Tvé dítě má hodnotu | Prameny zdraví

Tvé dítě má hodnotu

Milovat své dítě při budování jeho vědomí vlastní hodnoty je velmi důležité, ale je jen polovinou našeho úkolu. Je třeba, abyste k lásce přidali také svoji úctu. Dokud člověk neuvěří, že má hodnotu, svět pro něho může být opravdu velice studené a osamělé místo.

Tvé dítě má hodnotu

Rubrika: Děti a rodiče | Typ článku: Články

Únava a nedostatek času
Proč je nutné i obětavým rodičům připomínat, aby byli citliví na potřeby svých dětí? Neměla by snad jejich obětavost být přirozeným vyjádřením jejich lásky a zájmu? Ano, měla, ale i maminka a tatínek mají své vlastní problémy. Nedostatek času je tlačí až na hranice jejich sil. Tatínek si drží tři zaměstnání a oddychuje a supí, aby to všechno stihl.

Ani maminka nemá chvilku volnou. Například zítra večer jí přijde na večeři osm hostů a dnes večer má jedinou možnost uklidit, zajít do obchodu, udělat květinovou výzdobu uprostřed stolu a obroubit si šaty, které si vezme na sebe. Její seznam "co mám udělat" je tři stránky dlouhý a už jí z toho všeho třeští hlava. Otvírá dětem k večeři konzervu se špagetami a doufá, že se jí nebudou plést pod nohama. Asi v sedm hodin večer vyhledá udýchanou matku malý Larry a povídá: "Mami, podívej se, co jsem nakreslil." Shlédne dolů a říká: "Hm," a viditelně myslí na něco jiného.

O deset minut později Larry prosí, aby mu udělala šťávu. Vyhoví mu, ale jeho obtěžování nese s nelibostí. Má skluz a její nervozita roste. Za pět minut ji vyruší znovu. Tentokrát chce, aby mu podala hračku, která je ve skříni až úplně nahoře. Na chvíli se na něho zadívá a pak s nevrlým mumláním spěchá do haly splnit jeho prosbu. Když ale míjí dětský pokoj, všimne si, že má hračky rozházené všude po podlaze a že má všechno upatlané od lepidla. Následuje výbuch. Křičí, hrozí a třese Larrym, až mu zuby drkotají.

Zní toto drama povědomě? Mělo by, protože "rutinní show" se stává častým způsobem života.
Tipněte si, kdo v tomto životě o závod ztrácí nejvíc? Je to klouček, který se s rukama v kapsách opírá o zeď a neví, kam se vrtnout. Celý dlouhý den čeká na tátu, a když pak večer přijde, je mu neustále v patách a říká: "Tati, pojď si se mnou hrát!" Ale tatínek je unavený. Kromě toho si domů přinesl plnou aktovku práce. Maminka mu slíbila, že ho dnes odpoledne vezme do parku, ale pak na poslední chvíli musela jít na schůzi Červeného kříže. Chlapec se dovtípí - už na něho zase nemají čas. Stáhne se tedy do obývacího pokoje a dvě hodiny se dívá na nesmyslné kreslené seriály a staré filmy.

Děti prostě do seznamu "co mám udělat" nějak nezapadají. Být dobrým rodičem, když jsou děti malé, je časově náročné. Stojí to čas, vést je k dobrým knihám, stojí to čas, pouštět s nimi draka, hrát si s nimi s míčem a skládat skládačky. Stojí to čas, ještě jednou vyslechnout, jak si naše dítě rozbilo koleno a jak bylo s ptákem, který měl zlomené křídlo. Právě toto jsou stavební kameny sebevědomí dítěte, které jsou místo maltou spojovány láskou.
Každé dítě má právo chodit se zvednutou hlavou, a to nikoli v povýšenosti nebo v pýše, ale v sebedůvěře a pocitu bezpečí. Právě takovéto chápání lidské hodnoty pro nás zamýšlel náš Stvořitel.

Z knihy Jamese Dobsona "Být sám sebou".Vydalo nakladatelství Návrat domů.

Počet přečtení: 2 761 Datum: 1. 1. 1970