Ale já mám špatné geny! | Prameny zdraví

Ale já mám špatné geny!

Jedno odpoledne se Julie chystala odjet se svou dospělou dcerou na víkend na venkov, když tu si vzpomněla na termín mamografického vyšetření. „Mohla bych to zrušit,“ řekla si, „ale jen proletím dveřmi, zajdu na vyšetření a za chvíli už budeme na cestě.“

Ale já mám špatné geny!

Rubrika: Přírodní léčba | Typ článku: Články

Když mamografické vyšetření skončilo a Julie se oblékala, objevil se RTG technik a požádal o druhý snímek a pak ještě o třetí. Julie se vydala na cestu s jistými obavami. Za několik hodin zazvonil telefon. „Julie, tady je váš lékař. Radiologická zpráva je hotová a my jsme znepokojeni malou bulkou ve vašem levém prsu. Změnila velikost a tvar. Rád bych, abyste přišla v pondělí na kliniku na biopsii.“ Víkend vzal nečekaný obrat.

V pondělí ráno Julie v šoku a bez hnutí naslouchala svému lékaři, který se jí ptal: „Můžeme si spolu promluvit o výskytu rakoviny ve vaší rodině?“ – „Ano,“ odpověděla smutně. „Myslím, že jsem to měla očekávat. Má matka měla rakovinu prsu a má teta zemřela na komplikace s rakovinou. Sestřenice byla na mastektomii. Měla jsem to vědět. Zdá se, že je to v našich rodinných genech.“ Později biopsie skutečně prokázala, že Julie měla rakovinu prsu.

Byla Juliina rakovina nevyhnutelným důsledkem zděděných genů? Vytáhla si jednoduše špatnou kartu?

Když se v rodině opakovaně objevuje rakovina prsu, někteří lidé podstoupí genetické testování zaměřené na specifické rakovinné geny. Přesně to udělala i Anna, když jí bylo dvacet devět let. Výsledek odhalil 70% pravděpodobnost, že u ní eventuálně propukne nejnebezpečnější známá forma rakoviny prsu. Jaké měla možnosti? Mohla podstoupit bilaterální mastektomii čili odnětí obou prsů, anebo se mohla pokusit změnit projev genů změnou svého životního stylu a tím vypnout smrtelný rakovinný gen, který koloval v její rodině. V obou případech musela vše brát naprosto vážně a být pod lékařskou kontrolou.

„Ať se stane, co má se stát“ – aneb stane se?

V dnešním světě žijí lidé, kteří věří, že jsou tím, čím jsou, a že se s tím nedá nic dělat. Někteří zloději tvrdí, že byli stvořeni, aby se stali zloději. Někteří vrazi cítí, že byli přirozeně naprogramováni k zabíjení. Jsou lidé opravdu stvořeni k tomu, aby byli zloději či zabijáky? Jsme všichni naprogramováni, abychom byli tím, čím jsme?

Slavná píseň „Que será, será“ (Co bude, bude), která získala Oscara, tvrdí, že naše budoucnost je předurčena a že nemáme moc možností to nějak změnit. Věříte tomuto předurčení? Mnoho lidí si myslí, že naše zdraví spolu s dalšími aspekty života jsou dány osudem nebo jsou výsledkem naší genetické struktury. Ale vaše geny nejsou váš osud.

Často slyším, jak lidé říkají: „Ach, moje máma má diabetes, takže ho pravděpodobně budu mít také.“ Většina genů, které podporují propuknutí určitého onemocnění, určuje sklony k různým chorobám, ale nezpůsobuje samotnou nemoc. Jsou to naše rozhodnutí, vědomá či nevědomá, která široce ovlivňují naše budoucí zdraví.

V těsné blízkosti daného genu jsou malé markery zvané epigeny, které mohou být změněny naším způsobem života i návyky. Jsou to jakési vypínače s polohou zapnuto/vypnuto. Dokážou vypnout gen rakoviny, diabetu nebo srdečního onemocnění. Určují, které geny se projevi.

