Ježíš - světlo | Prameny zdraví

Ježíš - světlo

Světlo se dotýká prapůvodní lidské touhy, touhy po životě a po štěstí. O milujícím člověku říkáváme, že vnáší světlo do našeho života. Je to symbol poznání a osvícení, po kterém lidé toužili odnepaměti.

Ježíš - světlo

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Na adresu této touhy po světle a osvícení prohlašuje Ježíš: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (Jan 8, 12). Snaží se tím vyjádřit, že do lidské temnoty vnáší světlo. Všude, kam přichází, je svět jasnější. Kdo sebere odvahu spolehnout se na něho, přestane tápat v temnotě, začne se orientovat a jeho život bude světlejší a šťastnější.

To, že je sám světlem světa, demonstruje na konkrétním znamení, když uzdraví člověka slepého od narození: jde o symbol naší životní situace. Už od narození nedokážeme správně vidět a slepě tápeme svou existencí. Nechceme vidět pravdu o sobě a raději se ukolébáváme iluzemi, které jsme si o životě "vyrobili".

Pán se pouští do uzdravení slepého nejprve tím, že plivne na zem. Potom vytvoří z prachu a sliny blátivou kaši a potře jí nemocnému oči (srovnej s Jan 9, 6). Nakonec ho pošle umýt se k rybníku Siloe. Když se muž opět vrátí, vidí.

V tomto vyprávění o uzdravení jsou vyjádřeny dva prvky. Prvním je motiv země. Ježíš potře slepci oči blátem, aby mu tím sdělil: "Pocházíš ze země. Proto můžeš prohlédnout jedině tehdy, přijmeš-li svou pozemskost i svou vnitřní nečistotu." Vidět znamená poznat pravdu o sobě i s jejími nepříjemnými stránkami. Země se latinsky řekne "humus". Od tohoto výrazu je odvozen výraz "humilitas" neboli pokora. Kdo setrvá v přeludech o sobě a odmítne pohlédnout pravdě do očí, oslepne. Pouze ten, kdo se odváží sestoupit do vlastního člověčenství, dokáže se na sebe podívat otevřenýma očima a přijmout pravdivý obraz o sobě.

Druhým motivem je setkání s Kristem. Siloe (šelijach) znamená "Posel" (srovnej s Jan 9, 7). U rybníka se slepý setkává s Bohem poslaným Mesiášem. Jan to chápe jako symbol křtu a také prvotní církev chápala křest jako osvícení. Víra dává člověku schopnost vidět nově. Ten, kdo uvěřil, vidí hlouběji a dokáže postihnout podstatné. Proniká do podstaty věci a skutečnost vidí takovou, jaká je. Odkládá černé brýle pesimismu, případně růžové brýle svých pokusů potlačovat skutečnost nebo jí unikat. Oba obrazy bláta a rybníka poukazují na nové stvoření člověka Ježíšem. Jedině on dokáže člověku vrátit podobu zamýšlenou Stvořitelem. Snímá mu z očí slepé skvrny, které kalily tu nádhernou bytost, kterou ve stvoření zamýšlel Bůh.

V Kristových výrocích o světle je vyjádřena zkušenost, kterou s jeho osobností učinil Jan a okruh jeho následovníků. Ta znamená, že se v jeho blízkosti lidé odvažují otevřít oči a všechno jim začíná být jasné. Přestávají tápat v temnotě a jsou osvíceni vírou. Vnímají vnitřní světlo, které Bůh vložil do každého z nás, a přestávají se nořit do temnoty svých depresí.

Ježíšova slova i chování vyzařují světlo, v němž se rozjasní temný obzor. Jeho slovo vnáší světlo do temnoty našich myšlenek a emocí. Najednou je všechno jasné a my vidíme podstatu věcí. Poznáváme pravdu veškerého bytí a poznáváme i pravdu sami o sobě.

Z knihy Anselma Grüna 50x Ježíš. Vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Počet přečtení: 3 516 Datum: 25. 12. 2007