150 000 a Já | Prameny zdraví

150 000 a Já

Nelíbím se Vám? Ale poslouchejte! Konec konců jsem právě takovým originálem Stvořitele jako Vy. Nemusíte se na mne dívat svrchu s takovým opovržením. Jsem právě tak dokonale stvořena jako Vy, jenom jsem byla pověřena jinými úkoly. Proto mi také můj Stvořitel musel dát jinou podobu.

150 000 a Já

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

A kromě toho jsem pro Vás důležitější než si myslíte! Pokud budete mít trochu trpělivosti, abyste mne poslouchali, budete se pěkně divit - a napříště se snad na mne dívat s trochu větším uznáním.

Můj dětský pokoj
První, na co si vzpomínám, je kaučukovitý, na obou koncích uzavřený zámotek, ve kterém jsem dobře chráněna vyrostla. Přesto jsem ho opustila, jakmile jsem se cítila dostatečně silná. Mým vlastním domovem je půda, ve které pěstujete svá rajčata a okurky, kde hrajete svůj fotbal a stavíte své domy. Tam jsem usilovně ryla. Moje obydlí leží dosti hluboko - asi.tak jeden a půl metru pod povrchem. Tím jsem taková dobrá "střední vrstva". Pokud vím, světový rekord dešťovek je kolem osmi metrů. Svoje obydlí potřebuji jen dvakrát do roka - za studené zimy a za horkého léta. To se tam pohodlně stočím a čekám na lepší časy.

Moje jméno
Zvlášť dobře se cítím tehdy, když prší. Půda je potom pěkně měkká a já se ráda provrtám až na povrch. Proto se také jmenuji dešťovka, pokud jste to ještě nepostřehli. Můžete mne ale také nazývat "Lumbricus terrestris". To zní sice vědečtěji, znamená to ale totéž. Mnozí také říkají "dešťovka obecná, ale z toho se také nedovíte už nic dalšího. "Obecná", to prostě znamená "obyčejná". A já jsem skutečně docela obyčejné, přitom však pozoruhodné Boží stvoření.

Mnozí z Vás mohou mít problémy s tím, že se také cítí jako "obyčejní" lidé. Cítí se zbyteční a třeba ještě reptají vůči Bohu. Co si to myslíte! I v tom obyčejném je stále ještě tolik zázračného, že nevycházíte z úžasu, jakmile se do toho jednou zadíváte. A kromě toho: Boží svět se nemůže skládat jenom z neobyčejných tvorů; potřebuje také množství těch obyčejných, jako jste Vy a já.

Moje technika rytí
Ostatně, zamysleli jste se už někdy nad mojí technikou rytí? Možná jste se už divili, jak to dokážu. Vždyť nemám žádnou rycí lopatu, jako má např. krtek nebo nějaký bagr. K tomuto účelu používám pouze silný, špičatý konec své hlavy. Ten je tvarován tak jemně, že může proniknout i do nejmenších skulin. Zasunu hlavu do skuliny, napnu silně svaly, kterými mne můj Stvořitel bohatě obdařil a rozhrnu půdu jako nějakým klínem.

Snad se ptáte, jak to dokážu, když přece, jak jistě víte, nemám žádnou kostru. Mého konstruktéra zde napadlo něco zvláštního. Když chci totiž účinně použít své svaly, potřebuji opěru, protože tlak vzbuzuje vždy protitlak. To jste se jistě učili ve fyzice. A tak mne můj Stvořitel vybavil dvěma tlakovými polštáři, které se nacházejí v každém z mých mnoha segmentů (můžete si je někdy spočítat! ) okolo mého středního střeva. Vědci změřili, že když své svaly pořádně napnu, vzniká v těchto vodních váčcích přetlak kolem 1560 Pascalů (= 1,54 % atmosférického tlaku). - Nechci Vás ale dále nudit složitými podrobnostmi.

Můj pohyb dopředu
Ještě jedno musíte ale vědět: Přihlíželi jste už někdy pozorně tomu, jak se na zemi pohybuji? Všimli jste si asi, že mohu zkracovat a prodlužovat svoje segmenty. Ale co jste určitě ještě neviděli, jsou "kotvy", které po obou stranách "svrhnu" po každé, když několik svých segmentů zkrátím. Na každé straně zasunu do okolní půdy dva páry krátkých ostnů. Takto "ukotvena" mohu natáhnout segmenty vpředu a rychle se tak pohnout dopředu.

Abyste ale nepřišli na nesprávné myšlenky: Tyto ostny nejsou nějakým pozůstatkem dřívějšího ochlupení. Moji předkové byli všichni také tak pěkně hladcí jako já, neboť také oni byli speciálně konstruováni pro náš způsob života. Co bych si v zemi s nějakým ochlupením počala? Mých osm kotevních ostnů na každém segmentu mi však nepřekáží, protože když je nepotřebuji, jsou velice prakticky skryty v kůži.

Myslíte si, že se to všechno vyvinulo samo od sebe? Nevěříte přece ani tomu, že se Vaše náramkové hodinky zkonstruovaly a sestavily samy! A já jsem mnohem složitější než nějaké hodinky. To snad přece jenom mohu tvrdit! Kromě toho se Vaše hodinky nikdy nerozmnožují - kdežto já ano! Princip mého rozmnožování je přitom tak zamotaný, že Vám tím už nechci jít "na nervy".

