Střihněte si půst | Prameny zdraví

Střihněte si půst

Napříč dobami, napříč kontinenty, napříč kulturami — všude se sem tam přivírají ústa, nebo, chcete-li, upouští se od jejich běžného, každodenního naplňování. Jaký to má smysl?

Střihněte si půst

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Má to vůbec smysl? A pokud ano, můžeme ho najít i v dnešním globalizovaném světě západní kultury?

Zřejmě v každé kultuře se vyskytuje určitá podoba půstu; půst, tedy částečné nebo úplné zdržení se potravy, se stal univerzálním fenoménem křižujícím zeměkouli od východu na západ i od severu k jihu. Snad až na sekularizovanou zdravotní hladovku objevující se v současné západní kultuře je půst vždy svázán s náboženskou tradicí. Ovšem důvody k držení půstu, respektive výsledky, ke kterým by měl vést, se společnost od společnosti liší, stejně tak jako jeho podoby.

Letem postním světem

Hladovění je cestou, jak se otevřít snům a vizím božského charakteru, navázat kontakt s duchovními silami. Takové naladění je mnohdy potřebné před nějakou důležitou událostí, ať už v osobním životě postícího se člověka, nebo v životě celého společenství.

V prvním případě může být takovou událostí třeba iniciační rituál — například u některých severoamerických kmenů odcházejí chlapci na prahu dospělosti do divočiny, v níž pobývají po několik dnů bez jídla a pití. (…) Půst může držet i celá společnost či společenství věřících: typickým příkladem je masopust, postní období předcházející největšímu křesťanskému svátku — Velikonocům. Křesťanství, stejně jako judaismus a islám, má ostatně silnou postní tradici, odvozenou od Mojžíše a Elijáše, proroků uznávaných celou „velkou monoteistickou trojkou“, kteří se postili bez přestávky čtyřicet dní.

Půst může být ovšem jen prostým aktem pokání a vyjádření oddanosti Bohu. To je případ židovského Yom Kippuru, při němž se židé zříkají nejen potravy, ale například i sexuálního života a koupele pro vlastní potěšení. Stejně tak islámský Ramadán, během kterého je taktéž kromě jídla a pití zakázán i sex, se drží především k uctění Alláha.

Různé druhy půstu se od sebe liší formou provádění mnohem víc než tím, co si kladou za cíl. Při „nejdrsnějším“ půstu se lidé zdrží potravy úplně a po dlouhou dobu. Tento koncept se ale ve většině kultur a náboženství objevuje jen jako mytický předobraz předepsaného a reálně dodržovaného půstu, který bývá o dost mírnější. Buď se jedná o časově relativně krátký úsek, jako třeba u Ramadánu, jenž sice trvá celý měsíc, nicméně po setmění je dovoleno „vše“; nebo se zákaz vztahuje jen na některé druhy potravin, typicky třeba na maso.

Jak (ne)žerou zápaďáci

Jak jsem již psala, dodržování půstu má obvykle charakter náboženský. Nabízí se tedy otázka, má-li půst místo i v naší současné západní, vesměs sekularizované společnosti. Navíc společnosti dostatku (až přebytku), neboť od půstu nemůžeme odtrhnout ani jeho čistě pragmatickou stránku – že totiž kdo méně jí, méně spotřebuje. A to se v době, kdy ještě nic neroste, ale všechny zásoby z léta jsou už snězené, může setsakramentsky hodit.

Průzkum mezi spoluobčany jsem sice nedělala, ale vsadila bych týdenní kalorický příjem na to, že mezi těmi, co u nás „půstují“, to jen málokdo dělá z náboženského důvodu. Lifestylové magazíny (převážně ty pro ženy) doporučují nepřeberné množství půstů, jejichž účelem je především očista, ať už celého těla, nebo jednotlivých orgánů či trávicí soustavy, a jako bonus i decentní úbytek váhy. A někdy ovšem také očista mysli a harmonizace celého těla i duše.

