Eldad (Bůh si oblíbil)

Mojžíš musel řešit další krizovou situaci. Izraelci si opět stěžovali na svůj těžký úděl. Zavolal ke stanu setkávání sedmdesát starších, kteří byli ustanoveni za dozorce nad lidem. Bůh slíbil, že při této příležitosti se Mojžíšovi zjeví velmi zvláštním způsobem. Jeho Duch spočine na Mojžíšovi a do jisté míry i na sedmdesáti starších.

Eldad byl jedním z těchto sedmdesáti. Z nějakého důvodu on a ještě jeden muž jménem Médad nešli na místo, kam je Mojžíš svolal. Rozhodli se, že zůstanou v táboře. Proti všem očekáváním se Duch dotkl i jich a začali prorokovat (v. 26). Když to oznámili Mojžíšovi, Jozue se rozhněval. Cítil, že Mojžíš by to neměl nechat jen tak. Mojžíš však nepovažoval za nutné zasahovat. Jeho reakce zněla: „Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“ (v. 29).

Jozue dbal na pořádek a disciplínu. Mojžíš zdůraznil pozitivní stránku toho, co se stalo, ačkoli Eldad a Médad se neřídili jeho pokyny. Tím dal jasně najevo, že vůdce se nemusí cítit ohrožen, když někteří lidé zaujmou vůči pravidlům poněkud kreativní postoj. Prioritou musí zůstat konečný cíl. V tomto případě bylo nejdůležitější to, že Boží Duch se dotkl co nejvíce lidí.

Všemohoucí Bože, ať se nás Tvůj Duch dotkne způsobem, který Ty zvolíš.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.