Nesnažte se něco řešit, jen naslouchejte | Prameny zdraví

Nesnažte se něco řešit, jen naslouchejte

Jak se můžete stát chápajícím manželem? Vaší nejmocnější zbraní jsou vaše uši. Jednoduše své manželce naslouchejte. S velikou pravděpodobností tak získá pocit, že jí rozumíte.

Nesnažte se něco řešit, jen naslouchejte

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Pouhé naslouchání však obvykle není manželovou silnou stránkou. Umí spíš analyzovat, dávat odpovědi a řešit situaci. Nic netušící manžel nedešifruje snadno zprávy, které mu jeho žena posílá, když k němu přichází se svými problémy.

Názorným příkladem je epizoda z doby, kdy jsme spolu se Sárou chodili ještě za studií na Wheaton College. Učila se španělsky a šlo jí to velice dobře. Když jsme jednou seděli v knihovně, začala mi vyprávět o svých těžkostech na hodinách španělštiny. Pozorně jsem ji vyslechl, než mi všechno vypověděla, a pak jsem řekl: „Dobrá, začnu na tom pracovat. Řešením je vytvořit si studijní plán. Rozdělíme ti každou lekci na menší části a každý den se naučíš kousek“. Okamžitě jsem se pustil do vytváření studijního plánu pro Sáru.

Za několik minut jsem byl hotov. Vzhlédl jsem od stolu, ale Sáru jsem nikde neviděl. Přehlédl jsem očima knihovnu a spatřil ji, jak se od srdce spokojeně směje se svými kamarádkami. Aniž jsem tušil, co se děje, říkal jsem si: To už jsem její problém nějak vyřešil?

Zachytil jsem tedy Sářin pohled a kývl na ni, aby ke mně přišla. Za chviličku byla u mě a sedla si vedle mě se šťastným výrazem ve tváři. „Vyřešil jsem tvůj problém se španělštinou?“ zeptal jsem se jí. – „No, ne tak docela.“ – „Tak proč se tváříš tak spokojeně?“ zajímalo mě. – „Prostě jsem potřebovala, aby mě někdo vyslechl,“ odpověděla mi s širokým úsměvem. „Teď mi je líp.“

Nějak se mi podařilo dát Sáře přesně to, co potřebovala – naslouchající ucho. Samozřejmě jsem se pak snažil její problém „vyřešít“, ale jí se ulevilo, ještě než jsem s tím začal. Můžete říci, že jsem měl tehdy víc štěstí než rozumu.

Pokud jako manžel pochopíte, že manželčiny problémy nemusíte vždycky řešit, uděláte na cestě empatie a porozumění veliký krok. Navíc si tím ušetříte spoustu času a těžkostí.

Potřebuješ řešení, nebo moje ucho?

Během těch let se mi být dobrým posluchačem dařilo někdy lépe, jindy hůř. Když ke mně ale Sára přijde s nějakým svým břemenem, naučil jsem se položit jí dvě otázky. Ta první je: „Souvisí to nějak se mnou?“ Na ni mi obvykle odpoví: „Ne, ne, ne.“ Moje druhá otázka je ve skutečnosti důležitější: „Potřebuješ řešení, nebo naslouchající ucho?“ V tu chvíli mi Sára může říci a většinou i řekne: „Stačí, když mě vyslechneš.“ A tak ji vyslechnu. Když mi Sára řekne o svém problému, větším nebo menším, uleví se jí. Odchází s pocitem, že jí rozumím a že ji mám rád.

V poradenské praxi a na konferencích se setkávám s mnoha muži, kterým to nedochází. To, že se snaží předkládat řešení, místo aby manželce naslouchali, je často v jejich manželství velkým zdrojem konfliktů. Tito muži přistupují k problémům jako muži.

Občas přijde jeden muž za druhým s nějakým svým problémem. Harry instinktivně ví, že se na něho Sam neobrací proto, aby si mohl ulevit od svých emocí. Ví, že Sam nedoufá, že ho prostě vyslechne. (Někoho, kdo by ho pouze vyslechl, bude muž chtít jenom v opravdu vážné krizi, protože tehdy bude úplně na konci sil.) V devadesáti pěti až devadesáti osmi procentech však spolu muži mluví o svých problémech proto, že potřebují pomoci. Harry tedy řekne: „A vyzkoušel jsi tohle?“ a nastíní možné řešení. „To je dobrý nápad,“ řekne Sam. „Díky moc.“

Jak vidíte, muži věří, že druhým pomáhají tím, když řeší jejich problémy. Je dobře známo, že muži a ženy se od sebe v testech schopností výrazně liší. Muž má značné analytické schopnosti, zatímco žena vyniká ve verbálních dovednostech.

