Před deštěm | Prameny zdraví

Před deštěm

Předpotopní svět neznal déšť. Věříme-li biblické zprávě, dá se to dokázat jednak veršem: (I. Mojžíšova 2,5.6) "... neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm ... Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch," a dále tou skutečností, že se poprvé objevila duha na obloze až po potopě.

Před deštěm

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Vznik duhy je dnes dokonale objasněn. Jedná se o rozklad bílého světla na jednotlivé světelné vlnové délky a to tím, když svítí slunce a současně prší. Sluneční paprsky potom procházejí přes kapičky vody a tím dochází k jejich rozkladu na spektrální barvy. Kdyby v průběhu předpotopní doby pršelo, tak by musela nastat okolnost, že by se objevila duha.

Další dedukcí lze připustit i tu myšlenku, že v předpotopním světě nebyly ani vodopády, neboť tam za slunečního počasí vzniká rovněž duha. To by znamenalo, že v tu dobu nebylo žádné skalnaté pohoří, které by mohlo dát vznik vodopádům. Voda, která se přes den z moře odpařila, kondenzovala v průběhu noci a ve formě mohutné rosy zavlažovala zemi. Z toho také potom vyplývá, že nebylo bouřek, vichřic, nebyly záplavy, nebylo zemětřesení, ani vulkanické činnosti.

Netvořily se fosilie
Za takových ideálních podmínek, kdy nevznikaly žádné katastrofy, se nemohly ani vytvářet žádné fosilie. Organismy, které zmíraly, se přirozeným způsobem rozkládaly a tlely. Maximálně mohly nějaké stopy zanechat mikroorganismy a nejjednodušší jednobuněční živočichové. Tak je možné vysvětlit záhadu, kterou marně řeší evolucionisté, že se totiž život objevuje bezprostředně až v kambriu.

V sedimentech kambria se nalézají miliardy a miliardy fosilií vysoce komplikovaných živých organismů. Nalézáme mezi nimi houby, korály, medúzy, červy, měkkýše a korýše. Tito živočichové jsou tak vysoce a komplikovaně organizováni, že by podle opatrných evolučních odhadů potřebovaly nejméně 1,5 miliardy let, aby se vyvinuly.

Co se však nalézá v horninách, které jsou starší než kambrium? K tomuto problému se vyjadřuje geolog Axelrod: "Ani jediná jednoznačně vícebuněčná fosilie nebyla nikdy nalezena v prekambrických horninách... Dnes je známo mnoho ložisek sedimentárních hornin, které bez přerušení jsou bezprostředně pod vrstvami kambrickými se spoustou vícebuněčných fosilií. Tyto sedimenty by se očividně hodily pro uchování a zachování fosilií, neboť jsou často identické s vrstvami nad sebou obsahujícími fosilie, a přece se v nich žádné fosilie nenalézají."

Tak došlo podle fosilních nálezů k náhlému a velkému propuknutí života na vysokém stupni organizovanosti. Nalezené fosilie nedávají ani v sebemenším náznak, že by tato kambrická zvířena pocházela z nějakých předešlých předků. Nebyla nalezena ani jedna fosilie, na níž by se dalo pohlížet jako na přechodnou formu mezi jednotlivými kmeny zvířecí říše. Při svém prvním výskytu byly tyto typy měkkýšů už stejně jasně rozlišeny jako dnes. Tak byli trilobiti vždy trilobiti, ramenonožci byli vždy ramenonožci, koráli nebyli nikdy nic jiného než koráli, medúzy byly vždy medúzy atd.

Ta skutečnost, že v kambrických vrstvách se nenalézají vyšší živočichové - obratlovci a savci, neznamená, že by v tu dobu ještě neexistovali. Z hlediska biblického a z hlediska potopy se to dá lehce vysvětlit tím, že první vody, které přišly na svět, spláchly pouze malé živočichy. Vyšší formy života mohly tomuto prvnímu náporu ještě utéci.

Živočišná říše
Horniny a v nich uchované fosilie svědčí o tom, že v předpotopní době, tedy za celosvětově příznivých klimatických podmínek, bylo větší rozšíření organismů do všech částí země, existovala větší rozmanitost druhů a odrůd, nežli kdykoliv potom na Zemi a živočichové dorůstali do větší výšky a objemu, než je tomu dnes.

Např. ve státě Alberta v Kanadě jsou nalézány kostry dinosaurů různých druhů v tisících exemplářích, od velikosti kohouta až po obludy třicet metrů dlouhé. Na území Kansasu v USA byly nalezeny pozůstatky vodního plaza, který je asi patnáct metrů dlouhý. Pokud jde o létající plazy, byla nalezena kostra s hlavou dlouhou téměř jeden metr a s rozpětím křídel přes šest metrů. Brontosaurus byl největším zvířetem předpotopního světa. Jeden takový exemplář tohoto prehistorického giganta je v muzeu v New Yorku. Je dvacet tři metrů dlouhý a podle odhadu přírodovědců by vážil asi třicet osm tun.

