Více než tesař | Prameny zdraví

Více než tesař

Odkud přišel Kristus? Kým je? Je to revolucionář, který zemřel za své ideje? Je jedním z mnoha historických náboženských vůdců? Charismatickým učitelem, který za sebou strhnul chudé? Nebo jen křesťanským výmyslem?

Více než tesař

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Velké množství názorů na téma mistra z Galileje není překvapivé, vždyť dokonce lidé žijící v jeho době, kteří se s ním osobně stýkali, si plně neuvědomovali, s kým mají co do činění.

Jednoho dne se Ježíš obrátil na své učedníky a zeptal se jich: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli mu: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Poté se jich zeptal přímo: „A za koho mě pokládáte vy?“ Apoštol Petr odpověděl slovy, která dodnes zůstávají základním vyznáním křesťanské víry: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“

Na pochopení, kým byl Ježíš, může záviset jistota našeho spasení.

Apoštol Jan ve svém evangeliu napsal: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.“ A pak dodal: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.“

Aby mohl Ježíš činit spasení, musel mít zcela božskou povahu a zároveň se plně stát člověkem. Proč? Pojďme se nad tím zamyslet.

Bible uvádí, že všichni lidé zhřešili a jako hříšní si zaslouží smrt. K hříšnému úpadku došlo již na počátku dějin, v zahradě Eden, do které Bůh umístil čerstvě stvořené lidi a ve které jim daroval život. Tento život jim ale nepatřil. Byl závislý na věrnosti vůči tomu, kdo ho daroval, věrnosti jeho přikázáním. Jejich symbolem bylo přikázání zakazující dokonce i sahat na strom poznání dobra a zla. Bůh své děti varoval, že poslušnost znamená život, a neposlušnost smrt.

Lidé si naneštěstí vybrali neposlušnost a ocitli se tváří v tvář smrti. Co bylo možné udělat pro jejich záchranu? Kdyby Bůh člověkovi odpustil, byl by satanem obviněn z toho, že nedodržuje svůj vlastní zákon, který stanoví, že odplatou za neposlušnost je smrt. Kdyby Bůh dovolil, aby člověk nesl následky hříchu, byl by obviněn z nedostatku milosrdenství a z toho, že naložil na lidi zákony, jež nejsou schopni dodržovat.

Vnímáte tento Boží konflikt? Jak spasit člověka a zároveň se vyhnout obvinění z nespravedlnosti nebo nedostatku milosrdenství? Celý vesmír očekával Boží rozhodnutí. Záviselo na něm, komu bude přiznána pravda – Bohu nebo jeho protivníkovi Luciferovi.

Vlastnosti Spasitele

Aby Spasitel mohl být Spasitelem, musel mít zcela božskou povahu, být pánem života, jeho zdrojem, mít život v sobě nezávisle na komkoliv. Stvořená bytost nemůže nikomu darovat život, jelikož ona samotná jej potřebuje od Stvořitele. Nejen lidé, dokonce ani andělé nemohou být ničí spasitelé, protože jsou pouze stvořenými bytostmi.

Na druhou stranu Spasitel musel být zároveň plně člověkem. Proč? Protože hřích odloučil člověka od Boha. První reakcí Adama a Evy poté, co zhřešili, bylo to, že se před Bohem ukryli. Po čase se lidé začali bát dokonce samotného Božího hlasu. Z toho důvodu, aby se mohl lidem přiblížit, musel se Bůh stát člověkem – svým způsobem zakrýt člověčenstvím svůj božský charakter. Právě proto: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Bible dokonce připomíná, že symbolické jméno Spasitele znělo „Immanuel, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘„. Spasitel musel být lidskou bytostí také proto, aby se jako člověk mohl podrobit zkoušce věrnosti, ve které neobstáli první lidé. Musel dokázat, že poslušnost Božímu zákonu je realizovatelná, že obviňování Boha je neopodstatněné.

