Laskavost jako životní styl | Prameny zdraví

Laskavost jako životní styl

„Mám slabost pro lidi, kteří zůstávají na ocet,“ říká Sylvie. „Když jsem ho prvního dne viděla přicházet, dala jsem si hodně záležet, abych ho pozdravila. Vypadal dost ošuntěle, a právě to mě přitahovalo.“

Laskavost jako životní styl

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Jamesovi bylo přes padesát a většinu života jen pil a spal. Byl to bezdomovec – místní středisko pro bezdomovce ale nepřijímalo lidi, kteří pili. Proto James, podobně jako skupinka jemu podobných, přespával v místním parku. Manželský pár, který se snažil pomáhat bezdomovcům, pro něj hledal práci. Tak se James ocitl v Sylviině kanceláři.

Sylvie je energická babička. Pracuje na částečný úvazek jako recepční. Kdykoli byla v kanceláři, snažila se s Jamesern prohodit pár slov. James jí vyprávělo své rodině a o minulosti. Tak se seznámili.

Jednou James Sylvii řekl, že na nějakou dobu odjíždí do Nového Mexika. Sylvie si nebyla jistá, zda ho ještě někdy uvidí. Vrátil se po čtyřech měsících se špatnou zprávou: Měl rakovinu. Chtěl se rozloučit s maminkou, ta ho však odmítla. A tak se vrátil do našeho města, vyděšený a osamělý.

„Nějakou dobu bydlel v jakémsi levném motelu,“ vzpomíná Sylvie. „Nebyl nemocný natolik, aby ho přijali do nemocnice. Ale za několik měsíců skončil v léčebně financované vládou.“

Žádný příbuzný o Jamese neprojevil zájem. Sylvie ho proto začala pravidelně navštěvovat, zvláště když se jeho zdravotní stav začal horšit. Mluvili o jeho vzpomínkách z dětství a James jí vyprávěl, jak sní o nebi. Otevřeně hovořili í o jeho strachu ze smrti a o nadějích. Míjely měsíce a Sylvie sledovala, jak se jeho zdravotní stav horší a jak bolest narůstá. Když James zeslábl natolik, že již nemohl mluvit, Sylvie ho držela za ruku a zpívala mu. Když umíral, nebyl u něj nikdo kromě Sylvie.

„Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že jsem laskavá,“ říká teď Sylvie. „Prostě mi to připadalo přirozené. Mluvila jsem s ním. Věnovala jsem se mu. Na světě je tolik osamělých lidí – proč by k nim měl patřit i James?“

Laskavost znamená být pozorný vůči druhým a všímat si jejich potřeb. Je to vnímání hodnoty každého člověka, jehož potkáváme. Laskavost může být mnohem prostší a mnohem účinnější, než si uvědomujeme. Tak je tomu totiž s každým rysem milujícího člověka.

Klíč k lásce

Když jsem vyrůstal, učil jsem se z Bible, že máme být na sebe navzájem laskaví, ale ne všechny děti z naší nedělní školy byly laskavé. Některé děti byly laskavé do okamžiku, než jim někdo ukradl jejich hračku, zničil jejich umělecké dílo nebo je odstrčil od stolku s nápoji. Jakmile je někdo začal provokovat, na laskavost zapomněly a opět se staly sobeckými dětmi. Svých chováním říkaly: „Nedotýkej se mě a mých věcí!“ Některé děti nebyly laskavé téměř nikdy. Celkově by se o dětech, s nimiž jsem vyrůstal, dalo říci, že byly laskavé k těm, kdo byli laskaví k nim, a nelaskavé k těm, kdo jednali nelaskavě s nimi.

Domnívám se, že v tomto ohledu se dospělí od dětí příliš neliší. Manžel je na manželku laskavý, je-li laskavá ona na něj. Když mu uvaří dobré jídlo, rád vynese smetí. Když je na něj milá, je na ni milý také. Poskytne-li mu příjemný sexuální zážitek, rád jí umyje auto.