Soudobí autoři zabývající se tímto tématem jsou rozděleni do dvou táborů: jeden je zastáncem aspektu tělesného, druhý duchovního. Ale stejně jako v již zmíněných žurnálech, jež si, možná překvapivě, alespoň trochu všímají půstové mnohorozměrnosti, existují samozřejmě tituly, které oba tábory propojují. Nebo snad ani nepřipouštějí, že by vůbec byly rozděleny.

Je to jedno?

Tento článek jsem původně chtěla opřít o zjednodušený pohled na formy půstu propagované a praktikované v naší kultuře. Zakládal se na tom, že moderní, materiálně zaměření konzumenti vycházejí z této spotřebitelské pozice i v přístupu k půstu. Nejde jim tedy o nic jiného než o krásnější a zdravější tělesný materiál, jenž jim zajistí lepší sociální status a delší život, díky němuž si budou moci déle užívat světských radovánek. Ale jak to tak bývá s dichotomiemi, i tato je pouze výplodem lidské mysli s tendencí k idealizaci a zjednodušování, zatímco skutečnost je mnohem složitější. Nebo jednodušší.

Jeden religionista mě moudře poučil, že rozdělovat půst vedví, tedy na řekněme duchovní a fyzický, je nesmysl. Dojít to musí každému, kdo někdy půst držel, a tak jsem se i já plácla do čela. Jistě, jak před, tak během procesu hladovění můžeme akcentovat různé stránky věci, ale snad žádnou nelze zcela opomenout. Když něco prožíváme, můžeme to méně či více reflektovat, ale těžko to můžeme necítit. A tak i ten, kdo chtěl pročistit výhradně játra, dostane celý „půstový balíček“. V tom právě spočívá kouzlo půstu.

„Jeden půst. A bez kručení, prosím!“

Půst není hamburger, z kterého můžete vyndat cibuli, když jdete večer na rande, nebo plátek čedaru, protože ho prostě nemáte rádi. Podobá se spíše eintopfu, či dokonce zeleninovému krému. Pokusím se nicméně popsat, z jakých ingrediencí je tento delikátní „pokrm“ vytvořen.

Rozhodnete-li se odepřít si běžnou stravu, pocítí to v první řadě samozřejmě vaše fyzická stránka. Dost možná vás čeká kručící žaludek, bolesti hlavy či celková slabost, přesto má půst pro tělo pozitivní přínos. Nepříjemné pocity jsou průvodními jevy očisty, která by měla probíhat, ať už se vzdáte masa, alkoholu nebo úplně všeho. A pokud vydržíte delší dobu než jen pár dní, určitě také zhubnete. Jak ovšem upozorňují lifestylové magazíny, jestliže se opět vrátíte k původnímu způsobu stravování, moc dlouho vám váhový úbytek nevydrží. Lidé, kteří drží přísnější půsty, takže buď nejedí vůbec, nebo pijí jen ovocné a zeleninové šťávy, hovoří také o spoustě energie, kterou během půstu pociťují. Nejen fyzické, ale i psychické. Takže se opět dostáváme k tomu, že půst zaměstnává tělo i duši.

Jakékoli strádání se odráží v celém člověku. Stejně jako nešťastný člověk schází i fyzicky, ten se zdravým tělem má, jak známo, zdravého ducha. Když si chce dát tělo do nosu, je to mozek, který ho musí přesvědčit, že je ještě třeba vydržet. To je asi hlavní myšlenka půstu — v rovině obecné i té zcela konkrétní. Stále si připomínat: „Vytrvej!“ Neustále si znovu uvědomovat, že „tohle teď vlastně nejím“, zpřítomňovat si půst, a tím ovšem plně prožívat přítomné bytí. Než se z půstu stane zažitá realita. Tu ale po jeho ukončení vystřídá ta běžná, na nějakou chvíli však nezažitá. A tak vlastně dochází ke stejnému efektu, byť při aktivitě zcela opačné.

