Zdroj energie a odvahy

Velekněží, farizeové, saduceové a starší dělají vše pro to, aby se mohli Ježíše co nejdříve zbavit. On to ví a také ví, že se rychle blíží konec jeho pozemské mise. Ví, že jeho učedníci zatím žijí v zajetí svých tradičních představ o Mesiáši. Proto Ježíš učí od rána do večera na chrámovém nádvoří a v noci odchází odpočívat na Olivovou horu.

Byl to náročný a vysilující program. Většina lidí by po něm ulehla do postele a celou noc prospala. On ale raději odchází na místo, kde v noci nikdo není a kde může nikým nerušen rozmlouvat se svým nebeským Otcem.

O Martinu Lutherovi je známo, že se každý den modlil alespoň tři hodiny. Prý také řekl: „Dnes mám hodně práce, musím se více modlit!“ Právě v jeho odvaze dát modlitbě tak velký prostor můžeme nalézt odpověď na otázku, kde bral tolik energie k tomu, co se mu podařilo zvládnout.

Ježíš často odcházel na pusté místo, aby se modlil. Toužil být sám s nebeským Otcem. Potřeboval slyšet slova povzbuzení. Věděl, co ho čeká. Jeho lidské tělo se při pomyšlení na to chvělo. Proto vyhledává modlitbu, která mu pomáhá načerpat novou energii i odvahu k tomu, co má přijít.

Modlitba je úžasný dar, který zatím nedokážeme využívat tak, abychom z ní měli maximální užitek. Stvořitel nám nabízí svůj čas — je ochotný nám naslouchat i radit. Pokud jí dám prostor v mém diáři, o nic nepřijdu. I když budu mít méně času, díky Božímu požehnání toho stihnu víc. Kdo nezkusí, neuvěří.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.