Sebeovládání - cesta ke zdraví i svobodě

Zákony prosazované vládami různých zemí nejenže uchovávají daný společenský řád, ale také nám umožňují těšit se některým svobodám. Zákony mohou být různé, a přesto platí. Například u nás zákon vyžaduje, aby auta jezdila po pravé straně silnice. V Anglii zase ze zákona vyplývá povinnost jezdit vlevo. Všichni víme, že pravá ani levá strava není sama o sobě lepší než ta druhá, ale pokud máme užívat své svobody, musíme se všichni řídit zákony té země, ve které žijeme.

Kosmonaut mířící v raketě k Měsíci může k cíli dorazit jen za předpokladu, že bude dbát přírodních zákonů. Jsem si jist, že nemá pocit, že by ho takové zákony omezovaly. Kdyby se však třeba jen mírně odchýlil od naplánované trasy, přišel by o život i o svou svobodu.

Přírodní zákony existují – ale nepředpisují. Totéž platí i o pravidlech zdravého života. Náš organismus potřebuje pohyb i odpočinek, sluneční svit i odpovídající stravu. Pokud tato zdravotní pravidla porušíme, musíme za to zaplatit ztrátou svobody – nemocí. Má-li nám naše tělo co nejlépe sloužit, musíme se řídit zákony zdraví. Sebeovládání je silou, která nám v tom může pomoci.

Jak získat sebeovládání

Prvním krokem při nácviku sebeovládání je uvědomit si sebe sama a své okolí. Vědomí znamená uvědomit si skutečnost, znamená být v bdělém stavu. Vědomí vlastního těla je důležitým krokem při výcviku sebeovládání. Jak odrůstáme, bereme své tělo stále více jako samozřejmost. Přestáváme vnímat signály, které k nám vysílá. Často si je špatně vykládáme nebo je dokonce umlčujeme. Kávou potlačíme signál únavy, cukrovinky mají umlčet pocit hladu a alkohol má zmírnit známky nespokojenosti nebo nudy. Samotu skrýváme za rockovou hudbu či jiné formy zábavy. Začínáme se izolovat a škodit si i dalšími podobnými návyky. K poznávání patří poznání potřeb naší vlastní duše. Zdá se, jako by na ni lidé často úplně zapomínali. Unavují ji zbytečnými věcmi, přehlušují ji televizí a rozrušují kofeinem či nikotinem, ne-li jinými horšími drogami.

Ale vezměme na vědomí i další část své duše. Je to duchovní složka našeho života, která nám pomáhá rozlišit pravdu a lež, dobro a zlo, krásu a ošklivost. Tyto duchovní schopnosti, které v nás jsou, bychom měli uznávat a spolupracovat s nimi. Nejsme stále stejní. Proto bychom si měli uvědomovat svůj růst a změny, které se s námi dějí: pak je budeme schopni lépe řídit.

Další součástí našeho vědomí je i naše potřeba přátelství. Nikdo z nás není ostrovem, nikdo z nás nežije sám. Zdraví závisí na společenských vazbách a podpoře ve stejné míře jako na naší tělesné, duševní a duchovní kondici. Nebuďme slepí k potřebám druhých; naopak dělejme vše, co je v našich silách, abychom jim pomohli ke spokojenosti. Budeme překvapeni, jak se zlepší a posílí i naše schopnost sebeovládání.

Používání vůle

Síla vůle je druhým velkým krokem rozvoje sebeovládání. Síla vůle znamená rozhodnout se jednat na základě svého rozumového úsudku. Svou vůli můžeme používat díky tomu, že jsme schopni zvažovat a hodnotit situace a dokonce předvídat následky dříve, než se dostaví bolestná zkušenost. Zvířata si díky své zvýšené citlivosti uvědomují své prostředí dokonce ještě lépe než člověk. Ale jedině lidská mysl je schopna uvědomovat si toto vlastní uvědomění. Lidé mají tvořivé schopnosti včetně schopnosti přemýšlet a jednat. Po zhodnocení faktů a možných následků mohou volit. V tom spočívá základ lidské svobody. Síla vůle je jenom nástrojem, pomocí nějž se svoboda prosazuje.

Vztah mezi svobodou a vůlí můžeme pozorovat už v rodině. Dokud je dítě malé, musí rodiče řídit větší část jeho života. Jak dítě roste, poznává rozumové důvody toho, co mu rodiče říkají, a pomocí svého rozumu se drží dobrých životních návyků. Když dítě dospívá, přebírá ve svém rozhodování více zodpovědnosti a rodiče mu ponechávají stále větší svobodu.

Čím více se dokážeme ovládat, tím více dokážeme svou svobodu moudře využít, a tím více jí také máme mít.