(Eko)půst léčí!

Z předchozích řádek vyplývá, že půst rozhodně není jen „kratochvílí“ pro věřící. Může být velmi silným prožitkem pro kohokoli, kdo se pro něj rozhodne. Představuje jednoduchý a funkční způsob, jak vnést do běžného života zcela novou zkušenost. Člověk si najednou začne uvědomovat to, co pod tíhou zvyku dávno nevnímal. Zkuste třeba jen jeden den nejíst. Co budete dělat ráno? Co během obědové pauzy? Jak se odpoledne nakopnete, když si tentokrát musíte odříci kafíčko? Jídlo nám nedodává jen energii, ale strukturuje celý náš život. Je důvodem k pracovní přestávce, slouží jako prostředek společenského života, významně se podílí na slavnostních událostech.

Může být ovšem kapr s bramborovým salátem a horou cukroví slavnostní událostí, když si totéž můžeme dopřát kdykoli jindy? Není trochu zvrácené, že naše společnost si vzala ze svých tradic jen to, co voní po blahobytu? Vánoce i završení Velikonoc by měly být oslavou života a k tomu patří veselení a hodování. Ovšem předchází mu o dost delší období odpírání. Jsem toho názoru, že právě to by prospělo každému z nás. A proto: Střihněte si půst!

Já sama jsem se pro něj rozhodlav tradičním předvelikonočním období a pojala ho šetrně k tělu i k planetě — žádný alkohol, žádné maso ani žádné jiné živočišné produkty. A každý týden jeden den zcela bez jídla. (…)

Je sobota večer, Bílá sobota, poslední den půstu. Za sebou mám více než šest týdnů abstinentského života na veganské stravě, pět dní bez jídla a jednu třídenní hladovku. Pojídám rýži se zeleninou a těším se na popůlnoční pivo a tousty se sýrem — běžnou večeři pro mnohé z nás. I když kdybych si to pivo odřekla a sýr vyměnila za tofu, nějak zvlášť bych tím netrpěla; už jsem si zvykla. Zatímco začátek mi dal docela zabrat, teď už nemám pocit, že by můj život byl o moc náročnější. Půst mě paradoxně přivedl k mnohem větší starosti o jídlo — přestanete-li jíst výraznou část konvenční stravy a nechcete-li skončit na rohlících a fazolích z plechovky, musíte stravování věnovat značnou pozornost. Zhruba po dvou týdnech a mnoha hodinách strávených na veganských webech, v obchodech se zdravou výživou a v kuchyni jsem získala základ postačující k tomu, aby byla moje strava pestrá a zároveň nepožrala veškerý volný čas.

Nevysedávala jsem po hospodách, ale zároveň mi občas nevadilo zůstat až do pozdních nočních hodin, byť moje společnost utekla šest piv daleko. A při celodenním hladovění mě sice pronásledovaly chutě snad úplně na všechno, ale zase mě těšilo, že jsem na jídle nezávislá. A po konci hladovění se avizovaná energie opravdu dostavila.

Jak se změní můj život? Doufám, že se nevrátí do předpůstových kolejí. Zatím sice nehodlám setrvat u čistě rostlinné stravy, rozhodně ale chci zúročit to, čemu mě půst naučil — vařit vegansky, bavit se bez alkoholu a vydržet každé pondělí bez jídla. Neb to všechno přináší ohromné odlehčení tělesné i duševní.

Zkusíte to také? Můžete se rozhodnout dle vlastního svědomí a limitů, jaká pravidla si nastavíte. A jste-li vnímaví nejen k sobě samým, ale i k životnímu prostředí, „ekopůst“ je ideálním řešením. Pokud se opravdu neobejdete bez masa, alespoň masa konzumujte méně. Třeba po skončení půstu zjistíte, že ho vlastně vůbec nepotřebujete — stejně jako já.

Tereza Konrádová, Sedmá generace

Počet přečtení: 4 062 Datum: 25. 12. 2016