Zákon a pořádek | Prameny zdraví

Zákon a pořádek

Jedním důvodem toho, že Bible je plná zákonů, je, že Bůh je božstvem zákona a řádu. Jak to vím? Pro začátek - přirozený svět nás učí něco o Osobě, která stvořila vesmír. Z praktického pohledu se vesmír chová velmi konzistentním způsobem.

Zákon a pořádek

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Když např. vezmu do ruky tužku a pustím ji, co se stane? V posledních deseti případech, kdy jsem to udělal, pokaždé padla na zem. Tužka se nikdy nevydala opačným směrem, ani neplula ve vzduchu. Možná že tam, kde žijete vy, se věci mají jinak, podle mé zkušenosti však gravitační zákon ještě platí. Říká mi to, že kdokoliv stvořil náš svět, má velkou starost o to, aby věci fungovaly přiměřeně předvídatelným způsobem.

V praktickém ohledu se tedy na svět dá spolehnout. Když ráno vstanete, vaše boty se nevznášejí u stropu. Nevím jak vy, ale já osobně bych byl velmi zmaten, kdybych se probudil a zjistil, že moje boty se nacházejí právě tam. Jsem závislý na tom, že je naleznu tam, kde jsem je zanechal (což není vždycky stejné místo, kde by si představovala moje žena, že se budou nacházet). Počítám s konzistentností a spolehlivostí světa, ve kterém žiji.

Dovolte mi, abych vám dal další příklad. Jakým způsobem jsem schopen přejít místností? Pokaždé, když udělám krok, tlačím zpět podlahu - což vyžaduje tření. Jestli jste někdy byli na zamrzlém ledovém jezeře při správné teplotě, pak víte, že bez tření se daleko nedostanete, dokonce se můžete zranit. Mám-li úspěšně projít svým dnem, závisím na tření, i když na ně vůbec nemyslím (opravdu málokdy o něm přemýšlím). Když shodím své nohy z postele a postavím je na podlahu, počítám se třením! Bez něj se nikam nedostanu.

Často jsou však věci složitější než v tomto případě. Letci například využívají jeden zákon proti druhému, aby se letadlo mohlo vnést do vzduchu. Použijete-li vztlakového zákona právě tím správným způsobem, potlačíte zákon přitažlivosti a velké letadlo plné pasažérů se může vznést do vzduchu. Počítáme však se vztlakovým zákonem stejně tak, jako počítáme se zákonem přitažlivosti. Kdyby jednoho dne vzduch neposkytl křídlu žádný vztlak, pak bychom se na letištích setkali s celou řadu překvapení. Naštěstí ale ani k tomuto nedojde. Zákony vesmíru jsou z praktického hlediska konzistentní a spolehlivé. A pokud tento svět stvořil Bůh, pak musí být Bohem zákona a pořádku.

Na základě toho, jací jsme my

Domnívám se, že Bůh zaplnil Bibli právnickým jazykem i z druhého důvodu. I člověk je bytostí zákona a pořádku, přestože často na pravidla nadává a stěžuje si. Lišíme se od zvířat. Zvířata například neumějí lhát. Když vás pes nemá rád, nebude se na vás přátelsky zubit. Poskytne vám naopak řadu varovných znamení, upozorňujících na své nepřátelství. Ale pokud vás pes má rád, připravte se na eventuální poslintání. Neexistuje totiž způsob, jakým by se pes dokázal udržet a potlačit projevy svého přátelství.

Psi se obvykle neřídí příliš svým svědomím. Už jste se setkali se psem, který by se cítil špatně, protože ukradl kus masa, a rozhodl se jej vrátit? Odlišujeme se od zvířat tím, že máme schopnost rozlišovat správné od špatného. Skutečnost, že většina lidských bytostí je vybavena svědomím, vypovídá o tom, že Bůh nás rozhodně stvořil s určitým sklonem k právu. Vložil do nás touhu po spravedlnosti. (...)

Proč se lidé hádají se svými manželskými partnery? Má-li váš protějšek vždycky pravdu, není důvod protestovat. Když se však hádáte, tak zpochybňujete, že nějaké jeho prohlášení nebo čin byly správné. Pokaždé, když se nepohodneme se svým protějškem, svědčíme vlastně o svém přesvědčení, že spravedlnost a poctivost jsou zabudovanými součástmi naší bytosti. Máme potřebu žít ve světě, který je stálý, konzistentní a založený na zákonech.

