Minerálky bez zahálky | Prameny zdraví

Minerálky bez zahálky

Lidé si je často kupují na základě představy, že tyto vody jsou léčivé, resp. zdravé. Ale kupování minerálních vod vůbec není cestou ke zdravému životu.

Minerálky bez zahálky

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Značná část minerálních vod u nás prodávaných obsahuje velké množství sodíku. A sodík je hlavní příčinou vysokého krevního tlaku. V tom smyslu tedy minerální vody dokonce přispívají k jedné z nejzávažnějších nemocí. Samozřejmě škodlivý účinek minerálních vod je velmi malý v porovnání se škodlivým účinkem kuchyňské soli.

Představa, že potřebujeme z minerálních vod získávat určité minerální látky, je pochybná. Některé užitečné látky sice z minerálních vod můžeme získat, ale ty můžeme získat i ze stravy. Pokud už by si někdo chtěl kupovat minerální vody, tak by měl bedlivě sledovat, zda je tam malé množství sodíku, a pokud už bych měl nějakou minerální složku doporučit, tak bych každému radil, aby si vybíral ty minerální vody, v nichž je poměrně velké množství hořčíku (magnesia).

Celá koncepce získávání tekutin z minerálek je nesmírně pochybná. Vodu mohu získat z kohoutku vodovodu, v ideálním případě ze studánky v čisté přírodě. Minerální vodu anebo různé jiné vody prodávané v láhvích a získávané z hlubinných vrtů, všechny ty láhve vody je třeba dovážet z velkých vzdáleností. Na to se spotřebovává energie, spotřebovává se na to nadbytečná lidská práce. Řekněme, že denně potřebujeme vypít litr vody. Pokud si tuto vodu budeme zakupovat v láhvích minerálky nebo v láhvích přírodních vod, tak za to zaplatíme asi 10 korun. Tak za to zaplatíme zhruba stejně jako zaplatíme za 1 kilogram chleba. Čili v tomto případě by nás zajištění vody (pití) přišlo zhruba stejně draze jako zajištění jídla. Přitom za vodu z kohoutku nezaplatíme prakticky nic. To ani nepoznáme v rámci našeho účtu za vodu. Ta balená voda, voda, kterou si musíme pro uspokojení naší žízně koupit v obchodech, to je krok ke zvýšení nákladů, to je krok k větší ekologické zátěži světa, v němž žijeme, to je krok k mrhání přírodními zdroji. A přitom se produkce balené vody pro lidskou spotřebu někdy označuje za jakýsi ekologický čin.

Chceme-li ušetřit peníze, chceme-li ušetřit svůj čas (otočit kohoutkem vodovodu je rychlejší než zajít do obchodu) a chceme-li šetřit přírodní zdroje tohoto světa, tak nepoužívejme vodu z lahví kupovanou v obchodech, ale vodu z vodovodu. Samozřejmě, ta voda není zcela dokonalá. Nejdůležitější škodlivou složkou v ní jsou dusičnany. Ale škodlivost dusičnanů je neporovnatelně menší než třeba škodlivost masa, mléka, vajec a naprostá většina lidí to maso, mléko, vejce požívá. Čili mohou klidně požívat i vodu z vodovodu. Pouze úplní vegetariáni nebo téměř úplní vegetariáni by měli jakýsi důvod vodu z vodovodu nepožívat. Jenže domnívám se, že ti jsou tak moudří, že se k balené vodě neuchýlí.

Existují přístroje, které nám umožní vodu natočenou z kohoutku ještě vyčistit, zbavit ji nežádoucích složek. Z důvodů, které jsem vyslovil, bych nikomu (kromě zcela zvláštních situací) tento postup nedoporučoval. Ty přístroje jsou drahé, zabírají místo, není to příliš praktické a k tomu všemu ještě existuje nebezpečí, že přístroje sice některé škodlivé složky z vody odstraní, avšak jiné škodlivé složky do vody dodají.

Přístroje na čištění vody určené k pití i čistá voda dodávaná v láhvích ze vzdálenosti třeba stovek kilometrů, toto všechno mi připadá jako typický projev spotřební společnosti, která je zainteresovaná pouze na tom, aby na lidech co nejvíce vydělala, čili která směřuje k tomu, že to, co lidé kdysi měli zadarmo (vodu ze studánky či z potůčku), to nyní musí dostat za cenu nesmírných ekonomických nákladů. Je to opět krůček ke světu, který je stále náročnější na spotřebu energie, náročnější na spotřebu přírodních zdrojů, ke světu, ve kterém již člověk nemůže žít bez vydávání značných finančních prostředků.

Z knihy Tomáše Husáka "Stop nemocem". Vydalo nakladatelství Pragma, Praha 1, Vězeňská 3.

Počet přečtení: 3 041 Datum: 1. 1. 1970