Učení a známkování

Tuto větu najdete na obálce knihy biochemika Frederica Vestra "Myslet, učit se... a zapomínat?" Vřele doporučuji všem, kdo chtějí vědět víc o tom, co probíhá v mozku při učení a co všechno by škola měla respektovat.
Právě tento tradiční styl výuky, "prohřešující se proti biologickým zákonům", který se stále považuje z neznalosti za "normální", tvoří spolu s převládajícím autoritářským postojem k dětem východiska pro mnoho mýtů ve vzdělávání. Není tomu jinak ani u toho dnešního, který říká, že "známka představuje pro dítě totéž, co mzda za práci pro dospělého.

Jestliže učení v tradičním pojetí přináší "pot, námahu a frustraci", pak se se zdá namístě za něj dítě nějak odměnit (eventuálně nedostatečný pot a námahu potrestat). Rovněž snaha nějak děti porovnávat a měřit výsledky učení se zdá oprávněná. Přirovnání známky ke mzdě za práci přichází pak poměrně snadno, ačkoliv je nesprávné. Domnívám se, že jeho hlavním účelem je především ukolébat naše špatné svědomí založené na tušení, že se ve škole nezachází s dětmi právě nejlépe.

Práce není totéž co učení
Práce a učení nejsou totožné procesy a nelze je zaměňovat. Prací vytváříme hodnoty - materiální i nemateriální. Vytvořené hodnoty se pak vzájemně směňují a jsou prostředkem k uspokojování našich potřeb - počínaje těmi fyzickými, jako je potrava, teplo, přístřeší, až po ty nejvyšší, jako je např. potřeba estetických zážitků. Protože jsme již pokročili od výměnného obchodu dál, směňujeme hodnoty vytvořené prací prostřednictvím peněz.

V učení však není co směňovat, protože samo o sobě hodnoty nevytváří. Je však nepostradatelným předpokladem pro to, aby člověk hodnoty mohl vytvářet v budoucnosti, po ukončení procesu učení nutného pro výkon určité práce. (Ale pozor: Vzdělávání není možné redukovat jen na přípravu na povolání!)

Při učeni vznikají v mozku nové spoje
Můžeme si v odlišení také pomoci tím, co se odehrává v mozku: při učení se vytvářejí nové spoje, při práci jde o používání již vytvořených spojů. Při učení strach a stres vysloveně škodí, při práci jejich účinky tak fatální nejsou. Mzda se řídí mnohem více druhem práce než její namáhavosti a kvalitou. Zatímco pro učení (tedy to přirozené, kvalitní) známkováni nutné není, mzda za práci je životní nutností.

Ona povrchní podobnost známek a mzdy spočívá v tom, že oboje představují určitou informaci o tom, zda nebo do jaké míry jsou splněna nějaká kritéria. Běžně říkáváme: "Za dobrou práci dobrou mzdu." Avšak v realitě není výše mzdy zdaleka odvozena od její namáhavosti nebo kvality. Řídí se především názorem na její společenskou užitečnost: jsou práce placené málo a jiné placené naopak přímo královsky, ačkoliv nezřídka nad tímto ohodnocením kroutíme hlavou. Mzda se odvíjí tedy především od druhu práce.

Dospělý má možnost volby, dítě ne
Podstatným rozdílem mezi školou a zaměstnáním je možnost volby. Vybíráme si především práci (zaměstnání), o které si myslíme, že ji zvládneme. Pokud nám situace nějakým způsobem nevyhovuje, máme možnost pokusit se ji nějak ovlivnit nebo prostě odejít. Dítě na základní škole žádnou z těchto voleb nemá. Ve skutečnosti nemůže své vzdělávání ovlivňovat vůbec.

Zpětná vazba je třeba, známka nikoli
Pro práci i pro učení je nutná zpětná vazba. Představuje informaci, která nám říká, zda je postup správný či nikoliv, jaký je podaný výkon ve srovnání se žádoucím vzorem či kritériem, v čem se konkrétně mýlíme a co a jak máme dělat dál. Nemá žádný jiný účel než dát směr další činnosti (pokračovat či něco změnit). Známka však tuto důležitou funkci neplní: posuzuje výkon dítěte příliš pozdě, až po proběhlém učení (nemluvě přitom o subjektivnosti učitelova hodnocení). Zpětná vazba nás nezahanbuje, netrestá ani neodměňuje, známka ano. Pro kvalitu učení v podstatě nemá význam, je používána jako donucovací prostředek, aby za podmínek učení velmi nepříznivých nějaké učení vůbec nastalo.

Spíše než srovnáním se žádoucím výkonem je známka srovnáním dítěte s ostatními ve třídě. Nemylme se ale: děti k poznáni svého výkonu nepotřebují známky. V alternativních školách, kde se neznámkuje a veřejně nesrovnává, děti vědí naprosto přesně, ke komu si s čím mohou dojít pro radu či pomoc. Srovnávání dětí, oficiální i neoficiální "žebříčky úspěšnosti" jsou opět jen formou sociálního nátlaku, vnější motivaci, která musí nastoupit, nejsou-li vytvořeny podmínky pro motivaci vnitřní, vycházející z učení samého. Buduje se nebezpečná závislost na vnější motivaci. Známkováním bereme učení jeho vlastní smysl, tj. vědomé, z vnitřní potřeby motivované osvojování informací a dovedností. Učení se tak degraduje na prostředek ke sběru dobrých známek či vyhnutí se známkám špatným.
Pro ty rodiče, kteří cítí, jak známkování jejich dítě poškozuje, jedna základní rada: bagatelizujte známky. A to nejen ty špatné, ale i ty dobré. Prostě všemožně dávejte najevo, že vás nezajímají. Zato se ale zajímejte, jak se dnes vaše dítě ve škole cítilo, co se tam událo zajímavého, nechte si vyprávět a ukázat, co nového se naučilo, což vám řekne lépe než jakákoliv známka, jak pokračuje jeho učení.

Jana Nováčková , NEMES