Poté, co Harry pomůže Samovi, může přijít domů, kde se na něho s nějakým problémem obrátí jeho manželka. Protože mu to se Samem tak dobře vyšlo, snaží se řešit její problém, ale na oplátku uslyší jen: „Prosím tě, přestal bys to za mě řešit a zkusil bys mě vyslechnout?“ Jako typickému muži se Harrymu taková reakce moc nelíbí. Nemůže uvěřit, že jeho žena dokáže být tak neuctivá a nevděčná. Vždyť se jí jen snažil pomoci. Právě v tomto bodě by se však měl dát na ústup. Potřebuje se naučit tato slova: „Miláčku, potřebuješ řešení, nebo jen chceš, abych tě vyslechl?“

Není to přirozené, ale zaručuji vám, že to je účinné. Když žena přijde za svým manželem s nějakým problémem, nepřichází proto, že chce, aby jí ho vyřešil. Ve skutečnosti v mnoha případech přesně ví, co musí udělat. Přichází proto, aby se mohla svěřit, setkala se s pochopením a mohla komunikovat na úplně jiné rovině. Muži mají sklon komunikovat jen za jediným účelem: vyměnit si informace.

Když tedy žena přijde s otázkou: „Můžeme si popovídat?“, manžel odpoví: „O čem?“ Je připraven vyměnit si informace, poskytnout řešení. Ona mu však na to řekne: „Nevím, prostě si potřebuji popovídat.“ To průměrného manžela moc neuklidní. Jeho systém výměny informací se tím úplně vykolejí. Pojme podezření. Určitě mu chce kvůli něčemu vynadat.

Jenom si popovídat

Je velmi důležité vyhradit si čas na povídání si s manželkou. Může vám to připadat jako „nezávazná společenská konverzace“. Nemusíte na něj být vždycky připraven, obzvláště když po náročném dni přijdete z práce domů, ale je-li to jen trochu možné, udělejte si čas na to, abyste si s manželkou mohl popovídat. Pochopte, jak je pro ni důležité podělit se o to, co má na srdci, a vyslechnout vás. Nemusíte jí detailně vyprávět o všem, co jste dělal. Snažte se však přiblížit jí několik hlavních bodů, určitou událost, něco, díky čemu se bude cítit milovaná, protože bude upevňovat spojení s nejdůležitějším člověkem svého života.

Nezapomeňte také, že ženy s oblibou mluví proto, aby daly průchod svým emocím. Žena je propojená osobnost, a tak je jako čajová konvice hromadí v sobě všechno, co se za den událo, až se naplní její kapacita. Potřebuje část těchto pocitů pustit ven – a to do dalšího dne opravdu nepočká. Muži mají v sobě určité přihrádky. Mohou v sobě hromadit různé věci, aniž by o nich potřebovali mluvit; nevzniká v nich přetlak, jako tomu bývá u žen. Když ji necháte nezávazně s vámi mluvit a umožníte jí „upustit páru“, bude jí dobře.

Ženy také potřebují mluvit proto, aby si své pocity uvědomily. Muži obvykle vědí, co cítí, a budou o svých pocitech mluvit tehdy, když to budou považovat za nutné. Ženy naproti tomu mohou cítit spoustu věcí, ale nevědí přesně, co to je. Když začnou mluvit o tom, co se za celý den stalo, mohou se propracovat až k problému, který nedokázaly přesně označit.

Porozumění vyžaduje plánovaný čas

Se Sárou jsme v našem manželství došli do bodu, kdy jsme měli malé děti a každodenní požadavky na nás oba těžce doléhaly. Vždycky po večeři jsme proto našemu nejstaršímu synovi řekli, aby dohlédl na další dvě děti, a sami jsme se zavřeli do ložnice. Následující čtvrthodinka patřila mamince a tatínkovi a pravidlo znělo: „Nerušte, dokud neskončíme.“ Na té čtvrthodině po večeři bylo nejlepší to, že byla plánovaná. Sára věděla, že bude mít čas si se mnou popovídat a podělit se o své pocity.

V jiné etapě našeho manželství mezi námi bylo napětí proto, že mě Sára viděla vždycky jen přicházet nebo někam odcházet. Chtěla víc, než jen přechodné chvilky, aby mi mohla vyprávět o tom všem, co cítí, a tak jsme si na to vyhradili vždy jeden večer v týdnu. Napětí se vytratilo, protože Sára teď mohla vědět předem, kdy na ni budu mít čas: ve čtvrtek večer. A tak si střádala, co měla na mysli a na srdci. Doslova si dělala seznamy, a poté, co jsme se někde navečeřeli, procházela svůj seznam a povídali jsme si.

Někteří muži si teď možná říkají: „No dobře, povídali jste si – o čem?“ Pokud vaše manželka není výjimkou, nemusíte vést rozhovor; jen jí dobře naslouchejte. Nemyslete na zítřejší schůzku nebo na to, že musíte dát auto do servisu a podobně. Tu a tam reagujte na to, co říká. Například: „To je zajímavé. Jestli ti dobře rozumím, tak říkáš, že…“ Ukážete jí tak, že ji posloucháte a že vám na tom, co říká, záleží.

Existuje mnoho způsobů, jak své ženě můžete dát najevo, že se snažíte porozumět jí i tomu, s čím se každý den potýká – jako emocionální střed vašeho domova. Při každé příležitosti jí projevujte vděčnost za všechno, co dělá.

Mějte však na paměti, že potřeba ženy cítit porozumění je neukojitelná. Bude z vaší strany vyžadovat trvalé úsilí, a i když to nikdy nemůžete zvládnout dokonale, každá vaše snaha jí bude sdělovat, že ji milujete.

Z knihy Emersona Eggerichse Láska a úcta. Vydalo nakladatelství Návrat domů.

Počet přečtení: 1 604 Datum: 2. 8. 2015