Co se však děje, jsme-li laskaví i tehdy, když narazíme na nespravedlnost a špatné zacházení? Jeden manžel mi takovou situaci popsal: „Mluvil jsem se svou ženou tvrdě. Rozmetal jsem její myšlenky a tvrdil jsem jí, že mluví nelogicky. Zvýšil jsem hlas a řekl jsem jí, co si opravdu myslím. Vyšla z pokoje a já se dál díval na fotbal v televizi. Za půl hodiny přišla se sendvičem, čipsy a kolou. Vše pěkně uspořádáno na tácu, který mi položila na klín se slovy ‚Mám tě moc ráda‘. Pak mě políbila a zase odešla. Seděl jsem tam a říkal jsem si: Tohle není normální. Pěkně to se mnou zacvičilo. Její laskavost mě přemohla. Odložil jsem tác, šel jsem do kuchyně a omluvil jsem se.“ Jeho manželka projevila laskavost skutečné lásky – a tato laskavost změnila srdce jejího manžela.

Paradoxní je, že stane-li se laskavost naším způsobem života, přináší to radost nejen druhým, ale i nám. Jsme-li laskaví bez ohledu na okolnosti, poznáváme, jak jsou všední rozhodnutí důležitá.

Jedním z kroků, jak se naučit vyjadřovat laskavost, je pozorovat, jak to dělají druzí. Laskavost často bereme jako samozřejmost – zejména v rámci rodiny. Někdo uvaří, jiný umyje nádobí, ale nikdo si těchto jednoduchých, nicméně významných projevů laskavosti nepovšimne. Někdo pere ručníky, vytírá podlahu, čistí zrcadla a seká trávu. Možná jde o víc než jen o užitečnou činnosti – možná tím váš životní partner vyjadruje lásku. Chápe ale někdo tyto činy jako projevy lásky?

Někdy lidi vyzývám, aby si zapsali každý projev laskavosti, s nímž se toho dne setkají. Jeden z mužů, který to skutečně udělal, mi pak předal tento seznam:

Když jsem nevstal na zvonění budíku, manželka mě vzbudila, abych nepřišel pozdě do práce. Když jsem vyjížděl na hlavní ulici, jeden muž zastavil a pokynul mi, abych vyjel. Když jsem přišel do kanceláře, měl jsem již spuštěný počítač – postaral se o to můj asistent. Když jsem si chtělo přestávce koupit nápoj v automatu a neměl jsem drobné, jeden kolega mi půjčil. Obědval jsem sám, ale dva kolegové ze sousední kanceláře mi pokynuli, abych si k nim přisedl. Pěkně jsme si popovídali.

Odpoledne jsem dostal e-rnail od jednoho z našich zákazníků – děkoval mi, že jsme rychle vyřídili jeho objednávku (takových e-rnailů mnoho nedostáváme). Když jsem odcházel z budovy, vrátný mi podržel dveře. Když jsem vyjížděl z parkoviště, nějaká žena při brzdila, abych se mohl zařadit do hlavního proudu.

Když jsem přijel domů, Weasels (náš pes) mě přiběhl uvítat. Když jsem vstoupil do domu, manželka mě objala a políbila. Manželka právě vařila. Umyl jsem si ruce a pomohl jsem jí – to byl zase projev laskavosti ode mě. Po večeři jsem naskládal nádobí do myčky. Po večeři vzala manželka psa na procházku, abych si mohl ještě jednou prohlédnout poštu. Manželka se se mnou dívala na zprávy. Později šla se mnou do obchodního centra koupit nový batoh. Než jsem usnul, políbila mě a řekla mi, že mě miluje. Byl to dobrý den.

Lidé bývají často překvapeni, kolik laskavých skutků mohou během krátké doby zakusit. Pokud si těchto skutků začneme všímat a pokud se naučíme je oceňovat, roste i naše vlastní touha projevovat podobné skutky. Máme-li touhu být rovněž laskaví, snáze rozpoznáváme příležitosti, kdy během dne laskavost projevit. Takových příležitostí je celá řada – doma, v práci, v obchodě – všude, kde se setkáváme s lidmi.

Z knihy Gary Chapmana Láska jako životní styl. Vydal Návrat domů.

Počet přečtení: 644 Datum: 20. 11. 2017