Příliš brzy příliš sexy | Prameny zdraví

Příliš brzy příliš sexy

V průběhu oněch čtyř let, co jsem pracoval na své knize, jsem o situaci dnešních dívek mluvil snad s každým, kdo byl ochoten mě vyslechnout: s holičem, taxikářem, sousedy v letadle. Přátelé příbuzní i kolegové stále opakovali jednu a tutéž věc: dívky dospívají příliš rychle.

Příliš brzy příliš sexy

Rubrika: Děti a rodiče | Typ článku: Články

Příznaky tohoto jevu znají všichni rodiče. Většina osmiletých dívek se už zabývá svou postavou. Jsou dvanáctileté dívky, které nevyjdou z domu bez make-upu. V časopisech pro deseti- až čtrnáctileté dívky se rozebírá orální sex. Sami jsme to dopustili, aniž bychom se pídili po tom, jestli je to dobrý nápad. A jak je vidět, není. Dívky ještě nikdy nebyly tak nejisté jako právě dnes. Jsou permanentně posedlé tím, jak vypadají a jestli jsou dost „sexy“. Některé dívky nemyslí skoro na nic jiného.

Hodnocení dívek a žen podle toho, jakým zdrojem potěšení jsou pro své okolí, jak si stojí jako „produkt“ v konkurenci ostatních, vyvrací celé ženské pokolení ze základů. Sexualizace – vnucování sexuální identity někým zvenčí – je termín, který se původně používal v souvislosti se zneužíváním dětí; dnes tento problém vidíme na každé základní škole.

Pojďme si popovídat o tom, jak by to mělo být. Když se mladý člověk probudí do nové životní fáze zvané puberta, začne jeho sexuální povědomí růst bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. Děje se to pomalu, svou roli hraje přirozený stud či obezřetnost, která dává věcem zvládnutelné tempo.

Jako příklad můžeme uvést posedlost předpubertálních a pubertálních dívek chlapeckými kapelami nebo zpěváky, kteří nevyzařují zhola nic sexuálního. Takové vzhlížení jim pravděpodobně umožňuje prožívat své něžné city pozvolna, a ne jako o překot, dává jim to pocit soukromí a bezpečí.

Dívky v předpubertálním věku začínají tím, že chlapce stěží snesou, později v pubertě jim začnou připadat zajímaví, ale otravní, až nakonec – když dospějí – najdou jednoho nebo dva, s nimiž dokážou vytvořit příjemný přátelský vztah. Při troše štěstí se začlení do nějaké skupiny, kde si nacvičí komunikaci a získají zkušenost s různými typy povah u chlapců v nejrůznějších situacích. Když pak potkají mladého muže, s nímž je legrace, je milý, umí si povídat, který je ani nikoho jiného nesráží, začnou třeba pociťovat touhu dát se s ním dohromady a „chodit“ s ním.

Začátky vztahu doprovází obezřetnost a testování. Mladá láska je totiž plná objevování a zkoumání, kdy dva lidé ruku v ruce s tím, jak mezi nimi roste pouto důvěry, postupně odhalují svou intimitu. Je to jedno z nejsladších období v životě, člověk se cítí plný života a svět se jeví jako nádherné místo.

Právě tehdy napáchá sexualizace dětí největší škody. Média jim vtloukají do hlavy, že je třeba být sexy, v televizi a ve filmech vidí vzory, pro které sex vůbec nijak nesouvisí se vztahem, a potom uvěří tomu, že sex je způsob, jak získat lásku. V důsledku toho se dnes děti nechovají tak, jak chtějí, na základě svých vnitřních signálů, ale podle toho, jak myslí, že by se měly chovat.

Myslí si, že když se nepodvolí, jejich partner půjde jinam. Během sexu nejsou dospívající uvolnění ani vzrušení, ale plní hluboké úzkosti a obav, jestli podají dobrý „výkon“ ve srovnání s ostatními a jaké triky a fígle se od nich očekávají. Tato generace byla okradena o část života, která má být krásná a zlomová. Je to hrozná ztráta.

