Kolibřík, mistrovský letec | Prameny zdraví

Kolibřík, mistrovský letec

Před časem jsme si povídali o pštrosovi, největším ptáku na světě. Dnes bych vám rád představil naopak nejmenšího žijícího ptáčka, kolibříka.

Kolibřík, mistrovský letec

Rubrika: Evoluce vs. stvoření | Typ článku: Články

Před časem jsme si povídali o pštrosovi, největším ptáku na světě. Dnes bych vám rád představil naopak nejmenšího žijícího ptáčka, kolibříka.

Někteří z nich jsou tak malí, že od špičky zobáku po špičku ocasu měří pouhých pět centimetrů, ale nenechte se zmást jejich velikostí. Tihle drobečci mají mnoho úžasných schopností. Především jsou to mistrovští letci, a pokud jste je už někdy viděli, víte, o čem mluvím.

Je to taková malá helikoptéra: umí létat dopředu, dozadu, do strany, kolmo nahoru i dolů nebo se jen vznášet na místě. Je to jediný pták, který dokáže něco takového. Jejich křídla mají odlišné uchycení, než u ostatních ptáků. Jen si to představte, mávnou jimi až 100krát za sekundu a podobně jako vážky dokážou létat všemi směry. Takže máme hmyz, který létá všemi směry a máme i ptáčka, který to dokáže. Zkrátka, kolibřík je v ptačí říši naprostým unikátem.

Většina ptáků se při vzletu musí odrazit nohama. Kdežto kolibřík se může ihned po probuzení z nočního spánku rozhodnout, že vzlétne a stačí mu na to jediné mávnutí křídly. Jeho křídla jsou tak silná, že z klidu dosahuje plné rychlosti téměř okamžitě, a to létá opravdu rychle. Například v období páření, kdy se sameček snaží zaujmout samičku, mává křídly opravdu rychle, údajně až 100krát za sekundu, a tou vysokou frekvencí máchání křídel vytváří charakteristický bzučivý zvuk. Ten zvuk je pro ně opravdu typický. Proto se kolibříkům v některých jazycích říká „bzučící pták”.

Někteří kolibříci mají zobák zkonstruovaný jen pro určitý druh květu. Jejich zobák má naprosto přesné zakřivení a délku tak, aby se jím kolibříci právě do toho jednoho jediného druhu květu, ke kýženému nektaru, dostali. Jejich jazyk přitom vypadá jako malé brčko a funguje jako pumpička, kterou nasávají z květů nektar. Jeden takový druh kolibříka má zobák dlouhý až 10 centimetrů.

Kolibříci patří k nejpestřeji zbarveným ptákům na světě, přitom barva jejich peří není způsobena přítomností barviva. Bůh vybavil jejich peří velmi jemným mřížkováním a navrstvil je podobně jako rybí šupiny, výsledkem je precizní lomná plocha pro dopadající světlo produkující zářivé metalické barvy. V přítmí vypadá kolibřík jako šedá myška, ale jakmile na něj zasvítí slunce, rozehraje se úžasnými barvami.

Další úžasnou vlastností kolibříků je jejich mimořádně rychlý metabolismus. Přes den spotřebovávají díky své neustálé aktivitě takové množství energie, že se musí skoro celý den krmit. Naopak v noci přecházejí do klidového režimu, kdy se jejich metabolismus zpomalí, jejich tepová frekvence poklesne a zároveň se sníží jejich tělesná teplota na hodnotu, která je jen o pár stupňů vyšší než teplota okolí. To je způsob, jakým kolibříci odpočívají. Ušetří tak velké množství energie, navíc v noci je většina květů zavřených, takže by ani neměli, jak získat potravu a energii tak doplnit. Pokud by však tento unikátní spánkový mechanismus, který je chrání před vyčerpáním, neměli, tak by s tak rychlým metabolismem do rána doslova zemřeli hlady.

A přesto se kolibříci stěhují i na velké vzdálenosti. Často migrují spolu s květinami tak, jak rozkvétají od jihu na sever. Někteří dokážou přeletět i celý Mexický záliv, což je více než 800 kilometrů! Je to neuvěřitelné. Tenhle drobný ptáček, velký sotva 5 centimetrů a vyžadující téměř neustálý přísun potravy, se zvedne a uletí bez zastávky více než 800 kilometrů, aniž by přistál a odpočinul si. Uletí celou vzdálenost v kuse. Jak tohle dokáže?

Hledal jsem v odborné literatuře, ale nenašel jsem žádnou odpověď, jen samé dohady a spekulace. Myslím, že je to další výzva pro talentované vědce – zjistit, jak to doopravdy funguje. Jak může tenhle malý hladový ptáček omezit za letu svůj metabolismus tak, že dokáže bez potravy přeletět celý Mexický záliv? Zatím to prostě nevíme.

Kolibříci jsou velmi malí, a proto si staví velmi malá hnízda a dokážou to i za pár hodin, ale většinou jim trvá hnízdo postavit jeden až dva dny. Do malého hnízdečka, někdy sotva o velikosti pětikoruny, snášejí kolibříci jen dvě vajíčka o velikosti hrášku. Je úžasné vidět, jakým způsobem si obstarávají materiál pro své hnízdo. Používají kousky trávy a někdy i větviček, ale jak je spojí dohromady? Představte si, že k tomu používají pavoučí sítě a navíc různé druhy kolibříků staví různá hnízda, takže pokud se vyznáte v kolibřících, poznáte na první pohled i jejich hnízdo.

Občas se stane, že hnízdo kolibříka je mezi větvičkami jen tak položené a vypadá jako nestabilní hromádka trávy. Ale to je prostě jen nedokončené hnízdo. Kolibřík pak hledá drobné kamínky, které upevňuje pavučinkami na okraj hnízda, aby ho vyvážil. Když potom kolibřík sedí na vejcích, kamínky ho vyvažují jako na houpačce, hnízdo je pak pevnější a díky váze kamínků i stabilnější a dokáže tak odolávat poryvům větru a nespadne.

Jak velký, byste řekli, je mozek kolibříka? Toho malinkého stvoření? Je menší než hrášek, ale přesto dokáže přímo neuvěřitelné věci! Mimo jiné je to způsob, jakým staví hnízdo, a to, jak je potom zcela přesně vyvažuje pomocí kamínků té správné váhy a pavučin.

Ale odkud má všechnu tuhle inteligenci a vědomosti? Někde k nim přece musel přijít. Ne! To není dílo přírody. To je dílo Stvořitele přírody!

Z DVD Jobe Martina Neuvěřitelná stvoření popírající evoluci. Vydalo Štúdio Nádej a Maranatha.

Počet přečtení: 151 Datum: 12. 7. 2021