Tři rozměry lásky | Prameny zdraví

Tři rozměry lásky

Když mluvíme o lásce, musíme hovořit o jejích třech aspektech, které jsou často vzájemně promíšené anebo se - naneštěstí - staví proti sobě. Tak jako rozlišujeme v každém člověku tělesný, duševní a duchovní aspekt či rozměr, tak je možno v "osobě manželství", na živém organismu, který ono tvoří, rozlišovat tři aspekty - sex, eros a agapé.

Tři rozměry lásky

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

 

Sex - první rozměr lásky

Tělesný aspekt označujeme jako sex. Zahrnuje bezprostřední biologické funkce a pocity od oplodnění po narození, zvláště s tím souvisí i reflexy jako je erekce, ejakulace, orgasmus atd.

Jako všechny biologické funkce není sex zaměřený na osobu, ale na všeobecný objekt vzruchu. Tak jako se při pohledu na jablko sbíhají sliny celkem nezávisle na tom, zda jablko patří mně nebo sousedovi, tak vzniká v muži při pohledu na obnaženou ženu jisté vzrušení, celkem nezávisle na tom, zda jde o jeho manželku anebo o cizí ženu, zda ji miluje anebo ne, ba dokonce i když vůbec nemyslí na to, že by si s ní něco začal. To, co mužský sex dráždí, není osobní sympatie, ale celkem všeobecně ženský sex, jak to vyjadřujeme slovem "sexappeal".

Sex vychází od jednotlivce - má v něm svůj zdroj… Míří však nad jednotlivce, na potomstvo, a potřebuje k tomu partnera opačného pohlaví. Jeho bezprostředním motivem je egoistické uspokojení touhy po rozkoši, tedy žádostivost. Partner je jenom prostředkem k cíli, o to, co on prožívá, se sex nestará. Proto je možné sex oklamat tím, že se jeho žádostivost nasytí na vlastním těle. Takzvané sebeukájení přivádí neosobní mechanismus čirého sexu ad absurdum.

Bylo by nesprávné, kdybychom tím chtěli sex znehodnotit. Je nositelem příkazu rozmnožování, odpovídá právě tak tvoření a je právě tak ve shodě s Božím plánem jako výživa, dýchání či krevní oběh. Patří však stejně tak jako tyto funkce do jistého celku a působí nepřirozeně, když se využívá jen sám pro sebe. Neosobnost sexu mu na druhé straně propůjčuje stabilitu. Stojí mimo duševních výkyvů nálad a je na manželské lodi zatížením, které ji při velkém vlnobití propůjčuje oporu.

Eros - druhý rozměr lásky

Na rozdíl od tělesného sexu se eros zaměřuje jen na duši partnera, není to "to ženské", co muže eroticky přitahuje, ale výraz určité ženy toho či onoho typu. Zatímco sex muže se může rozdráždit pohledem na jisté části těla, eros se probouzí úsměvem, pohybem ruky anebo kadencí hlasu, které odhalují duši ženy. Protože erosu záleží na odhalení duše, miluje více skryté než odhalené. Protiklad mezi sexem a erosem se projevuje například v tanci několika spoře oděných děvčat oproti tanci andaluského tanečního páru, kde se vyjadřuje největší vášeň pohybem kastanět anebo dupáním podpatků. Eros se pokouší vyjádřit aktivním způsobem specificky ženský, případně specificky mužský svéráz osoby. Přízeň a půvab ženy - šarm a graciéznost na jedné straně, rytířskost, odvaha a postoj gentlemana, úslužnost na straně druhé - to jsou erotické postoje v tom nejlepším slova smyslu.

Protože má eros účast na duši, představuje vztah mezi partnery. Nikdy mu nejde o uspokojení individuální rozkoše, ale vždy jen o vytvoření toužebného vztahu. Sebeukájení je záležitostí osamělého sexu, osamělý eros neexistuje, protože on žije z partnerského vztahu.

Eros naplňuje svůj smysl v milostném vztahu. To, co přináší rozkoš současně oběma partnerům - vzájemné oddávání se, rozplynutí se jednoho ve druhém, vyhasnutí sebe pro druhého, to je eros.

Eros však nevidí nic víc než pár. I když dokáže rozbít skořápku jednotlivce, přesto se často vytvoří okolo páru o to tvrdší nová skořápka. Egoismus ve dvojici je velkým pokušením erosu.

Velkým nedostatkem našich časů je, že eros je zvláště muži většinou neznámý a zaměňuje se se sexem. Většina toho, co se doslova jarmarečně vyhlašuje jako "erotické", je pouze sexuální.