Třetí vlastností Spasitele je to, že byl naprosto bez hříchu. Konec konců kvůli tomu přišel na svět, aby člověka zachránil od hříchu. Proto musel Ježíš zvítězit tam, kde Adam selhal. Jako lidská bytost musel žít život bez hříchu. Nebylo to lehké. Boží nepřítel na něj útočil při každé příležitosti – pokoušel ho na poušti a během jeho misie, prostřednictvím protivníků a přátel. Jak poznamenává autor listu Židům, Ježíš sice zakusil všechno, co zažíváme my, lidé, ale neupadl do hříchu.

Představme si následující situaci. Ježíš se dostaví před Otce a řekne: „Podle Tvého zákona si hříšný člověk zaslouží smrt. Ale já jsem se stal člověkem, a i když jsem byl pokoušen, nikdy jsem nezhřešil, proto si zasloužím život. Já již život mám, protože jsem Bohem, teď jsem ale získal právo na život jako lidská bytost. Otče, nyní tedy chci jako lidská bytost zemřít smrtí, jakou si zaslouží hříšný člověk, a na oplátku toužím člověku darovat život, který jsem si jako lidská bytost vydobyl.“

Právě k tomu došlo na golgatském kříži. Prorok Izajáš popisuje tuto událost následujícím způsobem: „Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ Apoštol Pavel přidává: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“

Farizeové pronásledující nešťastného slepce, kterého Ježíš uzdravil, nechápali, kým byl Ježíš, odkud přišel a proč. Jejich způsob myšlení byl naprosto zaslepený drobnými detaily přikázání, pravidly a lidskou tradicí. Slepý řekl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči!“

Slova tohoto člověka upozorňují, že teorie může být správná, ale to, co je opravdu důležité, je životní zkušenost. Setkal jsem se s Ježíšem a Ježíš mě uzdravil – řekl.

Křesťanský život je právě takový – je to každodenní setkávání s Ježíšem, každodenní duchovní spojení s Kristem, za všech okolností: když pracujeme a odpočíváme, když jíme nebo mluvíme s jinými lidmi, jedná se o nepřetržitý vztah s Kristem, není to pouhé chození do kostela a dodržování pravidel.

Bible říká, že se k Ježíši můžeme beze strachu přiblížit, On nám rozumí jako nikdo jiný. „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“

Tajemství vítězství

Pokud chcete vědět, v čem spočívalo tajemství Ježíšova vítězství nad pokušením a hříchem, pak zapřemýšlejte nad tím, kolik času trávil na modlitbách, na rozhovorech se svým nebeským Otcem.

Když Boží Syn přišel na tento svět, zavázal se, že nebude svou božskou moc používat bez Otcova souhlasu. Musel čelit pokušením a měl k dispozici stejné obranné prostředky jako člověk, tzn. modlitbu a neustálou závislost na Otcově moci.

Ježíš může být pro nás nejlepším příkladem právě proto, že „za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.“

Zakusili jste již ve svém životě vítězství? Neobjevuje se jako výsledek vašeho lidského úsilí. Ježíš nezvítězil, protože byl Bohem, ale protože neustále hledal zdroj moci u svého Otce. U Otce, který je zároveň naším Otcem.

Bůh, který mnohokrát opakuje, že miluje hříšníka, nečiní tak kvůli tomu, že je vůči hříchu shovívavý, ale protože ve své nekonečné moudrosti ví, že jedinou cestou, jak vytáhnout člověka z duchovní slepoty, je způsobit, aby se cítil milovaný a přijatý takový, jaký je. Protože láska je schopná dosáhnout toho, čeho nelze docílit křikem ani hrozbou. Ježíš zemřel, aby zvítězil, podstoupil smrt, aby získal život. Miloval, ponížil se, odevzdal se, aby se stal Králem v životě miliónů lidí.

Pokud ho chcete takového poznat, přibližte se mu bez předsudků, stejně jako slepý z evangelia, který mu důvěřoval, i když ostatní stále diskutovali, zda byl Ježíš prorokem, hříšníkem nebo uzurpátorem. „Vy nevíte, odkud pochází, ale já jsem byl uzdraven,“ řekl slepec. Co řeknete vy?

Z časopisu Znaki czasu (Znamení doby).

Počet přečtení: 2 157 Datum: 27. 3. 2017