Transporty hospodářských zvířat
Dlouhé transporty pro zvířata znamenají obrovské utrpení. Problematické jsou v řadě ohledů. Zvířata jsou v kamionech doslova namačkána. Řada z nich je zraněna, ušlapání k smrti není nijak výjimečné. Zvířata jsou na cestě i několik dní, vystavena výkyvům teplot a nedostatku jídla, vody a odpočinku. V důsledku vyčerpání nebo dehydratace mnohá umírají.
Tzv. hospodářská zvířata jsou citlivé vnímavé bytosti, které cítí bolest a stres stejně jako lidé. Zvířecí imunní systém je často důsledkem dlouhodobého strádání během transportu významně oslaben a zvířata jsou ohrožena tím, že vážně onemocní. V přeplněných prostorech se pak nemoci velmi snadno šíří dále.
Zvířata jsou transportována živá, aby ve většině případů skončila na jatkách, kde je čeká bolestivá smrt. Standardy na jatkách jsou značně rozdílné, v některých zemích se např. nepoužívá dostatečné, popř. žádné omráčení před porážkou. V různých zemích platí různá legislativa – k náročnému transportu se tak v některých zemích přidává i brutální zacházení ze strany osob, které by o zvířata měly pečovat. V řadě zemí je běžné pohánění zvířat pomocí elektrických podnětů, lan, řetězů nebo ostrých předmětů.
Rozšiřování některých nemocí – jako je katarální horečka ovcí, nemoc ruka-noha-ústa, ptačí chřipka nebo africký mor prasat – lze přímo přičíst právě transportům živých hospodářských zvířat. Přesuny zvířat mezi trhy a jatkami, transporty zvířat do vzdálených zemí s minimem veterinárních kontrol, zvířata s oslabenou imunitou v důsledku dlouhých transportů atd. to vše napomáhá šíření těchto infekčních chorob po celém světě.
Odkud a kam jsou zvířata transportována?
Každoročně jsou z Evropské unie exportovány cca 3 miliony zvířat do mimoevropských zemí – především do Ruska, na Blízký východ a do severní Afriky. Zaznamenány byly ale i transporty např. až do Singapuru. Strastiplná cesta zvířat může trvat až stovky hodin. Pokud jsou zvířata transportována mimo Evropu, s přechodem její hranice ztrácejí legislativní ochranu, kterou zde měla. Čelí pak často ještě otřesnějšímu zacházení během transportu i na jatkách. Mezi evropskými zeměmi se ročně transportuje kolem 6 miliónů zvířat. I zde některé cesty trvají 3 dny i více.
Austrálie exportuje kolem 4 miliónů živých ovcí ročně, převážně na Blízký východ. Některé ovce musejí cestovat až 50 hodin nejprve k pobřeží, následuje až tři týdny trvající plavba přes moře a posléze další mnohahodinová cesta po souši do cílové destinace. Odhaduje se, že každý rok během této cesty zemře kolem 40 tisíc ovcí.
Kanada a USA transportují zvířata tisíce mil, ať už v rámci vnitrostátních transportů nebo transportů do sousedních zemí. Vzhledem k rozdílnému klimatu v různých částech severoamerického kontinentu jsou zvířata vystavena extrémním výkyvům teplot – od těžkých mrazů po spalující vedra. Používané kamióny většinou nejsou vybaveny topením ani klimatizací.
Z Jižní Ameriky se každoročně exportují tisíce zvířat, především hovězího skotu, do Asie a Afriky. Zvířata stráví dlouhé týdny na moři, aby nakonec skončila v nelidských podmínkách na místních jatkách.
Indie patří mezi významné exportéry hovězího masa. Jen ve dvou státech Indie (z necelých 30 států) jsou legální jatka pro hovězí dobytek. Zvířata jsou proto transportována napříč Indií v přeplněných kamiónech s vysokým rizikem vzniku závažných poranění nebo úmrtí.
Když se něco zvrtne…
V roce 2003 bylo převáženo lodí 58 tisíc ovcí z Austrálie do Saudské Arábie, posádce nebylo umožněno zvířata vylodit. Ovce zůstaly na palubě lodi dlouhé tři měsíce, a to v otřesných podmínkách. Více než 5 tisíc ovcí zemřelo.
V prosinci 2009 se v bouři převrátila loď transportující zvířata z Uruguaye do Sýrie. Uto- nul kapitán lodi a několik členů posádky a utopilo se přes 17 tisíc kusů skotu a více než 10 tisíc ovcí.
V březnu 2010 uhynulo přes 260 kusů skotu během transportu lodí z Austrálie do Egypta, příčinou bylo pravděpodobně zpoždění lodi.
Lenka Hecová, z letáčku organizace Svoboda zvířat