Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Rodičem je lehké býti ...

Pokud ovšem nepřijdou problémy. Když bylo mému synovi patnáct let, odstěhoval se do internátu. Bylo to období, kdy jsme měli minimální vliv na jeho vývoj, protože dojížděl domů jednou za čtyři až šest neděl. Při jedné z jeho návštěv mi řekl: "Co bys na to řekla, kdybych si nechal obarvit pruh vlasů na zeleno".
|
Typ článku: Články

Pochopitelně, že se ve mně všechno sevřelo - už jsem přemýšlela, jak na to budou reagovat moji přátelé v okolí a mé církvi. A touha zakázat mu to byla velká! Myslela jsem si, že by asi poslechl, ale vyvolalo by to v něm rebelii. A tak jsem místo toho se smíchem prohodila: "Když chceš vypadat jako šašek, tak si to klidně udělej!" Naštěstí nikdy k tomu nedošlo a já nemusela ten problém opravdové změny řešit.

Humorný přistup vylehčuje situaci. Pomáhá nám, rodičům, nevidět vše okamžitě tragicky, poskytuje nám časový prostor k tomu, abychom se zamysleli nad svojí reakcí. Nikdy nereagujte pod vlivem emocí. Dvakrát, třikrát se zhluboka nadechněte, uvolněte své napjaté svaly a zamyslete se nad svojí vlastní bývalou touhou nelišit se v ničem od svých vlastních vrstevníků tehdejší doby.

Vzpomínáte si na to období, kdy jste byli těmi teenagery a chtěli jste si všechno vyzkoušet a jak jste toužili být součástí všeho dění? Vzpomínáte si na ten pocit sebedůvěry a síly, který vás naplnil, když jste si něco sami vyzkoušeli?
Teenager potřebuje tu bezprostřednost a spokojenost z osobního odhalení daleko víc, než zkušenost někoho jiného. Pochopitelně, že touha po osobní nezávislosti a kontrole může vést ke konfrontacím a nerozvážným rozhodnutím. Protože máte strach o svého teenagera, chcete ho ochránit před špatnými vlivy, kterým bude vystaven.

Je to velice těžké si říct "tak si to vyzkoušej" a vidět svého syna nebo dceru, jak se "řítí" do chyby i přesto, že sami ze své vlastní zkušenosti víme, že ty nejhorší chyby jsou těmi nejlepšími lekcemi. Co se sám člověk naučí, zůstane v jeho mysli a ovládne jeho názory a chování po celý život.

Změna v životě dítěte nebo v životě rodiče?
To, na co si musí rodič zvyknout, je být zrovna tak dobrým posluchačem, jako je "disciplinátorem". Je nutné, aby v době dospívání dětí prošel také rodič změnou - z rodiče ochránce se musí stát rodič rádce. Vaším cílem je podpořit takové druhy zkušeností, které pomohou vašemu dítěti nabýt narůstající pocit sebedůvěry, schopnosti a jistoty směru a cílů.

Jestli má teenager vyrůst v člověka, jehož život je úspěšný, musí se naučit spoléhat na svá vlastní rozhodnutí a schopnosti.

Proto buďte k dispozici svému teenagerovi, když si chce s vámi povykládat o tom, k čemu došlo a pomozte mu v hledání odpovědi na to, jak tomu příště předejít nebo jak výsledek zefektivnit.

Jak se můžeme postavit stranou a přitom stát v první linii?
Snad vám s tímto problémem pomohou následujících myšlenky:

dělejte něco spolu - zůstaňte zainteresováni na životě svého teenagera, podporujte soběstačnost ve svých dospívajících dětech;
pomozte jim vybrat si takové cíle, které by nebyly pro ně ani příliš lehké, ani příliš těžké,
pomozte jim aktivně se zapojit do výběru svých cílů a ne být pouze pasivními přihlížejícími,
vyvarujte se toho, abyste se chovali jako ti, kteří všechno ví a všechno znají. Nadřazené "dospělácké" chování staví bariéru mezi rodiče a děti.

Neříkejte: "neříkal jsem ti to?", "přijdeš na to, až budeš starší", "kolikrát ti to mám opakovat", "až budeš starší, tak mi poděkuješ" apod. Místo toho pomozte dítěti zamyslet se nad tím, k čemu došlo, nad pocity, které v něm převládají, nad svým názorem a veďte ho k tomu, aby umělo prožitek právně vyhodnotit a pomozte mu poučit se jak z dobrých, tak špatných zkušeností.

Vzpomeňte si, jak jste v té době (možná, že vy ne, ale převážná většina z nás ano), byli na své rodiče tvrdí. Vzpomeňte si na ten nátlak, který jste vyvinuli a jak jste byli ochotni dát čím dál méně ze sebe, zatím co jste očekávali víc a víc od nich. Většina z nás se později diví, jak je možné, že byli tak trpěliví a ochotní pomoct. Chtěli jsme prosadit svou a jak už tomu u většiny z nás bylo, přinutili jsme je svým chováním k tomu, že byli tvrdšími disciplinátory než opravdu chtěli. Nebo se stáhli do ústraní, vyhodili ruce do vzduchu a nechali nás dělat co, co se jsme si umanuli.

Vzpomeňte si na to a uvědomte si, že teď je na nás, abychom snesli všechen ten nátlak a protest, často i nevraživost, které jsou někdy clonou lásce, která těm zkouškám nakonec dává smysl.

Není to lehké být rodičem teenagera, který hledá nezávislost, oddělení od rodiny a přitom stále ještě v ní hledá hodnoty, které mu pomohou pomoci v jeho vyspívání. Je důležité si uvědomit, že před lety jsme to byli my, kteří se rozhodli být rodiči (někdy to přišlo neplánovaně, ale faktem zůstává, že rodiči jsme se stali) a od té doby jsme se museli každým dnem něco nového o rodičovství naučit.

PhDr. Petr Škrla, Magda Škrlová, zpracováno podle zkrácené verze programu "Alkohol, drogy a vaše děti".

Počet přečtení: 3110
Datum: 2. 7. 2007