Svědomí - vnitřní hlas | Prameny zdraví

Svědomí - vnitřní hlas

Dvouletá Katka neposlechla maminku a ta ji musela po právu pokárat. "Pokud tě příště uvidím, že to děláš, tak ti už naplácám," pohrozila maminka.

Svědomí - vnitřní hlas

Rubrika: Děti a rodiče | Typ článku: Články

Malá Katka doširoka otevřela své oči a vážným tónem pronesla: "Tak to je jednoduché, mami. Musíš prostě zavřít oči."

Pro Katku bylo řešení problému jednoduché: když maminka neuvidí, co Katka dělá, pak to prostě není špatné. Když se děti učí rozlišovat správné jednání od nesprávného, jsou závislé výhradně na schválení či výtce ze strany rodičů. Jakmile j e rodiče za něco pokárají nebo potrestají, pak je to, co udělaly, určitě špatné. Když však neřeknou nic, je to v pořádku. Pokud rodiče určité jednání nevidí - a proto nemohou nic říci - je nejspíš jejich jednání také nezávadné.

Svědomí se rozvíjí postupně. Všechny příkazy a zákazy se podobají malým cihličkám, z nichž se v mysli dítěte pomalu ale jistě buduje rámec toho, co je správné a co naopak špatné. Když budou Katce všichni důležití lidé v jejím okolí (maminka, tatínek, dědeček s babičkou, chůva, učitelé) říkat ohledně správných a nesprávných věcí totéž, tak si v průběhu svého růstu a rozvoje vybuduje pevný základ pro rozhodování v otázce jednání. Pokud však bude od každého ze svých blízkých slýchat něco jiného, rámec jejího svědomí se nevytvoří příliš pevně a její rozhodování ohledně správnosti jejích činů nebude v pozdějším životě jednotné. Bude mít problém ujasnit si, co by dělat měla a co by naopak dělat neměla.

Chceme-li přispět k tomu, aby se u našich dětí vytvořilo zralé svědomí, musíme dbát především na to, aby to, co slyší, bylo jednotné. Pokud jeden z rodičů potrestá Katku za to, že je drzá, ale druhý den jí stejné chování projde, jen ji to zmate. Je správné, či nesprávné být "drzá"? Nakonec dojde k závěru, že to nejspíš musí být správné, alespoň v některých případech, protože na to maminka s tatínkem nezareagovali. A bude v tom pokračovat.

Jestliže se však Katka pokaždé, když bude "drzá", setká s okamžitou negativní reakcí rodičů, zjistí, že takové chování dobré není. A s velkou pravděpodobností se naučí své jednání vůči rodičům ovládat. Čas od času to ale zkusí, aby si ověřila platnost pravidla, jemuž se právě naučila. Setká-li se však se stejnou reakcí, rychle se stáhne a pomyslí si: "Aha, stále se jim to nelíbí. Je to špatná věc, takže už to znovu dělat nebudu."

Katka si stejně jako všechny děti potřebuje vyzkoušet, kde leží hranice pro její chování. Musí zjistit, jak daleko může zajít a co jí projde. Bude to zkoušet tak dlouho, dokud onu hranici spolehlivě nenajde. Pokud pod jejím náporem "plot" povolí, bude zkoušet jít dál a svědomí se v jejím případě bude rozvíjet nejistě a nespolehlivě. Když však "plot" odolá, ustoupí. Bude si jistá hranicemi a bude se tak cítit bezpečně, což jí dovolí věnovat se lepším věcem. Zároveň si vybuduje zdravé a spolehlivé svědomí, které ji v budoucnosti povede. Dokud si nebude stoprocentně jistá, kde je její "plot", nebude se cítit emocionálně zcela v bezpečí a bude hledat jistotu, kterou tak zoufale potřebuje.

Svědomí jednotlivce se nejvíce vyvíjí v raném dětství. Jeho základ je položen už v kojeneckém věku ve vztahu matky a miminka. Pokud dítě cítí ze strany svých rodičů lásku a ví, že se o ně vždycky někdo postará, pak je základní kámen svědomí na správném místě. Úzký vztah mezi kojenci a rodiči se později (do věku 4 až 5 let) vyvíjí ve ztotožnění se s maminkou a tatínkem. Se ztotožněním přichází touha být jako rodiče a dělat věci, které se jim líbí.tato touha pak pomáhá vybudovat zábrany, jež jsou součástí poučené a uvědomělé složky svědomí.

Děti, kterým se v raném dětství nedostane láskyplné rodičovské péče, díky níž by si mohly vytvořit vazby, mají později veliké potíže při vytváření spolehlivého svědomí. Stávají se z nich děti s narušených charakterem a bez svědomí. V nejhlubším jádru své bytosti jsou rozzlobené na svět, který jim upřel blízký vztah s rodiči, ačkoliv jej tolik potřebovaly. Mnoho dětí je zneužíváno a opuštěno, což je důvod, proč se profesionální poradci setkávají se stále větším počtem dětí a dospělých bez zdravě vyvinutého svědomí. Takoví jedinci trpí vážnou poruchou charakteru.

Opakem dítěte bez svědomí je dítě s neurotickým svědomím, které se neustále odsuzuje. Takový človíček má téměř pořád jakýsi neurčitý pocit, že nic nedělá správně. Neurotické svědomí se vyvíjí v průběhu dětství na základě nesprávného vztahu mezi rodičem a dítětem. Pokud dítě stále napomínáte a vyvoláváte u něj dojem, že nikdy nic nedělá správně, případně ho přísně trestáte i za malé kázeňské prohřešky, pak se jeho svědomí vyvine nesprávným způsobem. Dítě se bude odsuzovat za všechno, co udělá.

Aby se u dětí mohlo rozvinout správně fungující svědomí, potřebují rozumné požadavky. Neočekávejte dokonalost. Dejte jim prostor, aby dělaly dětské chyby a aby se učily. Důsledky by vždy měly odpovídat závažnosti provinění. Pokud dítě přísně potrestáte za nějakou maličkost, bude to považovat za velký prohřešek a jeho svědomí se bude vyvíjet nesprávným směrem. Dávejte dětem najevo, když jste s jejich chováním spokojeni. Potřebují slyšet vaši pochvalu, protože je to motivuje k růstu v etické oblasti; zároveň jim to říká, co obnáší správné chování. Když děti nechválíme, často jim pak není jasné, co je správné a co špatné. O tom, co je špatné, toho vědí celkem dost, ale o tom, co je správné, mohou mít jen mlhavou představu, pokud jim jasně neukážeme správným směrem.

Z knihy Donny Habenichtové Ukaž mi cestu. Vydalo o.s. Maranatha.

Počet přečtení: 2 201 Datum: 16. 11. 2013