Zelenější elektronika | Prameny zdraví

Zelenější elektronika

Na světě se používá každým rokem stále více a více elektroniky. To způsobilo obrovský boom v nárůstu elektronického odpadu, jenž obsahuje nebezpečné toxické chemikálie a těžké kovy, které nemohou být bezpečně zlikvidovány nebo recyklovány.

Zelenější elektronika

Rubrika: Ekologie | Typ článku: Články

Tomu se ale lze vyhnout. Na trhu dnes můžete nalézt počítače, mobilní telefony i další elektroniku, která již neobsahuje nejnebezpečnější chemikálie.

Objem elektronického odpadu, který je po celém světě každoročně vyprodukován, stoupá v poslední době raketovým tempem. V současnosti to je asi 20-50 miliónů tun ročně. Pokud by odhadovaný roční objem elektronického odpadu byl dán do přepravních kontejnerů a naložen na vlak, tento vlak by byl tak dlouhý, že by obtočil celý svět.

Elektronický odpad nyní tvoří až 5 % pevného domácího odpadu, skoro stejný objem jako plastové obaly - ale je daleko nebezpečnější. Elektronický odpad neprodukují jen západní země, i v Asii se ročně vyhodí až 12 milionů tun vysloužilé elektroniky.

Lidé dnes modernizují své počítače, mobilní telefony, televize, audio soustavy, tiskárny a další elektronické vybavení rychleji než kdykoliv předtím. Největší problémy způsobují mobilní telefony a počítače, protože ty jsou vyměňovány nejčastěji. V Evropě roste objem elektronického odpadu tempem 3-5 % ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu.

Věděli jste, že průměrná životnost počítače ve vyspělých státech klesla ze šesti let (v roce 1997) na pouhé dva roky (v roce 2005)? A že životnost mobilního telefonu je ve vyspělých zemích kratší než dva roky?

Na spoustu staré elektroniky, která čeká na recyklaci, nové použití nebo vyhození, zatím sedá prach v různých skladištích a skládkách. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) odhaduje, že až tři čtvrtiny počítačů prodaných v USA leží v garážích, komorách a sklepích. Když jsou vyhozeny, obvykle končí na skládkách nebo ve spalovnách. Trendem je vývoz vysloužilé elektroniky do Asie.

Skládky: Toxické látky obsažené v elektronice mohou prosakovat do půdy nebo se uvolňovat do atmosféry a tak působit na přilehlá sídla a životní prostředí. V mnohých evropských zemích byla přijata opatření, která kvůli obsahu toxických látek v elektronickém odpadu zakazují jeho vyhazování na skládky. Navzdory tomu však stále v mnohých zemích pokračuje zavedená praxe skládkování elektronického odpadu. Například v Hongkongu se odhaduje, že 10-20 % elektronického odpadu končí na skládce.

Spalování: Uvolňuje těžké kovy jako olovo, kadmium a rtuť do vzduchu a popele. Rtuť uvolněná do prostředí se může akumulovat v potravním řetězci, konkrétně v rybách - což je hlavní cesta, skrze kterou je rtutí kontaminována i široká veřejnost. Pokud výrobky obsahují PVC, pak se při spalování uvolňují vysoce jedovaté furany a dioxiny.

Opětovné použití: Jde o dobrý způsob, jak zvýšit životnost výrobků. Mnohé staré výrobky jsou vyváženy do rozvojových zemí. Přes zřejmé výhody tohoto počínání se v praxi objevují závažné problémy, jelikož staré výrobky jsou po krátké době opět vyhozeny. Děje se tak ovšem v oblastech, kde obvykle neexistují vhodná zařízení pro uložení nebezpečného odpadu.

Recyklace: Přestože recyklace může být dobrým způsobem jak znovu využít suroviny použité na výrobu elektroniky, obsah nebezpečných látek může ohrožovat pracovníky recyklačních center i přilehlá obydlí a životní prostředí.

Ve vyspělých státech probíhá recyklace elektroniky v recyklačních centrech postavených k tomuto účelu. Například v mnoha zemích EU nejsou plastové části elektroniky recyklovány, aby se předešlo uvolňování nebezpečných jedů. Tato kontrola však neexistuje v zemích rozvojových, kde často recyklace probíhá ručně na šrotištích a navíc většinu práce dělají malé děti.

Vývoz: Elektronický odpad je běžně vyvážen ze zemí rozvinutých do rozvojových zemí, přičemž často dochází k porušování mezinárodního práva. Kontrola v osmnácti evropských přístavech odhalila, že až 47 % procent podílu odpadu určeného na vývoz, včetně elektronického odpadu, představoval ilegálně vyvážený odpad. Ve Spojených státech se odhaduje, že tímto způsobem je vyvezeno 50-80 % odpadu shromážděného pro recyklaci.

Čína se snažila předejít těmto neblahým praktikám a přijala zákon, který zakazuje dovoz elektronického odpadu. Tento zákon však v praxi nefunguje - elektronický odpad z celého světa je přivážen do přístavu Guiya v provincii Guangdong, hlavního centra zpracování elektroodpadu v Číně.
V indickém Dillí, kudy ročně projde 10-20 tisíc tun elektronického odpadu, je na jeho zpracování zaměstnáno přes 25 tisíc lidí.
V rozvojových zemích často neexistují dostatečné zákonné normy pro ochranu životního prostředí a zaměstnanců anebo takové normy nejsou řádně uplatňovány. Navíc je výrazně levnější „recyklovat" elektroniku v rozvojových zemích; například recyklace počítačových monitorů je v USA desetkrát nákladnější než v Číně.

Poptávka po elektronickém odpadu začala v Asii stoupat poté, co zpracovatelská zařízení zjistila, že mohou z elektroniky získat vzácné látky jako měď, železo, nikl, křemík a zlato.

Výrobci elektronického zboží, kteří mají zisk z prodeje produktů, by za ně měli převzít plnou odpovědnost za celý životní cyklus výrobku. Měli by navrhovat čistou elektroniku (bez toxických látek a s delší životností), která se může bezpečně a snadno recyklovat a nevystaví životní prostředí ani lidi působení nebezpečných látek. V mnoha případech jsou již bezpečnější alternativy k dispozici.

Z informačního serveru organizace Greenpeace

Počet přečtení: 2 226 Datum: 16. 2. 2014