Klíč ke stabilním vztahům

Pokud uznáváme, že zákony a pořádek jsou pro nás i pro celý svět přirozené, stále ještě zůstává otázka: Proč? Proč je to tak přirozené? Proč jsou zákony a pořádek pro nás tak důležité? Jaké výhody nám přináší, když se podřizujeme přírodním zákonům a zákonům společnosti?

Jedním důvodem je, že zákony činí hranice okolo našeho chování. Ve skupině lidí jsou některé věci přijatelné a jiné nikoliv. Takové hranice přinášejí pocit bezpečí. Bydlíte-li v oblasti s vysokou mírou kriminality, spoléháte na to, že máte pořádné zámky. Zákon funguje podobným způsobem. Chrání nás před námi samotnými, před naší vlastní nestálostí. Svoboda, která nemá určené hranice, se může stát vysoce destruktivní záležitostí.

Zákony také odhalují něco o charakteru těch, kteří je vytvářejí. Boží zákony přinášejí prospěch každému, zatímco špatné zákony pomáhají pár lidem, pokud vůbec, anebo přinášejí výhody skupině lidí na úkor ostatních. (...) Boží zákony poskytují stabilní prostředí pro růst a rozvoj.

Smlouvy a vztahy

Je třeba, abychom na zákony hleděli v první řadě v kontextu „vztahů". Za nepřítomnosti vztahu se „zákon" stává studeným a manipulujícím. V kontextu vztahu však dobrý zákon stanovuje hranice, uvnitř nichž můžeme užívat úžasné svobody. Starý zákon nazývá zákony upravující vztahy slovem „smlouvy". Koncept takové smlouvy velmi připomíná smlouvu v právnickém vztahu. V takové „smlouvě" dvě strany vstupují do vztahu určitého druhu - za účelem postavení domu, uzavření sňatku, navštěvování školy. Ve všech případech se jedná o ošetření vztahu mezi dvěma lidmi anebo mezi člověkem a nějakou institucí. Smlouva definuje tyto vztahy a zajišťuje bezpečný prostor a hranice těchto vztahů. (...)

Jakákoliv smlouva specifikuje kritéria, která jsou závazná pro obě strany. Mladí lidé někdy nemají rádi pravidla a nařízení, protože je vnímají jako svévolná, jako snahu někoho získat nad nimi zvenku kontrolu. K tomu dochází, milí rodiče, když chcete, aby vaše děti dodržovaly pravidla, kterými se vy sami neřídíte. Bible nám však říká, že Boží pravidla vyplývají přímo z Božích konzistentních činů.

Podívejme se, jak to funguje v jedné nádherné pasáži věnované zákonům, v Deuteronomiu 30:16-19: „Dnes ti přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat... Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete... Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo."

Zákon vymezuje hranice, uvnitř nichž je svoboda. Deuteronomium 30 nabízí výběr, jedná se o volbu mezi životem a smrtí. Bůh touží po tom, aby si Izrael vybral život. Říká „vyvol život". Pravidla a nařízení se jen nevznášejí někde ve vzduchoprázdnu - jejich smyslem je rozmnožovat život. Naše činy přinášejí své důsledky: poslechni a žij, anebo neposlechni a zemři.

Poselství Deuteronomia o „požehnáních" a „prokletích", není zas až tak vzdálené od toho, co prožíváme dnes. Před několika lety spadl most v mém domovském městě. Pro místní komunitu to byla strašná událost, protože nejživější obchodní třída ve městě se tak stala slepou uličkou. Což do značné míry zničilo místní ekonomiku. Obchodníci přišli o zákazníky. Situace se stala tak zoufalou, že když místní úřady sjednávaly smlouvu na vybudování nového mostu, vedoucí představitelé požadovali, aby ve smlouvě bylo uvedeno přesné datum.

Oním termínem se nakonec stal 26. květen, asi o devět měsíců později. To představovalo pro stavební společnost určitou výzvu. A tak vedoucí představitelé města do smlouvy vložili „požehnání a prokletí". Za každý den, o který stavaři dokončí most dříve, vloží město do jejich kapes 10 000 dolarů navíc. A naopak za každý den, o který se dokončení stavby opozdí, odečtou 10 000 dolarů ze smluvní částky za vybudování mostu. Víte, jak to dopadlo? Most dokončili o 26 dní dříve! Právě to míní Deuteronomium požehnáními a prokletími. Požehnání je odměna, kterou dostanete, když vyplníte svoji stránku smlouvy. A prokletí nemá zde nic společného s proklínáním - jde o důsledky, které má neplnění smlouvy. Požehnání a prokletí jsou motivační nástroje.

