Buď hodný na kočičku! | Prameny zdraví

Buď hodný na kočičku!

Peter Singer vychází ve svém rozboru střetu lidí se zvířaty z přesvědčení rovnosti člověka a ostatních živočišných druhů. Proto považuje každou krutost ke zvířatům za naprosto nepřijatelnou a odmítá se na ní podílet.

Buď hodný na kočičku!

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Singer se zde soustřeďuje na dvě oblasti krutosti strukturální (která nevyplývá ze sobectví či ze zaslepenosti, nýbrž z toho, jak jsme ustavili řád života kolem nás): na pokusná zvířata a na masnou výrobu.

Pokusy na zvířatech
Je ochoten vyjmout ze svého rozboru pokusy, ve kterých zvířata netrpí, i když zajetí je samo utrpením. Je ochoten vyjmout i ty pokusy, které jsou naprosto nezbytné proto, abychom předešli daleko většímu utrpení, včetně pokusů potřebných pro rozvoj veterinárního lékařství. I tak zbývá na devadesát pět procent pokusů zcela zbytečných a často nesmírně krutých. Pokud si myslíte, že to není pravda, přečtěte si studii Milly Schar-Manzoliové, Holocaust, která cituje úřední hlášení o pokusech na zvířatech ve Švýcarsku, zemi s nejdokonalejším zákonodárstvím na ochranu zvířat.
Lidé, kteří takové pokusy provádějí, nejsou nutně sadisté nebo lidé psychopatických sklonů. Většinou jsou to zcela normální lidé, vlídní k dětem a třeba i zvířecím miláčkům. Jak je možné, aby zcela normální člověk vědomě působil tak strašlivé utrpení, doslova pozvolna mučil cítícího tvora?

Singer poukazuje na "vědecký postoj", kterému např. lékařské fakulty po celém světě vědomě učí své studenty. Lékař prý musí mít schopnost vypnout soucit a veškerý jemnocit, když slouží dobré věci, protože prý účel světí prostředky. Ani to ovšem není jednoznačné. Utilitaristé jsou o tom přesvědčeni: prostředek sám o sobě je prý hodnotově neutrální, teprve podle účelu, jemuž slouží, se stává dobrý či zlý. Formalisté jako Immanuel Kant by řekli, že nic nemůže posvětit zlovolný prostředek. Vražda je vražda, i ve službě dobra. Může být nutná, avšak nikdy není dobrá. Nikdy nemohu vraždit s čistým svědomím. Pragmatisté jako John Dewey odmítají odlišit účel a prostředky: obojí vytváří jeden celek a jako celek je třeba je hodnotit. Tak dobro, dosažené za cenu velikého zla, přestává být dobrem. Tak či onak, krutost, jakkoliv zdůvodněná, zůstává problematická.

Dr. Mengele a jeho kolegové, kteří prováděli pokusy na lidských vězních v německých koncentračních táborech za druhé světové války, poskytují bolestný příklad. Dnes bychom rádi věřili, že jejich pokusy byly "pseudovědecké" a že oni sami byli psychologicky poškození sadisté s psychopatickými sklony. Dostupná fakta však nenasvědčují ani jednomu, ani druhému. V drtivé většině případů například ponor v ledové vodě pro dobro německých námořníků v severních mořích - to byly normální vědecké pokusy, které by schválila každá etická komise na dnešních univerzitách.
Také nic nenaznačuje, že lékaři byli sadističtí psychopatové. Byli zřejmě zcela normální, ke svým pokusným zvířatům se mimo laboratoř chovali lidsky, spřátelili se s nimi a nosili jim pamlsky. Jen byli vědci v přísném smyslu: zcela oddělili svou vědeckou činnost od osobních pocitů a v laboratoři se nenechali odvádět osobní sentimentalitou od vědecké povinnosti. Není to právě, co se snažíme vštípit adeptům věd lékařských?

Ovšem v případě německých lékařů za války pokusná zvířata byli lidé - či tak se to jeví nám. V ovzduší Třetí říše to mohlo vyhlížet jinak. Nebyli to přece lidé, jen židé - a ve vzduchu visela otázka: jak můžeš litovat židů, když na frontě ve službě vlasti umírají krásní mladí Němci a tvoje pokusy by je mohly zachránit? Analogie je tu naprosto přesná. Dnes říkáme, že to přece nejsou lidé, jen zvířata, a studentům, kteří váhají, vyčítáme, jak můžeš litovat zvířete, když v nemocnicích umírají lidé a tvoje pokusy by je mohly zachránit?

Ostatně proč by zvířata měla být jenom? Singer to naprosto odmítá, z důvodů již uvedených. Je přesvědčen o naprosté biotické rovnosti: utrpení jednoho živočicha je stejně nepřípustné jako utrpení druhého. Člověk podle Singera není "vyšší" bytost. Opravdu bychom těžko hledali pádný důvod, proč by tomu tak mělo být. Singer je vyvrací jeden za druhým. Ostatně ani vyšší bytost nemá právo svévolně ubližovat druhému jen proto, že ho považuje za "nižšího" tvora. Singer bere demokratickou rovnost do důsledků.

Jsou pak pokusy na zvířatech kdykoliv oprávněné? Zásadně by Singer odpověděl, že ne, ač nabízí kritický test: je navrhovaný pokus tak důležitý, že bychom jej byli ochotní provést na lidských subjektech? Byl byste ochoten tento pokus provádět na dítěti? Pokud ne, pak nemáte právo provádět jej na zvířeti. Pokud ano, pokusy na lidech mají tu výhodu, že člověk může dát svůj informovaný souhlas, zatím co zvíře je vždy trpnou obětí. Jenže i pokud subjekt dá svůj souhlas, zač by stál život vykoupený za tak strašlivou cenu? Chtěl byste žít, kdybyste věděl, že vaše přežití bylo vykoupeno tak strašlivou cenou utrpení a smrti? Mohl byste žít sám se sebou a se svým svědomím?