Stanovení cílů

Všechny naše cíle by pro nás měly být určitou výzvou – a přesto zůstat reálné. Stanovíme-li si reálné cíle, poznáme, jak každé naše vítězství buduje a rozšiřuje naše sebeovládání a umožňuje nám sklízet plody zdravých návyků. Život je však složitý a v mnoha ohledech omezený. Můžeme si stanovit zdánlivě reálný cíl, který nám nakonec zhatí nějaká nepředvídaná okolnost. Naplánovanou dovolenou může překazit nemoc, léta plánovanou stavbu domu znemožní inflace nebo zvýšení daní. Taková zklamání bychom však nikdy neměli brát jako osobní neúspěch.

Vhodná motivace

Naše chování je motivováno a řízeno mnoha faktory. Některé jsou pozitivní a naše životy obohacují, jiné jsou negativní a působí spíše ničivě. Můžeme být buď jejich pány, nebo otroky. Většina lidí naneštěstí žije jako větrem se klátící třtiny. Podléhají svému prostředí a tlaku svého okolí. Bojí se postavit proti proudu. Přitom naše životy mohou být i jako plachetnice. Nemusíme se plavit jen po větru. Jednoduchou změnou polohy plachet a s trochou práce můžeme tentýž vítr využít, aby nás zanesl tam, kam chceme. To vše závisí především na správné motivaci.

Mnoho našich životních problémů je způsobeno zlozvyky získanými vlivem negativních motivačních činitelů. Příkladem může být nátlak okolí. To platí zvláště o dospívající mládeži, ale i o mladších dětech, které chtějí užívat drogy, kouřit a pít, protože to dělají ostatní. Začínáme-li chápat, co nás motivuje k určitému chování, zjistíme, že změna takového chování je mnohem jednodušší, než jsme čekali. Potom je snazší nahradit zlozvyk nějakým prospěšným zvykem. Proto je tak důležitá pozitivní motivace.

Jedním z nejsilnějších činitelů pozitivní motivace je pocit, že náš život má smysl, vědomí určitého životního poslání. To nám dodává vědomí vlastní hodnoty, což je při rozvoji sebeovládání velice silný motivující faktor. Rozvoj sebeovládání také silně ovlivňují pozitivní prožitky – radost, klid, víra, důvěra, vděčnost a nepřítomnost pocitu viny. Avšak největším motivátorem je láska.

Láska – nejsilnější motivace

Opravdová láska vede k plnému životu. Nikdo z nás se s ní však nerodí a my sami ji nemůžeme ve svém srdci vytvořit; projevuje se podle toho, jak ji přijímáme a jak jí umožňujeme, aby se v našem životě projevila.

Novorozené dítě se považuje za střed světa, kolem kterého se všechno otáčí. Zabývá se především naplňováním svých vlastních potřeb. Postupně, v době svého růstu, si začíná uvědomovat lidi a věci ve svém okolí. Ačkoli se rodí se schopností milovat, umění milovat se musí nejprve naučit od svých rodičů a přátel. První láska, kterou se naučí, spočívá v reakci vrátit to, co díky svým rodičům samo zakusilo. Nikdo nemůže milovat, pokud lásku už předtím nezakusil. Základem dospělé lásky je dávat a nic nežádat jako odměnu. Stát se dospělým vlastně znamená zbavit se sobeckosti.

Řekové měli na popis lásky mnoho slov. Řečtina používá zvláštní výraz pro lásku mateřskou, bratrskou, romantickou, sebelásku a konečně agapé. Agapé není založena na emocích a pocitech, ale spíše na principech, na zásadách. Tento typ lásky si neklade žádné podmínky. Je základním motivátorem sebeovládání. Agapé můžeme získat jen tehdy, sloučíme-li božskou pomoc a lidskou spolupráci. Agapé je plodem Božího Ducha. Nezná sobectví a nežádá nic na oplátku. Je pravým opakem narcisismu, tedy lásky k sobě.

V aréně světa

V každé době se vyskytly osobnosti, které přijaly lásku jako princip svého života, a získaly tak díky tomu obdivuhodné sebeovládání. V mnoha případech to byli lidé, kteří změnili chod dějin, a tak pomohli ke konečnému vítězství dobra nad zlem.

Největším příkladem sebeovládání je ten, který doslova změnil lidský kalendář a rozdělil dějiny světa na dvě epochy. Narodil se v chudobě, neměl žádné formální vzdělání a na Zemi nedosáhl žádného postavení nebo slávy. Měl jen hrstku následovníků a podle svých vlastních slov neměl, kde by hlavu složil. A přesto uskutečnil světovou revoluci. Jeho slova jsou už po dva tisíce let opisována a citována. Jeho příklad lásky a sebeovládání změnil k lepšímu miliony životů, dal naději bojujícím, důvěru umírajícím a sílu slabým.

Ježíš Kristus přišel ukázat cestu pravdy a lásky. Jeho život byl příkladem odvahy a soustředění na velký cíl: uvést nás v soulad s Božím zákonem lásky. Zlomil dokonce i pouta smrti, nadzemskou silou, která mu jako člověku dodávala sebeovládání. Ježíš svým pozemským životem prokázal, že tutéž sílu může využít každý, kdo denně hledá pomoc u Boha. Část této síly nabízí každému, kdo o to požádá.

Vernon W. Foster: Newstart