Můj první atlas masa | Prameny zdraví

Můj první atlas masa

Název nové knihy Atlas masa by mohl evokovat dvě protichůdné představy: aha, další čtení, jak se snadno a rychle stát vegetariánem. Anebo právě naopak: přehled míst, kde mají nejlepší steak. Samá voda.

Můj první atlas masa

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Lákává, nicméně trochu zavádějící i odrazující obálka s kontinenty vyvedenými z masa místo toho skrývá hutnou analýzu, jak po celém světě maso vyrábíme a konzumujeme a jaké to s sebou nese environmentální důsledky.

Atlas masa překládá „masité“ téma nenáročným jazykem v sedmadvaceti dvoustránkových kapitolách, vyšperkovaných desítkami grafů a hromadou konkrétních příkladů. V grafech se pravda někdy trochu hůře orientuje a kapitoly by na sebe mohly lépe navazovat, publikace se však dá číst vyloženě na přeskáčku, aniž by došlo k jakékoli čtenářské újmě.

Atlas masa původně vydali němečtí Přátelé Země (BUND), Nadace Heinricha Bólla a renomovaný časopis Le Monde Diplomatique pod názvem Fleischatlas. Po jeho velkém ohlasu se jej rozhodli evropští Přátelé Země přeložit z němčiny do angličtiny, rozšířit jeho záběr a vydat jej v dalších zemích po celém světě. „Celý atlas je tak sbírkou článků různých autorů. Nyní přemýšlíme, jak na témata průmyslové produkce zvířat a spotřeby masa nahlížet z pohledu nové trans atlantické smlouvy, abychom zjistili, jak tento dokument ovlivní evropský trh s hospodářskými zvířaty,“ přibližuje vznik atlasu editorka Stanka Becheva. Evropští Přátelé Země nadto sledují další trendy a vývoj, aby mohla vzniknout evropská platforma zabývající se zdravou výživou, která bude požadovat snížení spotřeby masa a mléčných produktů.

Malochov zvířat + bezmasé pondělky

Oproti anglickému originálu zahrnuje český překlad i kapitolu Motýli na Valašsku a šťastná prasátka. Ta poukazuje na pozitiva neprůmyslového chovu zvířat na Valašsku: dobře se má nejen pastevec, stádo a spotřebitel, ale třeba i modrásek černoskvrnný profitující z šetrně obhospodařovaných mezí a strání. Takových míst však už našinec mnoho nenajde. „V Česku průmyslová výroba jídla navíc dostala i společenskou příchuť, když se jeden z tuzemských agromagnátů stal také předním politikem,“ dočteme se. A dlužno dodat, že v současnosti politikem nejpopulárnějším.

Český kontext je vsazen i do některých jiných kapitol, spíše však v menším měřítku. V původní podobě je ponechán přehled zajímavých mezinárodních iniciativ, například Meat Free Monday včele s Paulem McCartneym a dalšími slavnými osobnostmi, podporující ve 29 zemích bezmasé pondělky, či jedné z největších organizací sdružující 200 milionů zemědělců La Via Campesina, jejíž zastoupení u nás zatím chybí.

V návrzích řešení se dočteme i o nejnovějších trendech, jako je tzv. f1exitariánství, tedy konzumování menšího množství masa, ale z udržitelnějších chovů v kómbinaci s větším množstvím rostlinných proteinů. Nechybí ani v úvodu zmíněné téma vegetariánství a veganství, z větší části zohledňující globálně významnou roli tradičních náboženství.

Na závěr se dočteme o Společné zemědělské politice (CAP) Evropské unie, která dlouho znevýhodňovala méně průmyslové způsoby chovu hospodářských zvířat, a teprve v loňskem roce zajistila ochranu stávajících travnatých ploch – jen tak dostanou zemědělci dotace v plné výši.

Mrazicí statistiky

Nemáme tu prostor na obšírný výčet zajímavostí globálního masného trhu, tak alespoň trocha číselné koncentrace: Nejvíce masa na osobu a rok spotřebují v USA – přes 75 kilogramů, oproti tomu v Číně zatím „jen“ 38 kilogramů a v Africe průměrně méně než 20 kilogramů. Sedmdesát procent orné půdy na světě využíváme k pěstování plodin pro zvířata. V Číně se odhadem zkrmí více než sto tisíc tun antibiotik ročně, a to většinou bez kontroly. Zemědělství celosvětově spolkne 70 procent dostupné pitné vody, z toho třetina jde přímo do chovu dobytka. A do třetice 70 procent: o tolik klesl počet chovatelů prasat v USA mezi roky 1992 a 2009, ačkoli počet tamějších prasat zůstal neměnný. Zkrátka Automatic for the People.

Jeden z největších zpracovatelů potravin a provozovatelů jatek, ne příliš známá brazilská společnost JBS, porazí 85 tisíc kusů hovězího dobytka, 70 tisíc prasat a 12 milionů ptáků. A teď pozor: denně. Komerční plemena na trh s masem dodává jen několik málo nadnárodních společností; z těchto plemen pochází třetina světové produkce prasat, 85 % prodaných vajec a dvě třetiny produkce mléka; pouze tři společnosti pak ovládají 95 % trhu s brojlery. A tak bychom mohli pokračovat.

Kromě mnoha dalších hrozeb (namátkou zmiňme glyfosáty sloužící k hubení plevelů a dostávající se až do lidského organismu) však nechybí i pozitivní trendy ve výrobě a spotřebě masa. V bohatých průmyslových zemích i díky skandálům s potravinami spotřeba masa stagnuje, až mírně klesá. Naopak nedávno za stůl usedla půlmiliarda nových „raso“ z rozvíjející se Číny, Brazílie, Indie či JAR. Chov zvířat ve městech zajišťuje obživu mnoha chudých obyvatel světa, zvyšuje sociální jistoty slabších skupin a překo nává ekonomické krize.

Rozpravy o ne/chutném mase

O čem se v publikaci naopak nedozvíte? Chybí statistiky či odhady, zda by ekologičtější zemědělský systém opravdu uživil všech 7,1 miliardy lidí na planetě či na kolik by lidé měli spotřebu masa omezit, abychom mohli uvažovat o udržitelném rozvoji. To však zřejmě ani nebylo jejím účelem. Jak praví úvodní slovo: „Atlas masa má otevřít rozpravu, jak si můžeme opět užívat jídlo.“

Atlas masa. Přátelé Země Evropa a Nadace Heinricha Bolla 2014, 70 stran, prozatím dostupný na www.hnutiduha.cz v sekci Publikace.

Simona Horká, přetištěno z časopisu Sedmá generace 2/2014

Počet přečtení: 2 024 Datum: 26. 7. 2020