V manželství je nevyvinutost erosu asi nejčastější chorobou. Většina mužů jsou sexuální siláci a nafoukanci, ale přitom erotičtí omezenci. Ženy, které žijí více z erosu než ze sexu, jsou těmito muži duševně zklamané a tělesně zavržené. Takzvaný pohlavní chlad (frigidita) ženy je zrcadlovým obrazem neerotického, sexuálního postoje muže; aby se tento pohlavní chlad odstranil, musí se nejprve změnit postoj muže.

Tlak vody v potrubí může vzniknout jen tehdy, když jsou splavy přehrady v pořádku a výška elektrického potenciálu spočívá na dobré izolaci vedení. Když vznikne zkrat, tedy když proud protéká bez odporu, tehdy potenciál klesne skoro na nulu. Přesně tak spočívá eros na ovládnutí tělesného sexu. Když se muž neumí ovládat a sebeukájením nebo sexuálním spojením v nevhodný čas způsobí zkrat, klesne jeho erotické napětí skoro na nulu.

Muž musí vědět, že ovládnutí pudu není nevyhnutelné z toho důvodu, že by ho nadměrná sexuální aktivita mohla tělesně zničit, ale mnohem více z toho důvodu, že musí vytvořit vysoké erotické napětí, aby se svoji partnerkou zažil největší štěstí. Ve skutečnosti tu jde o naučení se pravému umění takové lásky, která je Božím záměrem. I v této oblasti, jako všude jinde, však neexistuje umění bez disciplíny.

Agapé - třetí rozměr lásky

Láska má ovšem ještě třetí, duchovní rozměr, který označujeme (pro nedostatek lepšího výrazu) jako agapé. Těžiště sexu bylo v "já", těžiště erosu v "my", v páru, těžiště agapé je mimo pár. V agapé se jedná o zodpovědnost jednoho partnera vůči druhému a obou dvou vůči někomu třetímu. V agapé zachovávám partnerce bezpodmínečnou věrnost, i když ona ji už nechce a já sám ji též nechci. Agapé ví, že i v nejlepším období mohou být období, kdy má láska odliv - a tehdy musí věrnost postavit most.

Agapé miluje druhého, protože je tu, ne proto, že je takový, jaký je. Muž miluje ženu samotnou, nejen její pěknou tvář; žena miluje muže samotného, nejen jeho inteligenci. Proto není agapé vázaná na pohlavní rozdílnost jako sex a eros. Proto je agapé základem přátelství. Montaigne řekl o svém příteli La Boetie: "Když mě nutil, abych mu řekl, proč jsem jej miloval, cítil jsem, že se to nedá jinak vyjádřit, než odpovědí - protože to byl on, protože jsem to byl já."

Bylo by však zásadně nesprávné, kdybychom stavěli agapé proti erosu, jakoby to byly dva vzájemně se vylučující protiklady, anebo i jen proto, že by agapé byla o hodně "křesťanštější" než eros. K dobrému manželství patří obojí stejně a nevyhnutelně. Každé dobré manželství musí být i přátelstvím, muž a žena si musí jeden druhého stejně tak vážit jako jej milovat - a musí se umět právě tak dobře společně zabavit jako dobří přátelé. Ale běda, je-li manželství jenom přátelstvím, jenom agapé! V dobrém manželství se musí muž a žena právě tak vášnivě milovat, vždy se vzájemně znovu obšťastňovat a být jeden druhému vždy znovu překvapením. Ale běda, když manželství zůstane jenom náruživostí, jen erosem! (To, že manželství má být i sexem, a ale nejen sexem, už není třeba blíže rozvádět.)

Vztah mezi nimi je možno vyjádřit asi takto: jako rozvoj erosu vyžaduje ovládnutí sexu, rozvoj agapé nevyhnutelně potřebuje ovládnutí erosu. Erotická harmonie může dlouho klamně zastírat hlubší rozpory mezi mužem a ženou, ba dokonce i duchovní prázdnotu, která mezi nimi vládne. Může být proto zdravé, když se na krátký čas ponechají stranou erotické vztahy, aby se správně objevila a prožila plnost agapé mezi mužem a ženou.

Potom je manželství něčím o mnoho více než sexem, více než erosem a více než agapé. Je však i více než všechny tři složky dohromady, vždyť celek je vždy větší než pouhý součet jeho částí.

Z knihy Theodora Boveta "Manželství".

Počet přečtení: 4 301 Datum: 23. 11. 2007