Vlaštovky - malí Boží hosté | Prameny zdraví

Vlaštovky - malí Boží hosté

Víte vůbec, proč my ptáci (já jsem jiřička obecná a patřím mezi vlaštovky) umíme létat? Není to tak jednoduché, jak si myslíte. Stvořitel tomu musel přizpůsobit celý náš organismus; pouhé peří k tomu určitě nestačí.

Vlaštovky - malí Boží hosté

Rubrika: Evoluce vs. stvoření | Typ článku: Články

Bez námahy můžeme například oběma křidly vykonávat pohyby stejným směrem současně. Většina čtyřnohých zvířat může pohybovat předníma nohama dopředu a dozadu střídavě. Také vy pohybujete při chůzi rukama podvědomě stejným způsobem. Je to jistě maličkost, a přece bych bez této instinktivní současnosti nemohla uletět ani metr.

Kromě toho musíme my ptáci pohybovat svýma „předníma nohama" rychleji než kterékoli jiné zvíře. Rekord drží náš nejmenší kolega, jenom tři centimetry velký kolibřík. Ten dokáže svými křídly zamávat osmdesátkrát za vteřinu. Kdybyste v poměru ke své váze chtěli vyvinout stejnou sílu, potom byste museli každou vteřinu zvednout břemeno odpovídající váze 56 pytlů cementu do výšky jednoho metru.

Vidíte tedy, že k létání je třeba opravdu veliké síly. Naše létací svaly proto patří - ve vztahu k velikosti našeho těla - k nejsilnějším svalům, které vůbec v říši zvířat existují. Tvoří dobrou třetinu váhy našeho těla.

Mé umění létat

Dobře víte, že Stvořitel z nás udělal vynikající letce. Mnoho ornitologů se dokonce domnívalo, že ve vzduchu i přenocujeme, protože jsme se po celé noci nevracely do svých hnízd. Je skutečností, že největší část svého života strávíme v letu. Pohybujeme se rychle jako šípy. A když nám jde o záchranu života, letíme nahoru tak rychle, že přijde zkrátka i sokol. Abychom mohly rychlost svého letu přizpůsobit nejrůznějším požadavkům, byla nám darována schopnost, že můžeme zvětšit či zmenšit nosnou plochu svých křídel.

Zvláštní vlastnosti našeho peří náš Stvořitel velkolepým mechanismem ještě dále zdokonalil. V blízkosti kořenů per se v kůži nacházejí ukončení určitých nervových drah. Když jsou prouděním vzduchu pera dodatečně zatížena, hlásí to nervy ihned do mozku. Mozek zase dává okamžitě povel, aby se nastavení jednotlivých per odpovídajícím způsobem změnilo. To vše se děje ve zlomcích vteřiny. Na kořenech per je k tomu účelu upevněno více než 1 200 drobných svalů. - Můžete stále věřit, že mé peří vzniklo ze šupin plazů?

Moje plíce

Když vystupujete na věž nějakého kostela, přijdete nahoru téměř „bez dechu". Dýcháte mnohem rychleji než normálně. U nás tomu přirozeně není jinak. V klid se nadechnu asi 26× za minutu. Při létání se tento počet zvýší na 490! Umíte si představit, že normální systém plic by to nevydržel. Proto také náš Stvořitel pro nás vymyslel něco zvláštního.

Při létání jsou moje plíce podporovány řadou dýchacích vaků. To jsou různé velké vzduchové komory, které jsou spojeny jak s plícemi, tak s určitými dutinami v kostech. Trvalým stahováním a roztahováním létacích svalů jsou tyto vzduchové vaky stlačovány a roztahovány ve stejném rytmu. Naplňovány jsou tlakem protivětru při létání. Touto zvláštní konstrukcí jsou plíce při každém nadechnutí zavzdušněny dvakrát (při vlastním nadechnutím a stlačení vzduchového vaku).

Vaky kromě toho slouží jako chladící zařízení pro vysoce namáhané létací svalstvo a jako polštář pro vnitřní orgány. I to je bezpodmínečné nutné, protože jinak by se naše vnitřnosti při manévrech náhlého brzdění a zrychlování stále pohybovaly a my bychom musely zvracet.

Moje potrava

Nalézám ji v pravém slova smyslu ve vzduchu. Při shánění potravy pro svá mláďata, tam denně strávím minimálně 15 hodin. Protože máme tak štíhlá, špičatá křidla, jsme mimořádně obratné, takže potřebný hmyz dokážeme chytat ve vzduchu. Chytáme mouchy a komáry, ale také mšice a motýly - všechno co právě je. Při tom můžeme své zobáky velice doširoka otevřít. V Maďarsku nás několik tisíc dokázalo během dvou dní očistit velké kukuřičné pole od černých mšic.

Protože však v zimě u vás žádný hmyz nelétá, musíme se přesunout do jižnějších oblastí. Odlétáme na Blízký Východ nebo také až do daleké Afriky. Jižně od Sahary tam nalézáme dostatek potravy. V dubnu nebo květnu se opět rády vracíme do našich starých hnízd.
A víte vůbec, že jsme také zmiňovány v Bibli? V Žalmu 84 je ve verších 4 a 5 napsáno:

„Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, Mohou tě zde vždycky chválit."

Naši předkové skutečně stavěli svá hnízda na budovách chrámu v Jeruzalémě. Tam se v blízkosti Boží cítili jako doma. Vím, že Bůh je všude, a proto je také ve vaší blízkosti. Těší mne, že mám tak podivuhodného Stvořitele. Chci ho chválit z celého srdce, tak jak je to napsáno v Žalmu 84:3: „Mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu." Máte i vy svůj domov u Boha?

Z knihy Wernera Gitta a K.-H. Vanheidena „Kdyby zvířata uměla mluvit". Vydalo nakladatelství Ethics.

Počet přečtení: 2 196 Datum: 9. 11. 2013