Malý kousek tmy | Prameny zdraví

Malý kousek tmy

Nad Brnem se smráká. Město na chvíli ozáří rudé světlo zapadajícího slunce, pak se na malý okamžik setmí. Váhavě se rozžíhají první lampy pouličního osvětlení, následuje agresivní útok neonových reklam, přidávají se okna kanceláří, potom Petrov a Špilberk. Nad městem se vznáší oranžový opar umělého osvětlení, jako by slunce ani nezapadlo. Světelný smog uzurpuje noci její vládu nad městem.

Malý kousek tmy

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Ačkoli slovo smog vyvolá dojem dusivého vzduchu, světelný smog žádné dýchací problémy nezpůsobí. Jde o rozptyl umělého osvětlení v částicích zemské atmosféry, jako je prach nebo kapky vody, čímž se zvyšuje jas oblohy. Někdy se také mluví o takzvaném rušivém světle. Obecně se tímto pojmem označují všechny negativní jevy, které s sebou přináší umělé venkovní osvětlení. Intenzivní světlo velkoměst se může za vhodných podmínek v atmosféře šířit až na vzdálenost 300 kilometrů a zakrývat světlo hvězd. V největších městech uvidíte pouhým okem jen ty nejjasnější, například hvězdy Velkého vozu nebo Orionu.

Světelný smog se přirozeně váže na náš životní styl. Svůj život neorganizujeme podle východu a západu slunce, pracujeme dlouho do noci nebo se bavíme s přáteli, a k tomu všemu potřebujeme umělé osvětlení, abychom bez lucerny v pořádku trefili domů. Čím je město menší, tím méně světelného smogu produkuje. Ve středně velkých městech už spatříte desítky hvězd, za městem až stovky. A daleko, daleko od civilizace jich uvidíte i několik tisíc, možná i Mléčnou dráhu.

Každé noční světlo ovšem nemusí automaticky znamenat světelný smog, vždy záleží na konstrukci zdroje, rozptylu světla, lokalitě, v níž se nachází. Není tudíž možné přesně stanovit hranici, která by světelný smog jasně definovala. „Obecně se jedná o souhrn všech negativních vlivů, které s sebou přináší umělé osvětlení. Někde ruší jediná žárovka, jinde nemusí z nějakého důvodu vadit ani celá baterie reflektorů,“ vysvětluje ředitel brněnské hvězdárny Jiří Dušek. Byť jen uměle stanovená hranice by nicméně mohla pomoci v boji proti světelnému smogu alespoň v případě světelných reklam, osvětlení hal či parkovacích ploch. „Kdyby se stanovily hygienické limity na světlo, stejně jako dnes existují limity hluku, pak by bylo možné takové omezení zohlednit ve stavebním řízení,“ myslí si výkonná ředitelka Svazu měst a obcí České republiky Radka Vladyková.

Útok na přírodu i na člověka

Největším problémem světelného smogu samozřejmě není to, že už se nemůžeme kochat krásou hvězd. Logickým důsledkem nevhodného nočního osvětlení je narušení přirozených biologických cyklů u zvířat i rostlin. Stromy v blízkosti svítidel neshodí na podzim včas listy a poškodí je mráz. Ptáci v korunách městských stromů nespí dostatečně dlouho a hynou vyčerpáním. Migrující ptáky místo svitu měsíce upoutá velkoměsto, narazí do mrakodrapu a už se do svého letoviska nikdy nevrátí. A každý, kdo někdy večer v létě seděl na osvětlené zahrádce, ví, že jedna pouliční lampa může zabít stovky až tisíce jedinců hmyzu.