Na dotazy odborníků dívky odpovídají, že sexuálně žijí často proto, aby byli jejich chlapci spokojení. Pro mnoho z nich je takový akt prázdný a neuspokojivý. Tak jako ženy v minulém století, jejichž postoj vystihovalo heslo: „Lehni si na záda a mysli na Anglii“, i dnešní dívky jsou smířené s tím, že sex je pouhá nutnost. Mnohé dívky se prostě hodně opijí, aby to pak bylo pro ně jednodušší a méně se jich to týkalo.

Když vědci z univerzity La Trobe v Melbourne prováděli v letech 2002 a 2008 rozsáhlý opakovaný výzkum na téma sexuality dospívajících, zjistili něco velmi znepokojujícího. Průzkum odhalil, že procento dívek, které měly ještě na škole několik partnerů, se za zmíněných šest let zdvojnásobilo. V delším časovém úseku – za posledních 30 let – se tato skupina rozrostla přibližně ze čtyř na 20 procent z celkového počtu dívek a tento trend nevykazoval žádné známky zpomalování. V době, kdy čtete tyto řádky, bude pravděpodobně ještě vyšší. Několik partnerů bylo definováno jako tři a více. Před sedmnáctým rokem věku.

Dívky dnes v důsledku mnohem víc trpí infekcemi, včetně chlamydie, která může mít vliv na jejich plodnost. Vlna zájmu o orální sex zase vede k mnohem vyššímu výskytu rakoviny úst a krku.

Jak zarazit toxickou lavinu

I když si to neradi přiznáváme, jsme „stádní tvorové“. Jsme silně společenští, a tak se inspirujeme tím, co naše okolí považuje za normální. Dnes však inspirace a impulsy nepřicházejí od skutečných lidí, ale z médií: z televize, filmů, hudebních klipů, časopisů a internetu. Za posledních padesát let – a zejména za posledních deset let – jsme se posunuli od trávení několika hodin denně s rodinou, s příbuznými a přáteli k tomu, že jsme mnohem déle doma, izolovaní jeden od druhého. Podle některých autorů tráví dnešní dívky se staršími dospělými pouhou pětinu času, který s nimi trávily před 50 lety. Když babička bydlela ve vedlejším domě a několik tet a maminčiných kamarádek žilo ve stejném městečku, dívky si mohly se staršími a moudrými ženami často povídat.

Dnes je všechno jinak. Místo abychom si povídali se sousedy, díváme se na Sousedy (australský TV seriál), a místo času stráveného se skutečnými přáteli sledujeme Přátele (americký TV seriál).

My dospělí máme televizi (možná) jako zábavu, ale naše děti ji používají ze zcela jiného důvodu: aby zjistily, jaké chování je normální. A to, co vidí, je samozřejmě normálnímu chování dost vzdálené. S každým rokem jsou televizní pořady více sexuálně explicitní, násilné, hrubé, vulgární a citově rozervané, aby si udržely naši pozornost. Postavy musejí být stále krásnější a přitažlivější, aby se na ně lidé nepřestali dívat. Takže to, co je jako normální prezentováno v televizi, je v obrovském rozporu se skutečným životem.

Reklamy v televizi a v časopisech mají na dívky obzvláště zákeřný vliv. Celosvětový objem obchodu se zbytečnostmi pro předpubertální a pubertální dívky dosahuje každoročně miliard dolarů. Jsou to věci, které dřívější generace dívek nikdy nepotřebovaly a ani na ně nepomyslely – šminky, pleťová a vlasová kosmetika, móda a obuv, která se hromadí ve skříních. Před dvaceti lety šla dívka večer za zábavou klidně v džínách a v čistém tričku. Dnes jí pečlivá příprava zabere hodinu času, aby vůbec mohla vyjít mezi lidi. I hračky a hry pro malá děvčátka se týkají módy, krásy, modelingu a toho, jak být sexy.

