Až to uvidíš, poznáš

V diskuzi o zničení Jeruzaléma a o konci světa říká Ježíš něco, co nám může znít jako pranostika. Pokud v té době v Galileji rašilo na fíkovnících listí, bylo to pro všechny znamení, že se rychle blíží léto a s ním i hojnost ovoce, zeleniny a dalších dobrot.

Chvíli předtím Ježíš popisoval charakteristiku doby, která bude předcházet jeho návratu na naši zemi. Křesťané o ní hovoří jako o „době konce“. Bude to období, ve kterém bude Ježíšův návrat tak blízko, že s ním už lidé mají počítat jako s něčím, co může nastat v době jejich života.

Ježíš hovořil také o zničení Jeruzaléma, včetně chrámu, na který byli Židé tak hrdí. Toto proroctví se naplnilo o pár desetiletí později, tedy v době, kdy ještě žila generace, která zažila příchod Mesiáše, ale odmítla ho, protože neodpovídal jejich představám.

Ano, první část proroctví se naplnila. Chrám byl zničen, nezůstal z něj kámen na kameni. Jak už jsem vzpomínal dříve, jedinou památkou na něj je Zeď nářků. Pokud jsme moudří, pak bychom neměli zapomínat ani na tu druhou část proroctví, která popisuje zánik zla na naší planetě. Ten umožní Bohu, aby i na zemi opět zavládlo Boží království.

Ježíš nám znovu opakuje, že nepotřebujeme znát termín jeho návratu. Ten, kdo se těší na příchod Mesiáše, pozná, že se blíží. A až ten den skutečně nastane, radostně jej přivítá.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.