopad, než je psychická újma, může mít nedeklarované užití známých alergenů (součásti mléka, sóji, siřičitanů atd.) pro takové jedince, kteří na ně vykazují výraznou alergii.

Nechci samozřejmě osočovat žádného výrobce, že by se snažil zapírat některé takového látky, pouze upozorňuji na to, že "mezery" v zákonných opatřeních mnohé umožňují. Takovými otevřenými dveřmi je zařazení užitých chemických prostředků mezi "pomocné látky", a to i u nás. Ty se mohou užívat při výrobě potravin tehdy, je-li to odůvodnitelné z hlediska zjednodušení technologických postupů.

Z knihy Víta Syrového "Tajemství výrobců potravin".

Počet přečtení: 2 025 Datum: 24. 11. 2006