Když obsluhuje Král

Čas od času se s nimi setká každý. S kým? S papaláši — lidmi, kteří se dostali trochu výš a najednou si myslí, že jsou něco víc než ostatní. Můj spolužák se stal ředitelem velkého podniku. Od té doby se s námi, obyčejnými smrtelníky, nebaví.

Nebe má jiný pohled na velikost člověka. Pokud chci být jednou velký v nebi, měl bych se učit pokoře. Tuto vlastnost se nejlépe naučím, když budu sloužit a pomáhat lidem ve svém okolí. Přitom se člověk musí občas i ohnout, což ale podle Ježíše umějí jen skuteční velikáni.

Znám spoustu lidí, kteří se rádi ohnou, když cítí, že by tím mohli něco získat. Tato jejich ochota ale končí v okamžiku, kdy to získají. Pak nutí své podřízené, aby se „ohýbali“ za ně.

Když se učedníci mezi sebou dohadovali o tom, kdo jim umyje nohy, když po ruce nebyl žádný sluha, jejich Mistr se toho klidně ujal sám. On, Boží Syn, se ohýbá a myje jim nohy. Pak je vyzve, aby se chovali podobně, a ustanovuje tak obřad umývání nohou. Většina křesťanů ho dnes ke své velké škodě přehlíží.

Někteří věřící si myslí, že návštěvou kostela slouží Bohu. Ono je to ale přesně naopak. Při bohoslužbě slouží Bůh mně. Odpouští mi hříchy, přijímá mne do své rodiny, chrání mě a přidává mi k tomu i své požehnání. Bůh je pečující Král.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.