Světelným smogem ale škodíme i sami sobě. Největší problém představuje modrá složka umělého světla, která potlačuje produkci hormonu melatoninu. Modrá je přitom významnou součástí moderních zdrojů světla typu LED. Již při krátkém nočním posvícení bílým světlem, třeba z mobilu, se na devadesát minut zastaví jeho tvorba. Bez melatoninu se lidem zhoršuje kvalita spánku a častěji vzniká problém s nespavostí, zvyšuje se riziko kardiovaskulárních chorob, obezity, vysokého cholesterolu a rakoviny prsu. Světová zdravotnická organizace proto narušení biorytmů způsobené sníženou produkcí melatoninu nedávno prohlásila za pravděpodobně karcinogenní pro člověka. Světelný smog by tudíž mohl u lidí vyvolávat rakovinu.

Konec astronomie v Brně

Jak ukazuje mapa umělého jasu noční oblohy, kterou v roce 2017 vydala Česká astronomická společnost, v Jihomoravském kraji existuje jen málo míst, kde může člověk narazit na relativní tmu. Brno společně s Blanskem a Vyškovem ovlivňují svým smogem téměř třetinu kraje. „Situace v Jihomoravském kraji je dosti špatná, s výjimkou západní části Znojemska. Území zhruba mezi Vranovem nad Dyjí a Slavonicemi patří k nejtemnějším nočním krajinám v Česku. Příčinou tohoto stavu v rakouském pohraničí je poměrně řídké osídlení soustředěné v malých obcích a absence hospodářského rozvoje území v poválečné éře,“ vysvětlil Martin Škorpík ze Správy Národního parku Podyjí.

Je s podivem, že právě v Brně se nachází hvězdárna. „Od roku 1959 jsme spíše planetáriem než hvězdárnou. Tedy místem, kde je hlavní atrakcí iluze temné oblohy, kterou dokážeme předvést nezávisle na denní době i počasí. Když ji zapneme, ukážou se hvězdy a Mléčná dráha, diváci vydechnou úžasem. Kochají se pohledem na náhražku, ale do pozorovatelen je nedostaneme, tam bohužel přijde maximálně dvacetina z těch, kteří zavítají do planetária,“ posteskl si Jiří Dušek.

Tma jako chráněný druh

Na pozorování Měsíce nebo planet v Brně stačí podle Jiřího Duška dobrý výhled, víc ovšem nadšenec do astronomie neuvidí. „Mléčnou dráhu uvidíte jen v náznacích a je jedno, odkud se díváte,“ dodal Dušek. I proto se většina astronomických dalekohledů staví na odlehlých místech, například v Chile, na Kanárských nebo Havajských ostrovech či ve vesmíru.

Světelný smog samozřejmě není problém jenom Jihomoravského kraje, ale celé republiky, celého vyspělého světa. Nikde v České republice není přirozená tma. Nejhorší situace je v Praze a v ostravské aglomeraci. S nadmořskou výškou znečištění klesá, protože klesá také hustota zástavby, takže v některých oblastech na Šumavě, v Novohradských horách nebo v Českém lese je možné se absolutní tmě přiblížit. Jsou zde nejlepší podmínky pro pozorování noční oblohy v Česku, za dobré noci tam spatříte na dva tisíce hvězd. Jinak je česká krajina postižena světelným znečištěním v městské zástavbě, v průmyslových a zemědělských areálech i u dopravních staveb.

V Evropě žije devadesát procent lidí mimo přirozenou tmu, podle Mezinárodní asociace pro tmavou oblohu přichází o nerušený pohled na hvězdy osm z deseti lidí na planetě. V zemích, které jsou ekonomicky natolik vyspělé, aby si mohly svítit celou noc, se tma stává vzácností. A podobně jako se vyhlašují chráněná území pro vzácné rostlinné a živočišné druhy, odborníci začínají vyhlašovat chráněná území i pro tmu.