Cílem reklamy je útočit na naše duševní zdraví – zneklidnit nás a vzbudit v nás nespokojenost. Chcete-li dívce, ať už čtyřleté nebo čtrnáctileté, prodat nějaký výrobek, musíte ji nejprve znejistět – ohledně jejího vzhledu, přátel, oblečení, váhy, pleti nebo vlasů. V tom všem může potenciálně selhat či být nedokonalá.

Televize, časopisy, billboardy a hudební klipy hrnou tohle poselství o důležitosti vzhledu na naše dívky na každém kroku. Výsledkem je, že vzhled se stal prvotním zájmem dětí, které by o něm neměly přemýšlet ani vteřinu.

Oblečení se kdysi nosilo proto, aby na člověka nefoukalo! Dnes matky naříkají, že je téměř nemožné koupit předpubertální nebo pubertální dceři oblečení, které by nebylo příliš odhalující. Musel jsem se smát (i když je to spíše k pláči), když mi kolegyně, která pracuje se sexuálními pracovnicemi, vyprávěla, jak jsou její klientky naštvané, protože mezi dívkami na ulici jsou jen stěží k poznání. Sedmnáctileté dívky se totiž oblékají stejně jako ony.

Po jedné přednášce, kterou jsem měl v australském Sydney, mě obklopila skupina mladých lékařek. Vyprávěly mi o tom, že je dospívající dívky často žádají o plastickou operaci stydkých pysků. Jsou to dívky, které viděly nějaký pornofilm nebo pornografické fotografie a mají obavy, že vypadají „neupraveně“. Americký kongres porodníků je tímto trendem natolik znepokojen, že vydal varování před vedlejšími účinky včetně poškození nervů, bolestivého koitu, srůstů a bolestivých jizev.

Pozvali byste někoho, kdo vypadá strašidelně, k sobě domů, aby vám děsil děti a nutil je koupit si věci, které nepotřebují, kvůli problémům, které nemají? Jako rodič máte zodpovědnost za citové bezpečí vašeho domova. Vy musíte rozhodovat o tom, kdo a co smí dovnitř, ať už dveřmi nebo prostřednictvím televize či internetu. Média si chtějí přivlastnit myšlenky vaší dcery; vy to nesmíte dopustit.

Co s tím můžeme udělat?

Internet získává navrch v pubertě, ale televize je hlavní učitel během formativních let, kdy jí děti věnují tisíce a tisíce hodin svého času. Je tam, v rohu místnosti, někdy i v jiných místnostech. Je jako třetí rodič. Co naše děti učí? Odborníci zjistili, že sděluje šest zásadních myšlenek:

Vzhled je na tobě to nejdůležitější. – Tvoje tělesná charakteristika (postava, váha, pleť, vlasy, zuby, barva, vůně) není nikdy dost dobrá. – Výměnou za sex získáš lásku a pozornost nebo moc. Je to především platidlo. – Je normální vyspat se s někým, koho ani pořádně neznáš nebo nemáš ráda. – Svět je děsivé, osamělé, nebezpečné a soupeřivé místo. Pospěš si, nebo prohraješ závod. – Všechny tvé životní potíže se dají vyřešit tím, že si něco koupíš.

Jestliže s těmito sděleními nesouhlasíte, je čas jednat. Nikdy není příliš pozdě. Je jen na vás, která média si pustíte do domu. Naučte se dávat svým dcerám najevo, že jsou milované a vám drahé a že jejich identita se nezakládá na tom, jak vypadají. Budujte v nich dlouhodobě cit pro společenství a pocit sounáležitosti s ostatními dospělými a jejich činnostmi. Pojistíte tak, že získají dostatečnou sebedůvěru. Všechno dohromady to funguje, jen je třeba mít oči otevřené.

Z knihy Steve Biddulpha Tajemství výchovy dívek. Vydalo nakladatelství Portál.

Počet přečtení: 2 906 Datum: 25. 1. 2015