Tak Singer dochází k jednoznačnému závěru: řekněte NE! Uvědomme si, do jaké míry jsme sami součástmi onoho hrůzného mechanismu, který bez váhání hledá zisk za cenu krutosti, a všemožně jej odmítejme. Odmítejme kupovat kosmetiku zkoušenou na zvířatech, domáhejme se jiných pokusných postupů, protestujme, prostě soustavně zaujímejme abolicionistický postoj: Count me out! V tom nejedu!

Masná výroba
Postoj Singerova Osvobození zvířat! je podobný v případě masné výroby a masa jako potravy. Je to náš nejběžnější styk se zvířaty - na talíři. V malorolnickém domácím chovu se nabízí jakési ospravedlnění. Je možné že tu zvíře mělo dobrý život, že o něj lidé pečovali, laskali se s ním, volali je jménem. Na konci toho dobrého života je snad potkala pokud možno bezbolestná smrt. Přesto nezapomenu na hrůzu v očích kozy, jindy přátelské, nyní schované ve stodole v koutě, na zabijačce. Ten čuník byl její kamarád, viděla jeho konec. Zvířata rozumějí. Potřebují si ze všeho nejvíce vytvořit vztah ke svým lidem, snaží se získat jejich přízeň. Chtějí důvěřovat. Zvíře nechápe, proč je bito, a smrt druha v domácnosti rukou "svého" člověka pociťuje jako zrůdnou zradu.

Tak tomu je v nejlepších podmínkách, kde zvíře je skoro členem rodiny. Podmínky v masné velkovýrobě jsou nesmírně kruté. Zvíře tu je biomechanismem, na který se neberou žádné ohledy. Vepři v krmných klecích, kuřata s upálenými zobáky, která jen injekce antibiotik a steroidů udržují při životě, telata pod stálým osvětlením v klecích, kde se nemohou napřímit - Singer a každý, kdo píše o masné výrobě, dokládá neuvěřitelnou krutost. Transporty živých zvířat si v ničem nezadají s vězeňskými transporty z dob druhé světové války - a protest vyvolá stejnou odpověď: vždyť to jsou jenom zvířata. Copak bolest míň bolí, copak je smrt méně krutá, když oběť patří k některému našemu jenom?

V některých zemích dochází občas k protestu. V Anglii skupina vědců předložila v roce 1979 parlamentu zprávu, která dokumentovala nelidské podmínky v masné výrobě, tzv. Bramwell Report, avšak tehdy nově zvolený konzervativní parlament nereagoval. Ve většině zemí se ve jménu výkonnosti uděluje velkochovům výjimka ze zákonů na ochranu zvířat. Pokusy o chov bez krutosti, s úctou k základním potřebám pohybu, dne a noci, společenství a přirozené stravy, probíhají úspěšně i u nás, avšak lhostejnost veřejnosti nepřispívá k jejich rozšíření. Lidé odmítají vzít krutost na vědomí, nedožadují se ekologicky šetrných zemědělských výrobků. Jen si všimnou, jestli jsou vejce z volných výběhů nebo maso z pastvin o desetihaléř dražší než výrobky z hromadné výroby. Singer reaguje jednoznačně: Count me out! V tomhle nejedu! Za nejdůležitější krok považuje prostě odmítnout požírat mrtvoly, i když to jsou jenom zvířata. Pokusy o reformu, o ochranné zákonodárství, zlidštění výroby znovu a znovu troskotají - a nutně. Velkovýrobu nevedou lidé, vede ji anonymní správa, bez citu pro zvířata, jen s citem pro maximalizaci zisku. Pokud trvá poptávka, uplatňují se tržní vazby: vždy se najde podnikavec, který "maso" vyrobí krutěji a tudíž levněji, a lhostejní konzumenti, kteří na něm ušetří deset haléřů. Naprosto jednoznačně odmítnout se na tom podílet, naprostý bojkot krutosti, soustavné vyhledávání potravin, které ji nevyžadují, to vše jsou způsoby, jak využít stejné ekonomické mechanismy, avšak tentokrát ve prospěch trpících.

Změníme tím ten obrovský neosobní systém krutosti a vykořisťování, který se dnes ve jménu globalizace rozprostírá do všech koutů světa? Sotva. Tím však se Singer nedá odradit. Poukazuje na to, že pokaždé, když odmítnu pojídat rozdrásaná těla svých umučených bližních, ušetřím utrpení. Když si udělám karbanátek z kapusty místo z mletého masa, je na světě o drobounký zlomek utrpení méně - snad smažený květák tak krásně chutná také proto, že pro něj žádné zvíře netrpělo a nezemřelo. K tomu každé takové odmítnutí, ne halasné a manifestační, nýbrž klidné, tiché, leč zásadové, pomáhá změnit společenské klima. Nejen že šetřím utrpení, posiluji také méně hrůzné postoje. A pro Singera je snad hlavní to, že je morálně správné nepodílet se na zlu, na převeliké špatnosti. To je to nejdůležitější: žít s čistým svědomím.

Z knihy Erazima Koháka "Zelená svatozář", ve které autor klade závažné otízky týkající se vztahu člověka s přírodou. Je člověk na Zemi pánem - nebo hostem? Můžeme si dovolit následky našeho jednání pro Zemi? Je příroda zahrádkou v lidském světě - nebo lidský umělý ostrůvek ve světě přírody? Atd. atd. Vydalo nakladatelství Slon.

Počet přečtení: 2 437 Datum: 1. 1. 1970