„V České republice existují takzvané oblasti temné oblohy, kde je noční nebe relativně nepoznamenané. V roce 2009 byla vyhlášena česko-polská Jizerská oblast tmavé oblohy, která se stala první takovou oblastí v Evropě a první přeshraniční na světě. V roce 2013 k ní přibyla beskydská, v roce 2014 manětínská oblast tmavé oblohy mezi Plzní a Karlovými Vary,“ jmenuje Jiří Dušek. V Jihomoravském kraji zatím žádná taková oblast není, nicméně by měla vzniknout v jeho jihozápadním cípu. „Mezi Slavonicemi a Znojmem se připravuje zřízení Podyjské oblasti tmavé oblohy. Menší zatížení světelným smogem je jednou z mála předností tohoto území při hranici s Rakouskem, které trpí nedostatkem pracovních příležitostí a velkou vzdáleností od měst. Pokud se vše podaří, bude možné lákat návštěvníky tohoto území na astroturistiku, podobně jako se to již dnes děje například v Jizerské oblasti tmavé oblohy. Tam ale není zdaleka tak tmavá obloha jako v jihozápadním cípu Moravy,“ vysvětluje Martin Škorpík.

Jak na světlo

Vhodné zacházení se světlem může mít pozitivní dopad na spotřebu elektrické energie. Světelný smog je totiž přirozeně spojen s jejím plýtváním. Velká část světla směřuje do míst, která by měla zůstat ve tmě. Osvětlení silnice zasahuje do oken přilehlých domů, nasvícení Petrova směřuje „pánubohu do oken“. Často se používá zastaralé nebo zbytečně silné osvětlení, naplno se svítí i pozdě v noci v místech, kde je provoz minimální. „Odstrašujícím příkladem jsou nejrůznější průmyslové areály anebo parkoviště před supermarkety, která ve dvě hodiny ráno zejí prázdnotou, špatně nasvícené památky, co ve čtyři hodiny ráno obdivuje nanejvýš několik flamendrů, a v poslední době bohužel i skleníky, v nichž se kvůli honbě za maximální úrodou hydroponické rostliny topí v oceánu světla,“ komentuje ředitel hvězdárny Jiří Dušek. Vhodné osvětlení by přitom zajistilo úsporu v řádu desítek procent elektrické energie.

Člověk se přitom nemusí zcela vzdát nočního osvětlení, stačí jen u jeho instalace přemýšlet. Současné technologie už umožňují zajistit, aby řidič dobře viděl na cestu a lampy zároveň neosvítily strom, který stojí hned vedle. Poradit mohou návody a metodiky šetrného osvětlení — jednu z nich vydala právě Hvězdárna a planetárium Brno.

Prvním pravidlem je používat pouze svítidla, která ve vodorovné poloze osvětlují jen spodní poloprostor a která se namontují tak, aby co nejméně vyzařovala do horního poloprostoru. Svítidlo je možné naklonit nejvýše o deset stupňů. V případě použití LED osvětlení by mělo jít o teplý, nikoli o studený odstín. „V nočních hodinách je mnohem přirozenější oranžové světlo, které nese barvu ohně. Takové barvě se přizpůsobily i schopnosti našeho oka,“ dodává Martin Škorpík. V případě architektonického osvětlení by mělo mimo obrys osvětlovaného prvku směřovat maximálně deset procent světelného toku. Svítit by se mělo shora dolů, tedy přesně naopak, než se to dělá dnes.

Osvěta, vůle, peníze

Technologie tedy existují, nicméně výměna nevhodného nočního osvětlení může být finančně nákladná věc. Mnozí starostové měst a obcí se navíc s pojmem světelný smog dosud nesetkali, a tak se znovu instalují nevhodná světla i při novostavbách a rekonstrukcích. „Na prvním místě je osvěta. Lidé si naštěstí čím dál tím víc uvědomují nepřirozenost záplavy nočního osvětlení. Na mnoha místech se pak mění klasická pouliční svítidla za chytré lampy, které mění v průběhu noci intenzitu i zabarvení. Doufejme, že brzo se budou muset s tímto problémem vypořádat i velké infrastrukturní stavby,“ dodává Jiří Dušek.

Martina Valentíková, Sedmá generace

Počet přečtení: 253 Datum: 31. 5. 2021