"Moje nepatrnost"
A nyní je na čase, abych Vám řekla něco o své osobě: Je mi teď asi jeden rok a jsem 20 centimetrů dlouhá. Mnozí z mé rodiny mohou dosáhnout stáří dokonce deset let. Naši největší příbuzní žijí v Austrálii. Ti to při průměru tří centimetrů dotáhnou až na délku tří metrů. - Působivé, co říkáte? Nad mým jícnem se nachází můj mozek. Je sice menší než Váš, funguje ale v principu stejně. Nebo si snad myslíte, že ho nepotřebuji? Potom mi ale vysvětlete, jak je to možné, že když pospíchám, probíhají mým tělem tři vlny zkrácení a prodloužení současně!

Jako oko mi slouží jenom světlocitlivé místo na mém předním konci. Můj Stvořitel věděl, že nic dalšího nepotřebuji. Co bych si také s nějakým složitějším okem počala? Já jen potřebuji poznat, že jsem se dostala k povrchu a že se zase musím zavrtávat do hloubky. Sluneční světlo je pro mne nebezpečné, může mne dokonce zabít. Přesto snesu vysušení svého těla až do 70 % své váhy a na druhé straně mohu přežít 100 dní pod vodou. Zkuste mne v tom někdy napodobit!

Moji nepřátelé
O svých nepřátelích nejraději mlčím. Avšak pokud mne chcete správně pochopit, musíte vyslechnout i toto, protože to souvisí s jednou z mých nejpodivuhodnějších vlastností. Nemůžete mne zabít tím, že ze mne kousek odtrhnete. Za určitých podmínek mohu totiž chybějící články zase doplnit. Můj Stvořitel naprogramoval moje geny tak, že např. moje zadní část opět doroste, když o ni nějakou nehodou přijdu. A nyní budete žasnout: Dokonce moje hlava se vším, co na ní je, může vzniknout znovu. -Věřte mi, že Vám nevyprávím žádné pohádky! Je to pravda! Žel toho využívají i moji nepřátelé, krtci. Když se objevím v některé jejich chodbě, chytí mne. Potom mně ukousnou hlavu se třemi či čtyřmi články, čímž se stanu nepohyblivá, a přilepí mne na stěnu své zásobárny. Jeden polský biolog jednou v takové komoře hrůzy napočítal 1200 dešťovek. Pokud se mi ale podaří, že v zimě ujdu krtčí žravosti, pak je tu pro mne ještě šance k úniku. Když mezitím moje hlava opět naroste, mohu to nebezpečné místo zase co nejrychleji opustit. Žel není krtek mým jediným nepřítelem. Mohla bych Vám říci ještě mnoho o hrozném pronásledování a mučení, na kterých se i Vy ... Ale tady mlčí moje zdvořilost dešťovky.

Víte, že i my trpíme pod panstvím hříchu? Co Váš předek narušil, dolehlo na nás všechny. Proto jen toužebně čekáme na to, až bude celé stvoření vysvobozeno z "otroctví zániku". Přečtěte si o tom někdy v Bibli, a to v epištole Římanům 8,19-23! Moje potrava

Avšak zatím musím plnit na tomto světě svoji úlohu. Stvořitel mne pověřil tím, abych větrala a hnojila půdu. Proto je země protkána mými chodbami. Když je někde tak tvrdá, že nenacházím žádnou skulinu k průniku, potom prostě půdu před sebou "poplivám". A když pak změkne, tak ji zkrátka sežeru. To je také moje metoda, jak pronikám do hlubších vrstev. A podobně požírám i listí a další organické látky. - Umíte si představit, co všechno projde mým střevem! Zbytky z toho potom nacházíte jako malé výměsky na povrchu půdy. Nemusíte se nad tím ale ošklíbat! Je to ten nejlepší humus.

Moje výkonnost
Vědci spočítali, že na jednom hektaru dobré půdy vytvoříme za 24 hodin přes dva metráky humusu. To je za rok dobrých 40 tun, které rozptylujeme rovnoměrně po povrchu. Přirozeně to nedokážu sama. Na ploše velikosti fotbalového hřiště žije se mnou asi 150 000 dalších dešťovek. Na tučné louce nás může být dokonce několik miliónů. Kdybyste nás všechny najednou chtěli zvážit, dostali byste se určitě do těžkostí. Bylo by to totiž minimálně pět metrických centů. Je to právě tolik masa, kolik dobytka byste mohli ze stejné plochy uživit.

V každém případě nás odborníci pro naše "ohromné výkony provzdušňování a zpracování" velice chválí. Když nám necháte ještě trochu času, řekněme 300 až 400 let, můžete si být jisti, že svými útrobami zpracujeme celý povrch Země do hloubky 40 centimetrů.

Tak plníme úkol, který nám dal náš Stvořitel. Naše existence, jakkoli se Vám může zdát nenápadná, slouží k jeho oslavě.

Ukázka z knihy Wenera Gitta a K.-H.Vanheidena "Kdyby zvířata mohla mluvit". Vydalo nakladatelství CLV v roce 1992.

Počet přečtení: 2 281 Datum: 1. 1. 1970