Byly nalezeny zkamenělé hlemýždí skořápky o průměru až padesát centimetrů. Některé pravěké kobylky mají rozpětí křídel až osmnáct centimetrů, některé vážky těla dlouhá až čtyřicet osm centimetrů a rozpětí křídel šedesát jedna centimetrů. Ve státě Alberta v Kanadě byly nalezeny zkamenělé pozůstatky prehistorického netopýra, který má rozměry naší ovce s hlavou podobnou krokodýlí hlavě a s rozpětím křídel 4,5 metru. Atd. atd.

Největší zoologické zahrady se svými živočichy posbíranými ze všech koutů světa jsou ubohými sbírkami ve srovnání se živočišstvem, které dříve žilo na naší zemi. Prof. Walace má pravdu, když praví: "Je proto zřejmé, že žijeme ve světě ochuzeném po stránce zvířeny. Neboť největší a nejpodivuhodnější druhy zmizely."

Všichni živočichové v předpotopní době žili ve zcela jiných klimatických podmínkách, než jsou dnes. Tato skutečnost vedla k tomu, že se vytvářely jiné poddruhy, jejichž fosilní pozůstatky dnes klasifikujeme jako vymřelé druhy určitých zvířat. Ty skutečně vymřely, neboť při potopě byly zachráněny jen základní typy čeledí. Po potopě nastaly zcela odlišné klimatické podmínky, které vedly k vytváření nových poddruhů, s kterými se setkáváme dodnes.

Bujná vegetace
Předpotopní flóru si lze určitým způsobem představit na základě fosilních nálezů z uhelných slojí, které jsou roztroušeny po celé zemi, včetně obou polárních oblastí.

Studium hornin a jejich rostlinných fosilií nám zřetelně ukazuje, že před potopou byla podstatně větší rozmanitost rostlin. Druhy rostlin, ještě dnes existující, rostly do mnohem větší výšky než dnes a byly rozšířeny po celém povrchu země. Byla tu taková hojnost a tak bujný vzrůst rostlinstva po vší zemi, že si těžko o tom všem dnes můžeme udělat reálnou představu. Pozůstatky stromů, jako dubů, buků, myrt, vavřínů, ořechů, palem, banánovníků, magnólií, chlebovníků, vinné révy, sekvojí atd. se nalézají nejen v pásmech tropických, ale také byly nalezeny na Aljašce, v Grónsku a polárních oblastech.

O původu uhlí bylo již mnoho diskusí a názorů. To, že je pozůstatkem dřívější rostlinné říše, zvláště pak stromů, je bez diskuse - svědčí o tom tisíce důkazů. Jedním z problémů je však pro vědce obrovské množství vegetace, které se muselo nahromadit, aby dalo vznik tak silným uhelným slojím.

Bylo odhadnuto, že po vznik sloje uhlí o tloušťce třiceti centimetrů je třeba vrstvy čerstvého vegetačního materiálu o síle přes čtyři metry. Jsou známé uhelné sloje o tloušťce až patnácti metrů, což znamená, že se tam muselo nahromadit přes dvě stě metrů do výšky rostlinného materiálu, a to je z hlediska pozvolného ukládání zcela nereálné. Některá uhelná ložiska v Americe zabírají přes milión čtverečních kilometrů. Kolik si vyžádaly tyto sloje původní vegetace je naprosto nepředstavitelné. Dá se to vysvětlit pouze na základě velmi rychlého nahromadění v době celosvětové potopy.

Kdybychom se mohli přenést do předpotopních lesů, z nichž vzniklo uhlí, stěží bychom uvěřili, že jsme na naší planetě. Obrovské plavuně dosahovaly pro nás naprosto nezvyklých výšek více jak sto metrů. Stromovité kapradí bylo velmi hojné, některé z nich mělo semena velká jako slepičí vejce. Obrovské přesličky rostly až do výše dvaceti metrů s kmenem o průměru až jednoho metru. Nejpozoruhodnějším faktem těchto dávných lesů však je, že vyrostly ve stejném, mírném podnebí na celé naší zemi. Palmy rostly hojně až v Dakotě v Severní Americe, cykasy, magnólie a fíky rostly i na Aljašce.

Skutečnost, že kmeny v uhelných ložiscích neukazují obvyklé letokruhy dosvědčuje, že nebylo střídání ročních období a že podnebí bylo teplé a vlhké.

Z knihy ing. Blahoslava Balcara "Tajemství potopy". Knihu vydalo nakladatelství Nový život

Počet přečtení: 2 487 Datum: 1. 1. 1970