Zákon tak pro hebrejskou mysl nebyl studeným, formálním ani tvrdým. Jednalo se o přirozené důsledky živého vztahu s Bohem. Izraelité se jako lid radovali z pravidel a nařízení zákona, protože věděli, že zákon současně upravuje i Boží jednání vůči nim. Mít Boha, který říká „zůstanu v zákonu" poskytovalo Izraelitům neuvěřitelný pocit bezpečí. Věděli, s kým mají tu čest. Pravidla a nařízení pro ně byla velmi dobrá - a oni je milovali. (...)

Dodržování zákonů je pro prosperitu společnosti výjimečně důležité. Narodil jsem se v New Yorku. Zločin zde byl vždycky jedním z hlavním témat. Před pár lety město zvolilo nového starostu. Aniž bych se chtěl namáčet do politiky, chtěl bych pouze poznamenat, že do svého úřadu přinesl myšlenku, která se zprvu zdála velmi podivnou. Ta myšlenka byla, že „když necháte lidi, aby ignorovali anebo překračovali zákon v malých věcech, budete ztrácet kontrolu i nad velkými věcmi". Namísto toho, aby se tento starosta soustředil v první řadě na mafii a hlavní kriminální problémy ve městě, rozpoutal kampaň, jejímž cílem bylo učinit město nevítaným místem pro žebráky, myče oken a sprejery. A sklidil od samého začátku bouři kritiky.

Kdo jsou myči oken? Jsou to ti lidé, kteří k vám přijdu na křižovatce, když je červená, a začnou mýt vaše okenní skla vašeho automobilu, s tím, že jim něco málo zaplatíte. Jak se cítí člověk sedící v autě? Má pocit určité nejistoty, chuť zvolat: „Hele, co saháš na moje auto?" On o tento úkon nežádal, byl mu vnucen. A dokonce se předpokládá, že za něj bude platit, s příležitostnými výhrůžkami, když k tomu není svolný. Výsledkem je nejistota a manipulace, pocit, že se nenacházím na bezpečném místě. Zákona dbalí občané mají strach.

Úžasné je, že vypořádáním se s nejistým prostředím se změnila atmosféra celého města. Odstraňte menší, ale zřejmé přestupky zákona a zločinci se začnou cítit nepříjemně. Dnes můžete potkat na ulici Manhattanu samotnou ženu i v jedenáct hodin večer, což jsem nikdy jako dítě nezažil. V atmosféře respektu vůči zákonu se přestanou větší kriminálníci cítit v bezpečí a lidé znovu opanují ulice. (...)

Problém se smlouvou a se zákonem spočívá v tom, že každý z nás vnitřně cítí, že nedokážeme žít ani ve shodě se svými vlastními vnitřními pravidly, tím méně podle pravidel stanovených Bohem. Selháváme v tom, abychom žili podle naší vlastní hluboce zakořeněné touhy po spravedlnosti. Když prohlásím, „To's neměl dělat," co tím vlastně říkám? Že to, co děláš, není pro tebe dobré. Vykonávám soud nad tvými aktivitami. Jestli si ale myslím, že to není dobré pro tebe, pak to není dobré ani pro mne. Uvnitř své bytosti cítím, že bych měl skládat účty vůči stejným nárokům, které kladu na druhé. A to mne zanechává v nepříjemné pozici. (...)

Bible učí (a zdá se, že to zkušenost potvrzuje), že největší lidskou potřebou je být na konci shledán spravedlivým. Když shrneme celou naši lidskou existenci, toužíme po tom, aby nějaký velký soudce na nebi nakonec položil ruku na naše rameno a řekl: „Bylo to dobré, brachu. Všechno bude v pořádku." Jakou naději máme, že se nám nakonec dostane takového potvrzení? Odpověď spočívá v hlubším pohledu na biblický koncept smlouvy, kterým se budeme zabývat někdy příště...

Z připravovaného vydání knihy Jona Pauliena „Jak se (znovu a poprvé) setkat s Bohem". Vydává nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 2 090 Datum: 1. 10. 2011