Příběh identických dvojčat

Ana Marie a Clotilde, narozené v roce 1942, jsou identická dvojčata žijící ve Španělsku. Mají úplně stejné geny, shodnou mimiku obličeje, stejný smích a často se na interview obléknou stejně, aniž by to spolu konzultovaly. Jsou doslova svými klony. Takže bychom předpokládali, že pravděpodobně dostanou stejné choroby. Jenže zatímco Ana Marie dostala rakovinu, Clotilde září zdravím. Co způsobilo tento rozdíl? Určitě ne geny, protože obě ženy jsou identická dvojčata. Ale jejich životní styl byl velmi odlišný.

Životní styl ovlivňuje jisté chemické značky zvané metyly a histony. Metyly modifikují DNA. Histony jsou genové proteiny a přehazují vypínač, čímž převážně určují, zda se gen projeví, či ne. Jsou částí toho, co vědci nazývají epigenom. Jednoduše řečeno: Metyly utišují geny, zatímco histony je aktivují.

Genetici studovali epigenomy identických dvojčat a zjistili, že ve třech letech byly v podstatě podobné. Avšak kolem padesáti let věku jejich rozdíly narostly čtyřnásobně. To znamená, že ačkoliv jejich geny zůstaly po celý život stejné, mnoho epigenů, které přehazují vypínač mezi polohami vypnuto/zapnuto, bylo rozdílných. Jejich dědičnost byla stejná, ale životní styl a životní prostředí zapříčinily rozdíly v tom, jak se geny projevily.

Sami rozhodujete o svém zdraví

Když matka a otec zplodí dítě, každý z rodičů předá potomkovi třiadvacet chromozomů. Zároveň ovšem předá epigenomické nastavení. To určuje, který gen bude zapnut a který vypnut. Během dospívání však dítě změní toto nastavení volbou životního stylu. Ať trpíte chronickým onemocněním, nebo záříte zdravím, váš zdravotní stav je dán ze 70 % epigenomem a vaším životním stylem, zatímco méně než 30 % je ovlivněno lékařskou péčí, nastavením DNA a ne-epigenomickým prostředím. Epigenetika dokazuje, že my sami máme odpovědnost za integritu našeho genomu. Geny původně přednastavily výsledek, ale nyní vše, co děláme, vše, co sníme nebo vykouříme, může ovlivnit projevy našich genů u nás i u příští generace.

Za tři měsíce změněn projev genu u rakoviny prostaty

Velkou pozornost si získal výzkum dr. Deana Ornishe, který předkládá přesvědčivé důkazy toho, že muž trpící rakovinou prostaty byl schopen v podstatě změnit projev genu v průběhu tří měsíců, kdy naprosto změnil životní styl. Jeho základem byly (1) dieta rostlinného původu, (2) umírněné tělesné cvičení, (3) techniky ovládání stresu a (4) týdenní podpůrná skupina. Biopsie na počátku a na konci studie prokázala zásadní změny.

Před zahájením léčby životním stylem bylo 453 rakovinných a choroby způsobujících genů nastaveno do pozice „zapnuto“ a 48 genů působících preventivně proti rakovině bylo v pozici „vypnuto“. Po třech měsících diety, každodenního cvičení, protistresové strategie a navštěvování podpůrné skupiny se všech 453 rakovinných genů přepnulo do polohy „vypnuto“. Původně neaktivní geny působící preventivně proti rakovině byly všechny v aktivní pozici.

To je velice nadějná zpráva. Tato studie prokazuje efekt změny životního stylu na jakýkoli typ rakovinných genů. Doufáme, že bude motivovat lidi k tomu, aby se sami rozhodli pro změnu. Dr. Ornish uvádí: „Ve většině případů jsou naše geny pouhou predispozicí (tendencí), nejsou ‚tesány do kamene‘. Pokud jsou v naší rodinné anamnéze choroby jako rakovina prostaty, rakovina prsu nebo srdeční onemocnění, máme tedy ‚špatné geny‘, možná potřebujeme výrazně změnit náš životní styl, abychom pomohli předejít chronickým onemocněním nebo se je pokusili zvrátit… Naše zdraví nestojí jen na našich genech.“

Z knihy Johna, Millie a Wese Youngbergových Vyhraj život! Běž vpřed. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 1 937 Datum: 30. 3. 2017