Hagar (let)

Jakmile se stalo to, čemu už nikdo nevěřil – že Sára ve stáří přece jen porodila syna, pro Hagar a jejího syna Izmaela už nebylo místo – v jejích myšlenkách ani v jejím domě. Hagar se ocitla v nesnesitelné situaci a utekla ze Sářiny domácnosti. Abraham, který si s tím nevěděl rady, souhlasil s tím, aby Hagar poslali pryč. Ve 21. kapitole knihy Genesis ji nacházíme v Beeršebské poušti. Nemá co pít. Uvědomuje si, že ona ani Izmael nepřežijí. Sedí „co by lukem dostřelil“ od svého syna a nemůže se dívat, jak její dítě umírá. Nahlas se rozplakala. Čteme, že „Bůh slyšel hlas chlapce“. Zjevil se anděl a zavolal na Hagaru: „Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.“ Všechno bude v pořádku. „Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou“ (Gn 21,19).

Byl tam ten pramen od začátku? Nebo ho Bůh vytvořil pro tuto příležitost? Nevíme a ani to není důležité. Podstatné je, že často nevidíme řešení našeho problému, dokud nám Bůh neotevře oči. Někdy je to až na poslední chvíli, kdy jsme se silami v koncích. Můžeme jen hádat, proč tak dlouho čeká. O to víc si uvědomujeme, že jsme zcela závislí na Bohu. A to v nás vyvolá ještě větší vděčnost za to, co pro nás činí.

Pane, když uprostřed problémů, které mě pohlcují, nevidím žádné východisko, otevři mi oči pro možnosti a řešení, která máš pro mě přichystaná.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.